O osobě slavného anglického dramatika Williama Shakespeara se toho napsalo a namluvilo mnoho. Nikdo vlastně přesně neví, jak je možné, že takový obyčejný člověk bez vzdělání mohl napsat díla, která se oceňují dodnes. I proto vznikla řada spekulací, teorií i mýtů spojených s tím, kdo vlastně Shakespeare byl. Možná jste dosud neslyšeli, že se o něm tradují i tyto zvěsti. Mnoho z nich může být jen mýtus, ale jak se říká – na každém šprochu, pravdy trochu.
Ne zrovna poctivý občan
Na první pohled by do něj asi nikdo neřekl, že dovede napsat tak skvělá dramata, zato daleko spíše se o něm povídalo, že je to pořádný šmelinář. Prý dlouhá léta skupoval obilí, slad a ječmen, aby je poté, jakmile přišlo období neúrody a nedostatku, rozprodával chudým obyvatelům jídlo za přemrštěné ceny. Stejně tak prý rád půjčil přátelům v nouzi, ale neváhal žádat vysoký úrok a zpožděné platby neúprosně vymáhat. On sám zároveň také nebyl rozhodně poctivý – daně se mu platit nechtělo a v roce 1598 jej proto úřady usvědčily z krácení daní.
Svatba z povinnosti
I když všichni obdivujeme jeho romantické vylíčení lásky mezi Romeem a Julií, jeho vlastní svatba rozhodně nebyla založena na nehynoucí lásce a obdivu. Zatímco obvykle se musejí před svatbou učinit tři ohlášky, tentokrát se místní kaplan spokojil pouze s jednou, protože na obřad se spěchalo. O osm let starší nevěstě Anne Hathawayové se totiž již nápadně rýsovalo bříško, když byla již ve třetím měsíci těhotenství. Shakespeare, kterému v té době bylo pouhých 18 let, se tudíž s největší pravděpodobností ženil pouze z povinnosti.
Ztracené roky
Nikdo přesně neví, co Shakespeare dělal mezi lety 1585 a 1592. jeho životopisci marně hledali nějaké doklady o tom, co by mohl takovou dobu dělat. Nikdo také nezná přesné důvody, proč tak náhle opustil manželku se třemi dětmi. Podle některých názorů musel utéct z rodného města, protože jej dostihly jeho ne úplně poctivé aktivity. Jiní zase věří, že se v té době živil jako učitel a cestoval po Evropě nebo se také mohl připojit ke kočovné herecké skupině.
Vykradače hrobů odrazuje kletbou
Asi tušil, že i po smrti by se mu mohli někteří jeho nepřátele chtít pomstít, a tak si stihl včas nachystat vlastní epitaf, který měl odrazovat vykradače hrobů. „Zdrž se, příteli, pro spásu boží, kopání pod kamenem, jenž tu leží: buď požehnán, kdo prach můj nevyhostí, a ztracen, kdo mých se dotkne kostí,“ stojí na prosté kamenné desce ve Stratfordu nad Avonou.
Kdo byla tajná Černá dáma?
Mnohé fascinuje také podivná osobnost tzv. „Dark Lady“, temné či černé dámy, které dramatik věnoval část svých Sonetů, konkrétně ty s čísly 127–152. Mnoho lidí pátralo po tom, kdo by touto tajemnou ženou mohl být. Profesor G. B. Harrison předpokládá, že by mohlo jít o majitelku nevěstince v Clerkenwell, známou jako „Black Luce“. Jiní zase tvrdí, že by se mohlo jednat spíše o autorku básní Emilii Lanierovou nebo Jane Davenantovou, manželka Williamova přítele Johna Davenanta. Její syn William si navíc postavil svou kariéru na tvrzení, že je Shakespearovým nemanželským synem. A v neposlední řadě se někteří domnívají, že by romantické sonety mohly být adresovány přímo samotné královně.
Rozšíření slovní zásoby
Kromě psaní her miloval Shakespeare také hry se slovy. Do angličtiny jich nových přidal více než 1500. Vděčíme mu například také za přeměnu podstatných jmen na slovesa, přidáním předpon či přípon, přeměnou sloves na přídavná jména nebo tím, že spojil dohromady slova, která se předtím tímto způsobem nepoužívala. Také mnoho slov převzal z jiných jazyků, typicky ze staré řečtiny například slovo „dialogue“ (dialog), nebo „critic“ (kritik).
Nejpřekládanější autor
Shekaspearova díla jsou přeložena do více než 80 jazyků, jedním z nich je také klingonština. Úplně poprvé byla jeho díla přeložena do němčiny, a i u nás existuje mnoho různých překladů, z nichž některé jsou více či méně povedené.
Negramotná rodina
Shakespearův literární talent je v ohromném nesouladu s pravděpodobnou negramotností jeho nejbližších. Dramatikovi rodiče se například na právní dokumenty podepisovali pouze značkou a jeho žena Anne na tom byla velmi podobně. Pravděpodobně si tedy nikdy nepřečetla nic z toho, co její muž napsal. Za negramotné jsou považovány i dvě společné děti, které se dožily dospělosti. Mnozí pak také věří, že logicky negramotný musel být i samotný Shakespeare, což je vede k domněnkám, že autorem her je ve skutečnosti někdo úplně jiný.
Rebelská náušnice
Asi všichni máme v hlavě nějakou představu vzhledu slavného dramatika. Ta obvykle pochází z několika portrétů ze 17. století, které mohou, ale také nemusí zobrazovat skutečnost. Asi nejznámější je tzv. „Chandosův portrét“, namalovaný mezi lety 1600–1610, kdy je na něm vyobrazen William se zlatým lesklým kroužkem v levém uchu. Už v jeho dobách se jednalo o znak bohémského životního stylu.
Dědictví
S manželkou Anne měli nejspíš docela zvláštní vztah. Valnou část manželství totiž žili odděleně a domů se dramatik z Londýna vracel maximálně dvakrát do roka. Pár souvislých let spolu prožili až ke konci jeho života a v závěti jí odkázal jen postel. Ale abychom mu nekřivdili – odkázat ženě nábytek byla tehdy poměrně běžná praxe.
ZDROJ: Časopis EPOCHA, vydavatelství Rf-hobby
ZDROJ obrázku: Autor/ka fotografie: Mike B: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/mesto-umeni-cestovani-socha-189532/
Napiš komentář