Městečko Colma v Californii působí na první pohled velice uhlazeně. Pečlivě posekané trávníky, rovné a uklizené ulice, malinké domky, příjemné počasí a všeobecný klid.
Jen ten klid je možná až trochu moc “klidný”. Žije zde něco okolo 1800 obyvatel a přesto je na každém kroku hřbitov. A když říkáme na každém kroku, myslíme to doslova. Všechny hlavní ulice přiléhají ke hřbitovu nebo alespoň malému kousku půdy, kde se tyčí několik náhrobních kamenů, kaple nebo jiný artefakt svědčící o přítomnosti mrtvých.
Naposledy bylo spočítáno, že město má 17 hřbitovů a přibližně něco okolo 2 milionů hrobů.
Jak se sem všichni mrtví dostali?
Je třeba si uvědomit, že Colma je jen co by kamenem dohodil od San Francisca. A právě jeho historie vysvětluje, proč se Colma stala “nejmrtvějším městem” v celých Státech a možná i na celé světě.
San Francisco bylo založeno španělskými misionáři a jakmile zde bylo objeveno zlato, jeho populace začala dramaticky růst. Během jediného roku přišli do tohoto kdysi malého městečka tisíce Američanů z východu, stejně jako tisíce irských migrantů. Většina z nich zlato nikdy nenašla, ale prudce rostoucí metropole západu měla co nabídnout i jim. Většina tedy zde už zůstala.
Jen během několika desítek let se zde natrvalo usadilo více než půl milionů lidí nacpaných ve slumech a chatových osadách, kde zcela absentoval přístup k čisté vodě nebo lékařské pomoci. V tomto přeplněném nehygienickém prostředí se pak samozřejmě snadno šířila jakákoliv nákaza jako oheň v lese.
Během jediné generace zasáhly San Francisco hned čtyři katastrofy, které si vyžádaly masivní ztráty na životech. Nejprve mor, který se nekontrolovatelně šířil, poté v roce 1906 velké zemětřesení, které bylo následováno požárem, jež zachvátil to, co zbylo po ničivém zemětřesení. Jako poslední rána zasáhla epidemie španělské chřipky.
FOTO: WikimediaCommons
Město se ze všech katastrof začalo pomalu, ale jistě vzpamatovávat a kdysi ošklivé slumy byly nahrazeny novými budovami. Jenže kam se všemi těmi mrtvými?
Hřbitovy tady nechceme
Původní hřbitovy v San Franciscu začaly vadit. Nejenže byly stále nedostačující, ale úředníci i běžní obyvatelé začínali zjišťovat, že mrtví zbytečně zabírají místo tam, kde by mohly růst nové domy pro ty, co přežili.
Bylo tedy rozhodnuto, že statisíce mrtvých těl bude přemístěno na nové místo, kde nikomu nebudou překážet. Kremace byla totiž v té době z náboženských důvodů nepřijatelná, a muselo se tedy najít místo k poslednímu odpočinku pro velké množství lidí.
Oblast, kde nyní stojí Colma, se zdála jako docela ideální.
Masivní přesun mrtvých
Velké stěhování mrtvých začalo ihned po druhé světové válce. Kromě dvou hřbitovů byly všechny ostatní v San Franciscu zavřeny a ostatky vykopány. Už v té době zde bylo přes 150 tisíc hrobů a dle zákona musely být všechny vykopány a přemístěny. Na jejich místě pak měly začít vznikat nové budovy.
FOTO: WikimediaCommons
V tehdy jen malé osadě se jménem Colma tedy bylo vybudováno několik velikých hřbitovů, kam byly ostatky postupně přemístěny. To samé platilo i pro náhrobní kameny, ale ne všechny byly zachovány. Řada z nich byla také využita ke konstrukci nových budov nebo byla jen vyhozena do moře.
Z dnešních 1800 obyvatel městečka Colma pracuje velká část právě v pohřebních službách. A není divu. Hřbitovy zde zabírají celých 78 % plochy města a mrtví zde převyšují živé v hrozivém poměru – až 99 % obyvatel Colmy jsou již dávno po smrti.
A nezdá se, že by se tento poměr mel v budoucnu měnit. San Francisco vyrostlo v obrovskou metropoli, které ale stále chybí jedna podstatná věc – hřbitovy. V dnešní době stále více lidí dává přednost kremaci, ale i přesto pak chtějí urnu uložit na místo, kde ji mohou kdykoliv navštěvovat. Pohřebnický byznys v Colmě tedy pravděpodobně bude nadále vzkvétat. A kdo by chtěl žít ve městě, kde na každém kroku vidíte připomínku pomíjivosti vašeho života?
Napiš komentář