Velká sfinga v Gíze si stále pevně střeží svá tajemství

Starověký Egypt fascinuje archeology, vědce i širokou veřejnost. Z tohoto období se zachovalo mnoho vzácných artefaktů a monumentů, mezi nimiž jednoznačně vyniká mohutná Velká sfinga v Gíze. Jedná se o největší skulpturu, jaká byla kdy člověkem vytesána z jednoho kusu kamene. Není tedy divu, že vzbuzuje respekt a je předmět mnoha mýtů a legend. Jedná se skutečně o monumentální stavbu, která musí na první pohled ohromit každého.

O vzniku sfingy panuje legenda. Podle ní kdysi ve 14. století př.n.l. pouští projížděl egyptský princ. Ten byl tak znaven žárem pouště, že musel na chvíli ulehnout do stínu nedalekých pyramid. Tehdy se mu zdál velmi živý sen, ve kterém k němu promluvil sám bůh slunce Aton a žádal jej, aby z písku vysvobodil celou sochu. Jako odměnu za to mu přislíbil vládu nad Egyptem.

Princ přání boha Atona vyplnil a vytvořil megalomanskou kamennou strukturu. Tehdy se jí však ještě neříkalo sfinga, ale „Hor-em-Akhet“, tedy „Hór na obzoru“ . A svou část dohody dodržel i Aton. Z prince se stal faraón Thutmose IV., který vládl egyptské zemi mezi léty 1401-1391 př.n.l. Mezi tlapami obrovské lvice nechal ještě vybudovat velkou stélu, která celou sochu popsala jako vtělení magické síly, která zde byla o prvopočátku.

Sfinga ukrytá pod pískem

Jak šly roky, byla sfinga nejspíš pohřbena zcela do písku. Tomu nasvědčuje i fakt, že v díle antického historika Herodota o ní není zmínka, takže tehdy se o ní ještě asi vůbec nevědělo. Jinak by se jen stěží dal tento obrovský monument omylem opomenout. Pro moderní éru sochu znovuobjevil až roku 1818 italský egyptolog Giovanni Battista Caviglia, ale kompletně odkryta byla až o více než sto let později. Tehdy se také ukázalo, že ukrývá ještě další tajemství. V její bezprostřední blízkosti se našly dva chrámy, tedy jejich zbytky. Pod mohutným tělem sfingy byla pak nalezena síť chodeb, která nejspíš kdysi vedly přímo k pyramidám.

Komu a čemu měla sfinga sloužit?

Tento ohromující nález znovu rozvířil debaty o starém Egyptě a o rozvinutosti jejich civilizace. Jak byla tato ohromná socha vytesána? Kdo a proč ji nechal zbudovat? Jaký měla účel? Otázek bylo výrazně více než dostupných odpovědí.

Jak plynul čas a egyptologové odkrývaly další stopy a nálezy, většina se shodla na tom, že sfinga byla postavena za vlády faraóna Rachefa, někdy ve 3. tisíciletí př.n.l. Podle této hypotézy má mít sfinga vytesanou právě tvář panovníka Rachefa. Jenže ne všichni s touto představou souhlasili a řada vědců se snažila dále hledat uspokojivější a jistější odpovědi. Je totiž faktem, že pro připisování díla Rachefovi neexistovalo mnoho solidních důkazů. Většina byly jen pouhé domněnky, které měly ukojit hlad veřejnosti po informacích. Badatelům se například příliš nezdálo to, že ačkoliv z období před 4500 lety už máme několik písemných pramenů, žádný se o této monumentální stavbě nijak nezmiňuje, což je minimálně matoucím, ne-li podezřelé.

Otázky stále zůstávají

Hypotéz a domněnek je skutečně bezpočet a podle těch nejodvážnějších mohla sfinga vzniknout dokonce ještě celé jedno tisíciletí před Rachefovou érou. Na kameni jsou prý patrné známky eroze, která byla způsobena vodou. Déšť přitom tyto oblasti naposledy zkrápěl přibližně v období okolo roku 7000 př.n.l.

O samotné výstavbě tohoto monumentu toho víme jen pomálu. S jistotou můžeme pouze říct, že sfinga představuje monolit vytesaný do skalního podloží, jež zřejmě sloužilo i jako lom pro okolní pyramidy. Vápenec je zde složen z mnoha vrstev, takže eroze je v různých místech odlišná. Tělo je vytesáno z měkčího materiálu, zatímco hlava byla vyrobena z mnohem pevnějšího základu. Stále však není jasné, jaké nástroje byly pro budování využity a jak dlouho stavba trvala či jakou pracovní sílu si vyžádala.