Amazonie byla kdysi domovem velkých civilizací. A stále o nich nejspíš nevíme vše

Jak byste si představili Amazonii předtím, než byla objevena Evropany? Pustý deštný prales, ve kterém žijí jen roztroušené skupinky obyvatel? I to si ještě před pár desetiletími mysleli i vědci. Amazonie byla vždy chápána jako místo, kde vládla především příroda, a člověk tam začal zanechávat výraznější stopy až poté, co byla tato část objevena Evropany.

Prvním Evropanem, který prošel Jižní Amerikou napříč od Kordiller až po Atlantský oceán, byl Španěl Francisco de Orellana. O svém putování v polovině 16. století si vedl záznamy v deníku. Tam hovořil on početném obyvatelstvu, které žilo ve velkých osadách na březích Amazonky. Jenže pozdější cestovatelé a dobrodruzi nepřikládali jeho vyprávění velkou váhu. A to i proto, že hovořil o bojovném kmenu žen, podle kterých pojmenoval řeku, po níž se plavil, Amazonka.

Prázdná Amazonie nebo domov velké civilizace?

Vědci se nepřikláněli k možnosti hustšího osídlení Amazonie ani v polovině minulého století. Vycházeli ze svědectví evropských kolonizátorů, kteří při objevování Amazonie nacházeli jen hustý neprostupný prales, který nepůsobil dojmem, že by zde kdy mohla vzniknout velká civilizace. Místní půda byla také extrémně chudá na živiny, takže si šlo jen stěží představit, z čeho by obyvatelé byli vlastně živi. Jenže v 90. letech minulého století se začal pomalu odkrývat zcela jiný obraz Amazonie. Po 450 letech tedy vědci zpětně uznali, že Orellanova svědectví mohla být skutečně pravdivá. I přesto dnes neexistuje jednoznačná shoda na tom, jak Amazonie před příchodem Evropanů skutečně vypadala, a kdo byli nebo nebyli její obyvatelé.

Nejnovější výzkumy ale přisvědčují tomu, že rozsah osídlení byl daleko větší, než se původně myslelo. Nedávno bylo dokonce v Amazonii detekováno pomocí satelitních snímků přes 80 velkých sídel, ve kterých civilizace vymřela někdy v polovině 13. století. Indiáni budovali velké mohyly z navršené zeminy, kopali dlouhé příkopy a budovali valy. Vznikaly tak tzv. geoglyfy, místa, která byla nejspíš určena k náboženským a rituálním účelům. Právě to svědčí o důkladné organizaci obyvatelstva a o tom, že jejich civilizace nebyla zcela primitivní. K budování geoglyfů totiž musela vést společná víra nebo jiné přesvědčení. Vyžadovalo to také dlouhodobou koordinaci a schopnost organizace práce a rozložení sil. Mohutná opevnění některých osad ale svědčí i o tom, že vztahy mezi kmeny nebyly vždy ideální a někdy bylo nutné se bránit i násilným útokům.

Zdá se tedy, že historie osídlení Amazonie je až nečekaně dlouhá. To dokládají i nejrůznější archeologické nálezy. Jeden z nejzajímavějších objevů poslední doby se uskutečnil u peruánského města Jaén, kde se uprostřed pastvin tyčí Montegranda, čili velká hora. Místní ji považovali za dílo přírody, ale nedávno bylo zjištěno, že k jejímu vytvoření přispěli lidé. Uvnitř kopce je totiž ukrytá velká mohyla kruhovitého půdorysu, která byla postavena někdy okolo roku 1000 př.n.l. Ať už byl účel tohoto místa jakýkoliv, jisté je, že za takovou stavbou musela stát dobře organizovaná a relativně vyspělá společnost.

U řeky je život

Pro nejstarší civilizace je typické, že se shromažďovaly v okolí velkých toků, odkud bylo možné snadno čerpat zásoby vody. Nejinak tomu bylo i v Amazonii, kde lze nejstarší doklady osídlení nalézt právě v pásech okolo řeky Amazonky. jednalo se o stálou civilizaci, nikoliv o kočovné kmeny. Příkladem je peruánská lokalita Huayurco, kde se lidé natrvalo usadili někdy kolem roku 800 př. n. l a říční břeh obývali nepřetržitě po dlouhých osm století.

Známky osídlení pralesa lze najít na různých místech. Například na březích řeky Rio Xingu v brazilském státě Mato Grosso archeologové odhalili několik desítek osad, které zde byly už od roku 500 n.l. Na tomto místo mohlo žít v období největšího rozmachu civilizace až 50 tisíc lidí. A čím se tedy živili? Zdá se, že to byla především pole s maniokem. Dále pak dokázali na řece stavět menší přehrady, kde chovali ryby. Promyšlené bylo i opevnění měst a osad. Výjimkou nebyly vysoké palisády či obranné příkopy.

Jednotlivé osady navíc byly dle satelitních snímků propojeny cestami, které byly vykáceny v pralese. Některé byly dlouhé dokonce několik kilometrů. Nemohlo se tedy jednat o samostatně žijící roztroušené kmeny, ale skutečně o jednotnou civilizaci, která pravděpodobně sdílela mnohem více než jen společné území. Obyvatelé byli schopni také přemostit řeku nebo postavit umělé kanály pro přívod vody na pole a další poměrně vyspělé činnosti.

Proč osady zanikly? Na vině budou nejspíš opět Evropané. Osady začaly postupně vymírat asi před 400 lety, kdy se zde poprvé projevila síla neznámých infekčních chorob z Evropy. Ty se zřejmě staly osudnými i dalším velkým sídlům Amazonie. Je až k neuvěření, že Francisco de Orellana mohl ještě vidět civilizace v plné síle a už jen o pár desítek let později vykonaly nemoci své a příroda si zase vzala zpět to, co jí náleží. Není tedy divu, že evropští objevitelé propadli mylnému přesvědčení, že vstupují do neposkvrněné přírody. Přitom se z dnešních poznatků zdá téměř jisté, že i v tak neprostupném terénu, jakým Amazonie jistě vždy byla a je, bylo možné vybudovat lidskou společnost a civilizaci, kterou by byla urážka nazvat primitivní. To, co naznačují archeologické nálezy, svědčí o velké rozvinutosti v rámci společenské organizace i praktických dovedností. A bádání ještě zdaleka není u konce.

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *