I když se často dřívější civilizace představují jako primitivní, přesto nás stále překvapuje, co vše dokázali tito starověcí lidé vymyslet a postavit. Obrovské stavby nebo jiné struktury nás udivují svou propracovaností a často jen stěží chápeme, jak bez moderních jeřábů a dalších nástrojů bylo něco takového vůbec uskutečnitelné. Podobně to je i v případě obřích olméckých hlav v Mexiku.
Nečekaný objev
V roce 1925 se archeolog Frans Blom a etnolog Oliver La farge opět přesvědčili o tom, že dávné civilizace vynikaly v mnoha směrech. V bažinách severozápadního Tabasca v Mexiku poblíž města La Venta učinili nečekaný nález – obří hlavy vytesané do čediče dosahující výšky až 2,5 metru. A tak bylo znovu nutné připustit, že nadřazenost evropské civilizace je jen dalším mýtem, který je nutné v učebnicích začít přepisovat.
Později se navíc ukázalo, že obří hlavy v La Ventě ani zdaleka nejsou vším, co z pradávné civilizace zůstalo – podobné monumenty byly nalezeny i v další mexické oblasti a i v Guatemale. Ještě větší úžas ovšem vzbudilo jejich úctyhodné stáří. Tyto sochy musely vzniknout okolo roku 700 př.n.l., zatímco hlavy ze San Lorenza v Guatemale byly do země pohřbeny již okolo roku 900 př.n.l.
Doklad staré civilizace
Pozdější výzkumy nakonec potvrdily, že nalezené hlavy se datují do doby 1500-400 př.n.l. Tehdy region ovládal kmen Olméků, kteří jsou považováni za nositele první kultury ve Střední Americe a jednu z kolébek lidstva. Olmékové jako první na americkém kontinentu ovládli matematiku i astronomii a budovali města s pyramidami. Právě nalezené obří hlavy patřily k jejich největším uměleckým dílům.
Těchto hlav se dochovalo celkem sedmnáct a jejich výška je mezi 1,5 a 3,4 metry a dosahují hmotnosti mezi 6 až 50 tunami. Jedná se o sochy hlav mužů s plochými nosy a plnými lícemi. Dodnes není zcela jasné, jak byly tyto hlavy vytvořeny. Jejich budování nicméně muselo být velice pečlivě naplánované a dlouho připravované. Vyžádalo si to také početnou lidskou sílu.
Kámen z dalekého pohoří
Všechny hlavy byly vytesány do čediče, který pochází z pohoří Sierra de los Tuxlas. Stavitelé nemuseli velké kusy čediče ze skály dolovat, protože díky vulkanické činnosti vznikly tyto velké kusy na jižních svazích přirozeně. Z kulovitých balvanů jen museli vybrat takové, které co nejvíce připomínaly lidskou hlavu. Méně jasné je však už to, jak tyto těžké a obrovské kusy skály dopravili na místo, kde byly nalezeny. Pohoří Sierra de los Tuxlas se totiž nachází asi 150 kilometrů daleko. Krajina navíc nebyla zrovna ideální pro přesun takového kolosu – po cestě museli narazit na bažiny, kopce i říční toky. Podle všeho Olmékové neznali kola, ani nepoužívali tažná zvířata.
Všechny hlavy jsou velice precizně vytesány a všechny mají na hlavách helmy. Někteří vědci tak věří, že sochy mohly znázorňovat panovníky některé z dynastií. Podle jiné z teorií se prý nejedná o vládce, ale o hráče jisté rituální míčové hry. Podobné závěry každopádně nevysvětlují účel soch ani proč je Olmékové později zasypali hlínou a pohřbili pod zem.
Měly hlavy sloužit jen jako památníky, nebo šlo o jakési oltáře? Přestaly hlavy plnit svůj účel, a proto byly zakopány pod zem? Někteří se domnívají, že Olmékové je v časech úpadku své kultury zakopali, aby zabránili jejich zničení nepřáteli. Jiní zase tvrdí, že šlo o nějaký rituál, který mohl mít za cíl ochránit civilizaci před nějakou přírodní katastrofou.
