Žena, která přežila. Neuvěřitelný příběh Ady Blackjack

Ada Blackjack neměla žádné dovednosti ani zkušenostní s přežitím v divoké přírodě. Přesto byla jediná ze skupiny, která přežila na odlehlém arktickém ostrově. Jak to dokázala?

V roce 1921 vyrazila malá cestovatelská skupinka na výpravu z aljašského městečka Nome. Mířili k odlehlé oblasti na Sibiři známé jako Wrangelův ostrov. Už od začátku ale výprava čelila řadě potíží.

Členové výpravy byli zcela nezkušení a nesprávně vybavení na tak náročnou cestu. Cíl byl jediný – kapitán lodní výpravy doufal, že by se jim mohlo nenápadně podařit dostat ostrov pod britskou kontrolu.

Jedním z účastníků výpravy byla i žena Ada Blackjack. K výpravě se připojila v roli šičky. Jejím úkolem tedy bylo přešívat poničené oblečení a vybavení, případně vypomoci s výrobou něčeho nového z nalezených kůží. Ada předtím nikdy na takové výpravě nebyla, ale přesto se nakonec stala její nejslavnější a jedinou přeživší účastnicí. Sama zvládla vydržet a přežít dva mrazivé roky.

Ada by se možná na výpravu ani sama nedovážila vydat, kdyby jí nebylo přislíbeno, že se o ní posádka dobře postará, bude dostatek jídla a nebude se muset nijak zapojovat do obstarávání dřeva nebo potravy. To vše se však brzy mělo ukázat jen jako lichý příslib.

Posádka

Celou výpravu zorganizoval Vilhjamur Stefansson, dobře známý arktický objevitel. I přesto že ho o to nikdo nežádal, chtěl přivést Wrangelův ostrov pod britskou nadvládu. Celou misi financoval z vlastních prostředků.

FOTO: WikimediaCommons

Namísto toho, aby se k výpravě připojil on sám, vyslal na ni Allana Crawforda, Lorne Knighta, Freda Maurera a Miltona Galleho. Všechno to byli velmi mladí lidé okolo 20 let, bez zkušeností, jen s trochou nadšení a touhy po dobrodružství. Nabalil jim zásoby na šest měsíců a přislíbil, že pro ně později vyšle loď, která je na ostrově bezpečně vyzvedne a přiveze zpět.

Kromě toho se k nim ale měla připojit také šička, která navíc byla aljašskou domorodkyní a uměla mluvit anglicky. Ada Blackjack byla ideální kandidátkou. A aby celé posádce nebylo při dlouhé plavbě smutno, měla jim společnost dělat i kočka Vic.

Ada Blackjack se narodila v roce 1898 ve Spruce Creek na Aljašce. Ačkoliv patřila k domorodému kmenu eskymáků, nikdo ji nenaučil jak lovit nebo se o sebe postarat uprostřed mrazivé divočiny. Byla vychována metodistickými misionáři, kteří ji naučili angličtinu na takové úrovni, že byla schopna studovat Bibli, a naučili ji také jak pečovat o domácnost, šít, vařit a uklízet.

V 16 letech se vdala za Jacka Blackjacka a společně měli 3 děti, z nichž ale dvě záhy zemřely. Manžel ji v roce 1921 zcela bez okolků zanechal na Sewardově poloostrově a Ada musela bez pomoci v urputné zimě ujít necelých 80 kilometrů zpět do civilizace, a to společně se svým 5 let starým synem, kterého musela místy poponášet, aby vůbec vydržel.

Ada Blackjack a její syn – listopad 1923

Ada se poté usadila v městečku Nome a samozřejmě potřebovala peníze jako sůl. Měla 5 let starého syna a manžel ji opustil. Syn Bennett navíc trpěl tuberkulózou a potřeboval velice nákladnou péči. Jakmile tedy uslyšela o této velice dobře placené příležitosti, ihned po ní skočila. Bennetta na tu dobu umístila do místního sirotčince a slíbila mu, že se pro něj vrátí.

