Historie je bohužel poznamenána mnoha neúspěšnými objevnými výpravami, které měly velké ambice, ale skončily tragicky. Někdy šlo pouze o předčasný návrat, ale jindy byly následky o poznání závažnější, dokonce až fatální. To je také příběh Ludwiga Leichhardta, který prozkoumal vnitrozemí australského kontinentu a mnohými byl oslavován jako velký hrdina. Jenže výprava k řece Swan jej nakonec stála to nejcennější, jeho život. I přesto, že se pátrání po jeho osudu věnovalo mnoho lidí a investovalo se do něj mnoho peněz, jeho skon stále zůstává obestřen tajemstvím.
Cestovatel s velkou kuráží
Ludwig Leichhardt se narodil v tehdejším Prusku, ale jeho životní cesty jej zavedly až na druhou stranu zeměkoule. Ludwig strávil doslova celé mládí na cestách. Studoval přírodní vědy v Berlíně, Londýně, Paříži i Itálii nebo Švýcarsku a v roce 1842 odjel do Austrálie, kam ho táhl ambiciózní plán. Ludwig chtěl provést výzkumnou expedici do nitra dosud nepříliš probádaného kontinentu. Zajímal se nejen o přírodu, ale i o život domorodých obyvatel.
Tuto ohromnou expedici, která měla být dlouhá až pět tisíc kilometrů, financoval z vlastních zdrojů. Nepodařilo se mu totiž získat podporu vlády, ani jiných sponzorů. Tím se ale rozhodně nenechal zastavit a v doprovodu sedmi mužů vyrazil z Queenslandu na severovýchodě země a putoval celých 14 měsíců, než dorazil do cíle v dnešním Severním teritoriu. Po návratu z expedice byla celá výprava oslavována a vyzdvihována pro svou statečnost a mimořádný výkon.
K Labutí řece
To samozřejmě Ludwiga jen povzbudilo k plánování další cesty. Dobrodružný duch mu rozhodně nechyběl. I přesto, že jejich cesta přinesla mnoho zcela nových poznatků, stále na rozsáhlém kontinentu zbývalo mnoho neprobádaných území. Necelý rok po návratu z expedice tedy plánoval novou výpravu, tentokrát k řece Swan, kam se také skutečně vypravil. Jenže expedici postihly nečekané a závažné problémy v podobě malárie, hladu a velmi nepříznivého počasí. Proto bylo nutné již po 800 kilometrech zavelet k předčasnému návratu. O to více ale začala Ludwiga sužovat touha pokořit tento limit, který si stanovil, a prvotní neúspěch jej určitě neodradil. V březnu 1848 proto podnikl druhý pokus a pokračoval po své předchozí trase k řece Swan. Doprovod mu tentokrát dělali čtyři Evropané a dva domorodci.
Ani jeden z nich asi tehdy netušil nebo si nepřipouštěl, že nikdo z nich se již živý nevrátí. Jejich poslední stopy byly nalezeny v oblasti Darling Downs v jižním Queenslandu, kde je místní viděli 3. dubna 1848 naposled. Pak se po nich slehla zem, ale dodnes není jasné, co přesně se výpravě stalo.
Šance na jejich záchranu byly zcela nulové i proto, že na cestě plánovali strávit asi dva až tři roky, takže se po nich dlouhý čas nikdo nesháněl. Vláda Nového Jižního Walesu zorganizovala záchrannou expedici teprve v roce 1852, a to už se samozřejmě nedalo očekávat, že by mohla mít jakýkoliv úspěch. I všechny důkazy už byly pravděpodobně tou dobu dávno pohlceny divokou přírodou.
Příčiny smrti
Většina historiků předpokládá, že výprava zahynula ve Velké písečné poušti, která se rozkládá přibližně na takovém prostoru jako Velká Británie. Nehostinné písečné duny a špatná možnost orientace nejsou samozřejmě nijak příznivým prostředím, ve kterém by se dalo dlouho přežít. Mnoho lidí ale zastává i hypotézu, že Ludwigova výprava se stala obětí domorodých kmenů. Nebylo by to nic překvapivého, ale dá se očekávat, že domorodci, kteří byli součástí výpravy i z důvodu komunikace s místními lidmi, by mohli dokázat takové nepříjemnosti zabránit. Do konce 19. století se jeho poslední dny pokusilo osvětlit hned několik expedic, ani jedna však neuspěla. Jako důkaz toho, že se Ludwig kdy na tuto výpravu vydal, dnes už zůstává jen mosazná plaketa s jeho jménem a baobaby s vyrytým písmenem L, které se po trase našly.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář