Většinu z těchto věcí dnes všichni běžně známe a možná i používáme. Možná vás ale o to více překvapí, že ne všechny byly vyvinuty k tomu, aby sloužily dnešním účelům. Jejich vynálezci s nimi mnohokrát měli zcela jiné úmysly, ale čas ukázal, že své využití našly jinde.
Běžecký pás
Také si v posilovně občas rádi protáhnete nohy na běžeckém pásu? Je to častokrát příjemnější než se setkávat se spoustou dalších běžců v městském parku a potit se na veřejnosti. Možná ale neznáte jeho historii.
Dříve bylo vlastně docela populární se minimálně na zimní měsíce zašít do vězení. Proč taky ne – byla zajištěna pravidelná strava i střecha nad hlavou, tak proč si pár měsíců neposedět v teple. To se však změnilo v roce 1818, kdy anglický inženýr William Cubitt vynalezl běžecký pás. Šlo tehdy o dlouhý rotující válec, který se poháněl šlapáním do pedálů. Původní myšlenkou bylo například to, že by se s ním mohl pohánět mlýn na obilí či na čerpání vody, ale proč jej nevyužít také k potrestání nenapravitelných delikventů?
A rozhodně to nebyl žádný med – vězni byli nuceni šlapat v kuse klidně i 6 hodin denně. A to vše bez vody a jídla. Navíc se nemohli zastavit, protože jinak by je zařízení umístěné ve výšce nemilosrdně shodilo dolů. Z tohoto trestu se brzy stal velmi nepopulární nápravný prostředek, o kterém mnozí tvrdili, že se rovná trestu smrti. Určitě se totiž nejednou stalo, že vězeň během tohoto způsobu mučení zemřel na infarkt.
Trestanci si mohli oddechnout až v roce 1889, kdy byly podobné praktiky ve věznicích zakázány, ovšem ani to neznamenalo definitivní konec šlapacího zařízení. V 60. letech 20. století totiž amerického inženýra Williama Stauba a lékaře Kennetha Coopera napadlo, že by se přesně takové pásy skvěle hodily na běžné cvičení. Od té doby tedy slouží jako mučicí nástroj v posilovnách – i když samozřejmě ve značně modernizované podobě.
Ústní voda Listerine
Když v polovině 19. století francouzský biolog Louise Pasteure zjistil, že existují neviditelné bakterie, které mohou způsobovat řadu potíží a nemocí, byl to velký zlom ve vědě i zdravotnictví. Jeho myšlenky dále rozvinul anglický chirurg Joseph Lister, který v roce 1865 provedl první operaci za použití antiseptika. Jednalo se o zcela inovstivní metodu použití protimikrobiální látky, díky které měli pacienti konečně větší šanci zákrok přežít a zbavit se nepříjemných komplikací, které obvykle po operaci nastávaly.
Bylo nutné při operacích zabezpečit také dokonale sterilní prostředí, a proto Joseph Lawrence, obdivovatel Listera i Pasteura roku 1879 vyvinul speciální čistící roztok a na počest Listera ho nazval Listerine. Tento přípravek měl sloužit především k čistění chirurgických nástrojů. Jenže brzy se začal používat na dezinfekci skoro všeho. Užíval se například k dezinfekci ran, proti plísním, ale i jako deodorant či voda po holení nebo dokonce i jako velmi účinný čistič na podlahu. V roce 1923 se pak začal používat pro účel, který mu přisuzujeme i dnes – tedy jako ústní voda.
Coca-Cola a 7UP
Kolébkou Coca-Coly je samozřejmě Amerika, ale málokdo tuší, jaký příběh se za vznikem tohoto slavného nápoje skrývá. Za vším stál John Stith Pemberton, který byl veteránem Americké občanské války. Domů se vrátil s těžkými následky poranění a musel si od nesnesitelné bolesti ulevovat morfiem. Jak už to tak bývá, nakonec se na něm stal závislý.
Protože je však byl Pemberton zároveň lékárníkem, pokoušel se na svoji závislost vymyslet lék. Výsledkem jeho snažení se stal hustý černý sirup s extraktem z lístků koky. Později z něj umíchal slavný nápoj Coca-cola, který byl roku 1886 vypuštěn do světa jako posilující lék proti vyčerpání. Nakonec se ukázala, že na závislost proti morfiu příliš nepomáhá, ale chutná vlastně docela dobře. Kokain byl však z receptury v roce 1903 odstraněn a nahrazen kofeinem. Podobnou cestu měla i limonáda 7UP, která původně obsahovala lithium. To se používalo v psychiatrii jako lék proti bipolárním poruchám a zůstalo tam až do poloviny 20. století.
Magická pružina
Možná si na ni také vzpomenete, byla to kdysi oblíbená hračka malých dětí a snad se dá koupit i dnes. Můžete si ji přehazovat z jedné ruky do druhé, nebo ji rovnou pustit ze schodů. Obvykle se tato pružina prodává v duhových barvách, což zvyšuje její zajímavost pro děti. Dnes ji lze vnímat jako naprostou zbytečnost, ale nebylo tomu tak vždy.
Tzv. magická pružina, v angličtině známá pod jménem Slinky, vznikla v roce 1943 pod rukama amerického lodního inženýra Richarda Jamese. Tento pravidelně zkroucený drát měl za úkol chránit drahé přístroje na lodi. Když totiž byly zavěšené na pružinách, dokázaly plavbu přes rozbouřené vlny ustát daleko lépe a bez poškození. Náhodou pak přišel na to, že pružina může fungovat také jako zábavná hračka. Nakonec tento svůj vynález také pojmenoval a brzy se novinka stala vyhledávaným předmětem v hračkářstvích po celém světě.
Létající talíř
Američan William Russell Frisbie si vždycky přál otevřít si vlastní pekařství. Roku 1871 se mu povedlo pořídit část firmy Olds Baking Company v Bridgeportu a podnik si přejmenoval na Frisbie Pie Company. Obchody se mu dařily a hlavní specialita, kulatý koláč zvaný „pie“ byl oblíben ještě dlouho po smrti původního majitele. Společnost postupně rostla až dokázala vyprodukovat až 80 tisíc koláčů denně! Ať už jste si ale koupili jakýkoliv z nich, dostali jste jej na tenkém plechovém tácku, kterému se říkalo Frisbee Pies. A co s tím táckem potom, když už je koláč snězený? Studenti Yaleovy univerzity si s ním začali házet – a tak se zrodila dnes velmi populáerní kratochvíle, kterou rozhodně znáte i vy.
ZDROJ: https://bellette.com.au/dig-deeper/5-inventions-that-ended-up-with-a-different-purpose
ZDROJ obrázků: Pexels
Napiš komentář