Expedice

Během prvních několika měsíců byla plavba veskrze bezproblémová. Po přistání na Wranglerově ostrově šlo po nějaký čas vše také dobře. Posádka byla schopna lovit místní zvěř, a tak se jim dařilo nad poměry. Jakmile ale uplynulo první léto, zvěř pomalu mizela a začaly se objevovat první potíže s nedostatkem jídla. Kromě toho začalo být zřejmé, že žádná loď, kterou jim Stefansson slíbil, nepřipluje. Pravdou bylo, že záchranná loď se na cestu vypravila, ale kvůli silnému ledu se musela vrátit. A bez jediného prostředku komunikace nebylo možné posádku informovat.

Na začátku roku 1923 onemocněl jeden člen výpravy. Situace už byla i tak dost vážná a proto se zbytek skupiny kromě Ady a nemocného Knighta vypravil po pevnině pěšky v naději, že dosáhnou civilizace a přivedou pomoc. Do žádného města však nikdy nedorazili a zem se po nich jakoby slehla.

Na obou snímcích je Ada Blackjack – nalevo je oblečená v zimním kabátu a napravo opracovává tulení kůži.

Ada se sama starala o nemocného Knighta a pečovala i o chod celého tábora. Nosila dřevo, udržovala oheň, lovila potravu a všechny tyto aktivity pečlivě zaznamenávala do deníku. V něm se mimo jiné svěřuje i s tím, že Knight nebyl zrovna vděčný pacient. Prý ji neustále kritizoval a tvrdil ji, že je neschopná, když nezastane práci 3 dospělých mužů v táboře. V červnu Knight podlehl své nemoci a Ada zůstala zcela sama.

Přežití

Mohlo se snadno stát, že tuto zoufalou situaci Ada neustojí. Ale myšlenka na nemocného syna ji hnala kupředu. Postavila si velice odolný přístřešek, který ji chránil před zimou i dravou zvěří, podařilo se jí dokonce zkonstruovat malou loď, se kterou dokázala lovit ryby.

Knighta nebyla schopna sama pohřbít, a tak alespoň kolem jeho stanu vystavěla ochrannou barikádu, která měla jeho tělo uchránit před zvířaty. Velice důmyslně také ukryla zásoby a munici a vytvořila si vlastní zbraň, která sloužila nejen k lovu, ale i k její vlastní ochraně. Naučila se, jak nastražit pasti, do kterých se chytaly polární lišky, a ona tak měla stálý zdroj obživy. Využila také fotografické vybavení, které s sebou výprava vezla a pořídila desítky fotografií sebe i okolní přírody.

Na ženu, která neměla žádné zkušenosti a jejím největším strachem bylo setkání s ledním medvědem si vedla velice dobře. Dokonce lední medvědy využila k tomu, aby ji přivedli ke snadné kořisti. Vždy vyčkala, dokud medvěd nezabil tuleně nebo jiné zvíře a nenajedl se, a poté zbytek těla odnesla a použila jej do posledního zbytku.

Adu konečně po dvou letech zachránila výprava, která byla zcela šokována tím, jak se a o sebe dokázala postarat. Kapitán lodi dokonce řekl, že Ada by pravděpodobně dokázala v tomto prostředí přežít klidně i celý další rok. Natolik dobře se dokázala v ledovém prostředí zorientovat a zaopatřit.

Po návratu se stala samozřejmě centrem pozornosti a vydobyla si krátkodobou slávu. Sama však vždy tvrdila, že je jen obyčejnou matkou, která se jednoduše chtěla vrátit ke svému synovi. Znovu se setkala se svým synem a radost ze setkání nemohl zkazit ani fakt, že slíbené peníze od Stefanssona vlastně nikdy nedostala. Obdržela jen určitou část, kterou celou investovala do léčby svého syna.

Později měla ještě jednoho syna Billyho a zbytek života strávila na Aljašce. Konec jejího života ale nebyl šťastný. Zatímco Stefansson profitoval z neuvěřitelného příběhu, Ada nikdy neviděla žádné peníze a dokonce byla i nespravedlivě osočena z toho, že se o Knighta starala špatně. Zemřela ve věku 85 v Palmeru na Aljašce a je pohřbena po boku svého syna Bennetta.

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

3 komentáře