Holubí poštu asi dnes většina z nás chápe jako naprostou kuriozitu, se kterou se v praxi nikdy nesetkala. Dodnes však existují zapálení majitelé holubů, kteří se tomuto koníčku naplno věnují.
Ve skutečnosti přitom není nutné chodit až tak daleko do minulosti, abychom se setkali s holuby ve službě pošťáka. Teprve v roce 2004 skončila několik staletí trvající tradice veřejné holubí pošty v Indii. Dokonce i některé evropské armády si chov holubů udržely až do 21. století, aby případně měly jak pokrýt výpadek moderních sdělovacích prostředků.
Nejspíš poslední vojenský holubník v Evropě byl uzavřen v březnu roku 2008. Jednalo se o tradiční španělské chovné centrum v Pozuelo de Alarcón. Právě zde se však ještě před uzavřením konalo školení několika specialistů ze Spojených států. Zámořská velmoc totiž aktuálně uvažuje o znovuzřízení speciální holubí letky, jelikož jde o prakticky jediný prostředek komunikace, který není elektronický.
Spolehliví přepravci zpráv
Nemáme přesné historické podklady pro to, abychom byli schopni určit, kdy se holubi začali pro tento účel používat. Je to však historie bezpochyby velmi dlouhá a někteří archeologové tvrdí, že holub slouží člověku již přes tři sta tisíc let. Jisté například je, že holuby využívali již staří Egypťané, jimž tito ptáci ohlašovali lodě blížící se k jejich břehům. Holubi však také ohlašovali nástup nového faraona. Dodnes dochovaný reliéf v Medinet-Abú zobrazuje panovníka před oltářem, na němž spočívají koruny Horního a Dolního Egypta. Za oltářem je pak vidět čtyři vzlétající holuby, kteří mají zprávu o novém panovníkovi přepravit do 4 světových stran. Ve starém Řecku zase holubí pošta sloužila třeba k předávání výsledků olympijských her.
Nepostradatelnou roli sehráli holubi také v období antického Říma. Julius Caesar například nechal realizovat síť holubníků, která pokrývala prakticky celé tehdejší římské impérium. Chovné statice se poté zřizovaly i v nově dobytých koloniích a římské legie měly své vlastní mobilní holubníky.
I ve Starém zákoně je řada zmínek o holubech jako poslech. Byla to například bílá holubice, která ve svém zobáku Noemovi přinesla zprávu o konci potopy v podobě olivové ratolesti.
Holub trefí neomylně domů
Jak to ale funguje? Holub samozřejmě není schopen doručit poštu na určitou adresu, kterou si zvolíme. Holubí pošta funguje přesně naopak. Holuby je třeba přepravit z domovského holubníku na místo, odkud mají psaní doručit zpět domů. Pak jsou schopni psaní bezpečně a rychle dopravit do místa, které považují za svůj domov.
Dnes se k převozu holubů používají auta, a někdy dokonce i letadla. Přesto se většina opeřenců dokáže velice rychle zorientovat a nabrat kurz zpět domů. Tělesná konstituce jim neumožňuje nést příliš velkou váhu a už vůbec ne na dlouhé vzdálenosti. Zprávu je tedy nutné poslat na malých papírcích a rozhodně není radno se příliš rozepisovat. Tyto papírky se poté stočí do ruličky a zasunou do přesně šest centimetrů dlouhého husího brku. Ten se poté musí na uříznutém konci zalepit voskem a přivázat nití na jedno či na tři ocasní pera poštovního holuba. Depeše se holubům nikdy nepřivazují na nohy, jelikož by jim bránily ve volném pohybu – přesto je to tak často v různých filmech nebo pohádkách zobrazováno.
Malí špióni
Krátká sdělení našla své využití ve válečných konfliktech. Snad ten vůbec první, kdo prováděl cílenou špionáž holubí pošty, byl Richard Lví Srdce. Ten měl totiž speciálně vycvičené sokoly, kteří zachytávali poštovní holuby nepřátel. Podle všeho používal tento způsob komunikace také Čingischán, který na přelomu 12. a 13. století organizoval své pustošivé výpady právě za pomoci holubí pošty. Jednoduše řečeno, holubí pošta měla v rámci vedení války významnou roli a těžko si bez ní představit koordinaci vzdálených vojsk a pluků.
Opeřené letky se staly také neodmyslitelnou součástí obou světových válek. Nejsilnější evropské armády v čele s Němci a Brity nasadily do bojových operací množství poštovních holubů. V roce 1917 měla poštovní holuby každá rota, každá pozorovatelna, každé dělostřelecké stanoviště. Těžko si bez nich představit jakoukoliv komunikaci na dálku.
Později mohli být holubi používání i k tajnému průzkumu nepřátelského území. To bylo možné díky miniaturní kameře, jejíž prototyp sestrojil německý amatérský fotograf a chovatel Julius Neubronner. Snadno se tak daly nenápadně a efektivně pořídit snímky vojenského vybavení, terénu apod.
Využití pro obchod i běžný život
Kromě války však holubi našli uplatnění i v běžném životě. Podnikatel židovského původu Paul Julius Reuters založil takřka přesně v polovině 19. století informační agenturu, která se zprvu specializovala na burzovní zpravodajství. Právě tyto zprávy pak na trasách Londýn–Paříž a Cáchy–Brusel, neúnavně přenášely stovky holubů díky husté síti holubníků rozmístěných nedaleko od sebe.
Zachránci životů
Je potřeba uvědomit si, že holubi rozhodně nebyli jen obyčejní pošťáci. Jejich neúnavná práce zachránila nevyčíslitelné množství lidských životů. Řada statečných holubů se dokonce po zásluze dočkala různých řádů a vyznamenání. V britském muzeu United service jsou například k vidění dekorované pozůstatky opeřenců, kteří se proměnili doslova v legendu.
K tomu je třeba připočíst třeba i to, že holubí trus je cenným hnojivem, jež dokázalo zpustošenou půdu obratem proměnit znovu v úrodnou. I když jsou pro většinu z nás dnes holubi otravnou havětí, je třeba pamatovat na to, že jejich role byla v historii velmi významná a lidstvu posloužili skutečně velmi dobře.
Napiš komentář