Před mnoha tisíci lety začali Římané v honbě za zlatem uplatňovat pozoruhodnou metodu, při které prakticky zničili již existující horu. Přesně to uskutečnili také v pohoří Las Médulas ve Španělsku, které je dodnes velkým svědkem římské touhy po bohatství a svým zjevem patří k jedněm z nejzajímavějších míst v Evropě.
Římané se do Ibérie dostali asi ve druhém století před naším letopočtem. V této oblasti lze stále najít architektonické pozůstatky římského osídlení. Místa jako Segovia, Mérida, Tarragona nebo Zaragoza jsou tím dobře známá. V tomto regionu najdeme také pohoří Las Médulas, které dodnes nese snad nejsilnější svědectví o římské expanzi. Las Médulas je relativně nevýznamné pohoří, které se nachází v zalesněné oblasti. Z lesů vystupují zvláštně tvarované pahorky a skály, které na první pohled nepůsobí zcela přirozeně. Tento zvláštní tvar i neobvyklá oranžová barva jsou výsledkem římské metody těžby zlata, která zde probíhala před více než dvěma tisíci lety.
FOTO: WikimediaCommons
Právě zde Římané hledali zlato. A byli velmi úspěšní. Podle odhadů lze předpokládat, že každoročně ze Španělska vytěžili až 6 600 kilogramů tohoto vzácného kovu. Při současných cenám zlata by takové množství mělo hodnotu přibližně 30 milionů dolarů. Jenže problém byl, že většina nalezišť zlata se nacházela uvnitř hor. A aby se k němu Římane dostali, museli využít poměrně invazivní metodu, kdy hory prakticky přepůlili. Naštěstí se nám díky Gaiu Pliniovi staršímu zachoval poměrně detailní popis toho, jak to Římané prováděli.
Jak rozbít horu
První způsob, který Římané praktikovali fungoval následovně. Dělníci vykopali dovnitř hory vekou díru nebo jeskyni, kterou si můžete představit jako podzemní parkoviště, které je však podpíráno jen dřevěnými kůly a samozřejmě zde není žádné odvětrávání ani světlo. Dělníci v takových podmínkách pracovali prý i několik měsíců v kuse, aniž by viděli denní světlo. Po cestě posbírali tak moc zlata a jiných kovů, jak se jim jen povedlo, a poté se všichni vrátili zpět ven. Následně byl vydán rozkaz, aby byl odstraněny dřevěné kůly a asi si dokážete představit, co následovalo. Samotná tíha hory způsobila, že se celá zřítila a odhalila tak další ložiska vzácných kovů.
Druhá metoda zahrnovala navrtání horniny podobnými tunely a následné vymývání těchto tunelů velkým množstvím vody, takže se hora sama po čas zhroutila. Potřebná voda byla přiváděna z pohoří Sierra de la Cabretta systémem kanálů, které mohly dosahovat délky až tisíců kilometrů. A samozřejmě některé z nich se dochovaly až do současnosti.
FOTO: WikimediaCommons
Destruktivní proces, který vytvořil nečekaně krásnou krajinu
Jakkoliv zní celý proces destruktivně a likvidačně, přesto nelze než obdivovat to, co po “řádění” Římanů zbylo. Nebýt jich na tomto místě by byly jen obyčejné šedivé nebo hnědé skály, ale namísto toho zde můžeme vidět velmi netradičně zbarvené pohoří, které každoročně láká tisíce návštěvníků. Mimo to je možné navštívit některé z jeskyní, které po Římanech zbyly. Není tedy náhoda, že Las Médulas patří od roku 1997 na seznam světového dědictví UNESCO.
FOTO: WikimediaCommons
Těžba zde skončila již před více než 1800 lety, ale její pozůstatky zde lze najít dodnes. I to je další z důvodů, proč je římská civilizace právem považována za jednu nejmocnějších a nejvyspělejších vůbec. I když za sebou Římané vlastně zanechali zdevastovanou krajinu, kterou proměnili doslova k nepoznání, je to stejně nesmírně fascinující a zajímavé představit si, jakým způsobem těžba probíhala a jak toho bylo možné s tehdejší technikou dosáhnout.
Na stěnách jeskyní najdete i staré rytiny dělníků a na každém kroku máte šanci objevit pozůstatky dávné římské civilizace. Vydáte-li se sem na výlet, nezapomeňte si vzít pevnou obuv a také oblečení, které si můžete zašpinit. Jemný oranžový prach se snadno zachytí na všem a nejde tak snadno vyprat. Pamatujte také, že se pohybujete v chráněné oblasti.
Napiš komentář