Jezdit napravo či nalevo? Kdo to vlastně dělá správně?

Také je pro vás hrozně matoucí, že některé národ yjezdí v autě na opačné straně než my? A Angličané nejsou rozhodně takovou výjimkou, jak byste si mohli myslet. Ve skutečnosti jezdí nalevo až 35 % světové populace. Kromě Velké Británie se jezdí vlevo i v Austrálii, na Novém Zélandu, v Indii, Indonésii a v Japonsku. Stejný systém používá i většina bývalých britských kolonií v jižní Africe. Kdo tedy jezdí “správně” a jak tyto odchylky vlastně vznikly?

V prvé řadě je pro mnoho lidí velmi překvapující informace, že v Česku se na pravě straně jezdí teprve 80 let. O zavedení provozu na pravé straně silnice bylo totiž rozhodnuto Národním shromážděním v roce 1938, přičemž nařízení začalo platit v březnu roku 1939 i kvůli obsazení části republiky, kdy bylo zavedení tohoto systému ještě urychleno výnosem vrchního velitele německé armády.

Kdo jezdí správně?

Kromě Česka se jezdí ve většině světa také napravo, i když celkově je to jen něco okolo 65 % populace. Věděli jste například, že v Evropě se nesetkáte s řízením vlevo pouze ve Velké Británii? Stejná situace existuje také na Kypru, v Irsku nebo na Maltě. Kdo tedy jezdí skutečně “správně” – my nebo ti druzí? Na tuto ošemetnou otázku hledali před časem odpověď i historikové a zdá se, že „správně“ jezdí opravdu Angličané. Levosměrný provoz tomu pravosměrnému totiž předcházel, a to nejenom v Británii. Že bychom si tedy celou dobu stěžovali na něco, co vlastně dělá spousta národů na světě správněji než my?

Tradice jízdy vlevo totiž pravděpodobně vychází již ze středověku. Tehdy se stalo zvykem nasedat na koně zleva a také nosit zbraň při levém boku, jelikož pro převážně pravoruké jezdce byl tento způsob pohodlnější a praktičtější. A aby se vzájemně nepletli do cesty, ustálilo se, že provoz probíhal po levé straně cesty.

Změna zasáhla postupně celou Evropu

Jak se tedy stalo, že levosměrný provoz zmizel z většiny Evropy a nepraktikuje se ani ve Spojených státech, které přeci byly britskou kolonií? Má se za to, že přechod na pravosměrný provoz si v USA vynutilo zavedení koňských povozů, zatímco v Evropě za to může francouzská revoluce. Do té doby platil nejen ve Francii zvyk, kdy nevolníci uhýbali aristokratům cestujícím po levé straně cest. Oficiálně se začalo ve Francii jezdit vpravo v roce 1794. V Itálii byl pravosměrný provoz zaveden ke konci 19. století. Nestalo se tak ale u všech italských měst naráz. Změna přicházela dost postupně zejména kvůli již existující infrastruktuře nastavené na provoz po levé straně cesty. Například v Říme se tedy vpravo začalo jezdit až v roce 1925, v Miláně pak ještě o rok později.

Mezi poslední “rebely”, kteří se k pravostrannému provozu připojili nejpozději, patřilo Švédsko a Island. V roce 1955 uspořádala švédská vláda referendum v otázce změny dopravního systému a přestože téměř 83 % Švédů hlasovalo proti navrhované změně, švédský parlament schválil zákon o pravostranném provozu v roce 1963. Poslanci pravděpodobně dali přednost většinovému zvyku, který v té době již v Evropě v mnoha státech nějakou dobu fungoval, před vůlí lidu. Island se přidal ještě další rok po Švédsku.

Je tedy zajímavé, že i když se u nás jezdí vpravo pouhých 80 let, považuje to většina z nás za naprostou samozřejmost. Přitom ještě žijí lidé, kteří pamatují opak. Kdykoliv pak zamíříme do států, kde se jezdí vlevo, připadne nám to nelogické, matoucí a zbytečné. Ale pravdou nejspíš zůstává, že tito lidé si podrželi tradici, která se na světě formovala dlouhá století – to my jsme se rozhodli jinak. Není tedy důvod si stěžovat, naopak to může zajímavým zpestřením dovolené – zvykat si na volant na opačné straně a třeba na kruhové objezdy, kde se jezdí naopak, je skutečným zážitkem.