Kam zmizel Štěchovický poklad: Mají jej Američané, nebo musíme dále hledat?

Legendy o nacistických pokladech a tajemstvích jsou populární a jistě každého mrazí po zádech, když si nějakou takovou přečte. Většina z nich je možná zcela smyšlená, nebo alespoň dost přitažená za vlasy, aby uspokojila čtenářskou touhu po senzaci, ale přece jen se najde pár pověstí, které jsou možná až příliš realistické, než aby nebyly pravdivé. A k nim určitě patří i záhada Štěchovického pokladu.

Koncem minulého a začátkem tohoto století to byla rozhodně jedna z nejčastěji skloňovaných záhad 2. světové války. Podle všeho měl být v lesích u Hradištka, kde byl za války výcvikový prostor SS, ukrytý poklad závratné hodnoty. Probíhal zde rozsáhlý výzkum a oba nadšení hledači, pánové Helmut Gaensel a později Jiří Mužík, několikrát hlásili, že jsou pokladu na stopě. Nakonec ale nenašli vůbec nic.

Co hledali?

O skutečném obsahu ukrytého pokladu se toho dodnes mnoho neví. Pověsti ale odkazují na takové zázraky jako je Jantarová komnata ukradená v Rusku, přes tajné dokumenty, konta ve švýcarských bankách, až po plány tajných zbraní. Každý takový nález by měl nesmírnou cenu, ať už by to bylo cokoliv z toho. Podle všeho by tento poklad měl být uložen v bednách, které byly na konci války spatřeny ve Štěchovicích. Šlo o obří zásilku asi 540 beden, které se Němci v posledních dnech války snažili vyvézt přes neutrální Španělsko do Argentiny, jejíž prezident nepokrytě s nacisty sympatizoval, a poklad by zde tedy mohl zůstat v bezpečí.

Výcvikové středisko v srdci Protektorátu

Z Hradištka do Štěchovic vede naučná stezka dokumentující německou činnost na místě, odkud bylo násilně vyhnáno vcelku veškeré české obyvatelstvo. Neveklovsko uprostřed Protektorátu pak sloužilo jako výcvikový prostor, ale mělo být i jakousi ekonomickou základnou, kde se budovala vzorová hospodářství. Byl zde klid, nehrozil útok zvenčí a drobné půtky nebo nepokoje gestapo snadno vyřešilo. Nálety začaly až poslední válečný rok, kdy už začínalo být jasné, že s nacisty to nevypadá nejlépe a bude třeba začít myslet i na zadní vrátka.

Jak uchovat nacistické myšlenky?

Důležité bylo především zachránit co nejvíce odkazů třetí říše, aby bylo možné její myšlenky i hodnoty zachovat i po válce a později by mohly být případně opět využity. Zásilka 540 beden podle všeho měla obsahovat říšské zlato, nejrůznější vzácné umělecké předměty, cenné papíry, bankovky, ale snad také tajné plány a materiály.

Jelikož byl konec války poměrně rychlý, bylo nutné jednat ve spěchu a hledat i náhradní řešení. Nacisté tak často museli pro uložení svých pokladů hledat náhradní místa, která měla omezený přístup a dalo se očekávat, že by bylo možné, aby zde nějakou dobu poklad přežil uschovaný, než bude možnost si jej vyzvednout.

Úkolem uložit poklad byl pověřen Emil Klein. Podle všeho měly být bedny do Hradištka přepraveny z Berlína a následně z Prahy k připravené štole, kde měly být ukryty. Francouzští a ruští zajatci z nedalekého koncentračního tábora je měli zakopat a následně za svou práci zaplatili smrtí, aby tajemství nikdy neprozradili.

Prozrazení úkrytu

Poklad však nebyl tak dobře schovaný, jak se myslelo, a tak jej američtí vojáci odhalili již 11. února 1946. Místo označil německý důstojník Gunter Aschenbach. Bedny byly údajně odkryty a odvezeny pryč. Jenže proti tomu se ohradila Československá vláda, která požadovala navrácení beden, což bylo tako splněno. Jenže až o několik týdnů později.

Když se však bedny po návratu do Prahy prozkoumávaly, nenašel se zmíněný seznam, který říkal, co má být uvnitř beden. Spekuluje se tedy o tom, že Američané ani zdaleka nevrátili vše, co se v bednách nacházelo. Pokud vrátili vůbec něco. Češi zpět dostali už jen dokumenty, které ale nevykazovaly známky toho, že by byly po několik měsíc uloženy vy vlhké půdě. Je tedy otázkou, zda se vrátila alespoň část ukradeného pokladu, nebo byl celý obsah Američany zfalšován a skutečný obsah zůstal za mořem.

Hledači pokladů a tajemství

Někteří lidé stále odmítají uvěřit, že by takto měl příběh o Štěchovickém pokladu skončit. Existuje řada konspiračních teorií, které hovoří o tom, že poklad je na místě stále někde ukrytý a mohl by obsahovat nejen zlato nebo jiné bohatství, ale třeba také tajné plány na výrobu zbraní.

Mezi nejznámější hledače patří Helmut Gaensel, který pátral po nacistických prominentech i v Jižní Americe a snažil se o pokladu zjistit další informace. Druhým známým hledačem je Josef Mužík, který o svých teoriích dokonce vydal trilogii. Zatím však žádné pátrání nepřineslo konkrétnější výsledky.

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *