Určitě jste v poslední době zaznamenali snahu o snížení konzumace masa. Vegetariáni a vegani jsou udavateli trendů a přizpůsobují se jim i společnosti, které dříve na spotřebě masa doslova vyrostly. Mezi nimi vévodí restaurační řetězce a fastfoody, které se jen předhánějí v tom, kdo udělá tu nejlepší verzi veganského burgeru, který však chutná k nerozpoznání od reálného kusu masa.
Náhražky masa jsou jednoduše jednou z velkých oblastí zájmu moderních výzkumníků. A na vině je samozřejmě i to, že nelze popřít, že produkce masa má skutečně velké dopady na životní prostředí a současná spotřeba není udržitelná. Například Brazílie, která vyváží nejvíc hovězího na světě, už téměř postrádá plochy, kde by se dal dobytek chovat. I proto dochází ke kritizovanému odlesňování Amazonie.
Dokud ale bude poptávka, budou i výrobci chtít produkovat stále více a více. A to i přesto, že ve vyspělých zemí se maso jí stále méně a méně. Novými konzumenty jsou totiž především obyvatelé jihovýchodní Asie, kterým se v posledních letech dramaticky zvyšuje životní úroveň, a s ní roste i touha po výdobytcích moderní civilizace – mimo jiné i po masu. Například i v takové zemi jako je Indie, kde se tradičně připravují spíše vegetariánská jídla, žije asi „jen“ 20 % skutečných vegetariánů.
Produkce hovězího jako viník globálního oteplování
Podle odhadů dosáhne světová populace v roce 2050 devíti miliard lidí, a masný průmysl by tak musel zvýšit produkci o 50–70 %, aby tuto obrovskou poptávku uspokojil. A to je samozřejmě nereálné – i proto vědci pracují na vývoji nové technologie. Je to zcela nezbytné i k ochraně našeho životního prostředí. Jediná kráva vypustí ročně až 120 kg metanu a celkově se 1,5 miliardy krav podílí na globální produkci skleníkových plynů téměř z 18 %, což je skutečně ohromné číslo.
Možná si říkáte – no tak co, omezíme se trochu. Jenže odborníci odhadují, že na to, aby produkce masa neohrožovala klima, by Američané museli konzumovat o 84 % červeného masa méně a Evropané o 77 %. To je omezení, které bychom pocítili úplně všichni – a poměrně výrazně.
Dnes je dostupná celá škála náhražek masa. Vyrábí se z rostlinných proteinů a mykoproteinů, tedy houbových bílkovin. Je to poměrně dobré řešení, protože spotřeba rostlinného materiálu přírodu nezatěžuje vůbec tak výrazně. Nicméně stále to není maso – a to nejen podle chuti, ale i dle obsahu výživných látek.
Maso ze zkumavky
Druhou možností, na které se aktuálně intenzivně pracuje, je kultivovat maso z tkáně pěstované ve zkumavkách v laboratorním prostředí. Například již v roce 2013 vznikl první hamburger světě z kmenových buněk. Srovnáme-li pěstování s tradiční produkcí, sníží se nároky na půdu o 99 %, spotřeba vody klesne o 90 % a vynaloží se o 40 % méně energie. Jsou to však předpovědi, které zatím nemají reálný podklad v možnostech vědy. Takto vyrobený jediný hamburger, který se slavnostně snědl před sálem plným novinářů, totiž stál v přepočtu 6,5 milionu korun. Náklady je tedy třeba naprosto drasticky snížit, aby se o výrobě takového masa dalo vůbec uvažovat.
Mnoho společností však v tom vidí budoucnost masového průmyslu. Pracují na produkci umělého masa za běžné ceny, jímž by se daly zásobovat miliony domácností. Například kalifornský start-up Just Hope slibuje, že by již v nejbližších měsících mohl umělé kuřecí maso.
Budoucnost se rýsuje před očima
Co však zákazníky bude zajímat nejvíc, je samozřejmě chuť. Podaří se chuť přirozeného masa skutečně úspěšně napodobit? Podle ohlasů chutnal první uměle vyrobený hamburger hodně suše. V mase totiž chyběl nutný obsah tuku. Výrobci tedy začali kromě svalových buněk kultivovat také ty tukové, které posléze smísí s ostatními tkáněmi. Podle vědců by chuť neměla být problém. Pokud se podaří nakombinovat správný poměr jednotlivých surovin, maso by mělo být k nerozeznání od reálného fláku ze zvířete. Je také jasné, že první generace pěstovaných masných výrobků bude mít nevyhnutelně podobu hamburgerů, nuggetů a dalších zpracovaných mas, jež vypadají jako pomletá. Imitovat totiž skutečný kus masa je velice náročná práce, která je na hony vzdálená tomu, na čem vědci aktuálně pracují.
To vše nicméně vyžaduje čas a peníze na testování jednotlivých technologií. Pokud se však podaří dosáhnout dobrého poměru ceny umělého masa a jeho chuti, není důvod, proč by po něm spotřebitelé neměli sáhnout. Dá se také předpokládat, že cena skutečného masa poroste tak závratně nahoru, že to bude lahůdka skutečně jen pro vyšší vrstvy. I když to pro nás může stále znít jako sci-fi, možná je to reálný náhled do naší budoucnosti.
Napiš komentář