Ať už je pravda jakákoliv, přesto se jedná o velmi důležitý doklad toho, že i v tak dávných dobách existovala ve Střední Americe takto rozvinutá civilizace. Olmékové určitě museli být v mnoha ohledech velice crozvinutí a jejich způsob organizace práce potvrzuje, že mohli být schopni vytvářet nejen umělecká díla, ale i stavby a další výtvory.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Tak vůbec se neví, jak si říkali. Název Olmek je jen přechýlenina z mexického jazyka nahuatlu, tedy OLMECATL ,OL(LI) + ((ME)) + (TLA)CATL = OLMECATL, přičemž slabika -me- je jen náhradní výplňová z důvodu gramatiky a výslovnosti. Množné číslo by bylo OLMECAH a jelikož Španělé to koncové h nevyslovovali, udělali ze tvaru množného čísla číslo jedotné ve španělštině , tedy El Olmeca, Los Olmecas a v češtině to podobně pochybně bylo převzato čili jen se vypustilo z kdysi množného čísla, kde již bylo vypuštěno koncové h plurálu ještě a , které je ale součástí druhého slovního kmene tlaCAtl, množné člslo tlacah. Slovo Olli znamená pohyb, otřes, třesení , třaslavý kromě toho, že pod pojmem ollin – seismo , teremoto čili rozuměli seismický otřes. Jinak také pojem Olli znamená přírodní gumu ze stromového latexu, (jelikož když se natěží a zatuhne, tak se třese jako rosol) jelikož tyto stromy se v dané oblasti vyskytují a mexičtí obchodníci hovořící nahuatlem pochtecah jim tedy říkali Gumoví Lidé , Los gentes de Goma. Později tako to, co lepí či spojuje v souvislosti s lepkavými vlastnostmi gumy, která nejprve takto obdržela jméno, ovšem vše v nahuatlu. Jakým jazykem ale oni Olmecah hovořili, se neví. Jen se předpokládá, že to mohl být starý mayský jazyk, starší než všechny ostatní, kterých je cca 34.
Súhlasím…” Ulmeca-Olmékovia” sa vzťahuje k ich ” latexovej” lopte ( a astronomicky významnej hre)…Ich slavny kopec( mound) je 135 stôp vysoký a toto číslo je vztahujúce sa k ” súdu sveta a apokslypse”.. . Takisto aj rozmery ich kamenných,obrovských hláv, ako aj OHNIVÉ OBOČIA na mnohých nefritových soškách z obdobia ” Olmékov”, predchodcov Mayov…Mezoamerické jazyky skupiny Naguatl sú v súvislosti a významom blízke názvu kobry-Naga,kráľovského významu,nielen v Mezoamerike,tzv.” hadej a dračej kultúre”, ale aj v Egypte či v Indii! Navyše, vynikajúci český spisovatrl,M.Stingl napísal vynikajúce knihy o Mayoch,kde jasne zdôraznil, že královské a solarne mesto,Palenque,sa originálne volalo ako Na-Chan či Naga! Ja len pripomeniem,že Mliečnu dráhy vyznavali v Egypte ako ženu( Nut) ohnutú cez nebeskú klenbu-oblohu, zatiaľčo v Mezoamerike( a inde), Mliečna Dráha/ Cesta bola videná ako Had-Drak na oblohe! Viď rôzne zachované Mezoamerické kódexy! Takže v antickom Egypte bola Mliečna draha známa ako Meri- yam, a Egypt ako Ta(v) – meri!
Počas exilu v USA som navštívil Mexiko aspoň 20 krát v 80.a 90.rokoch min.storočia, a 37 rokov sa venujem ” amatérskej” ARCHEO-ASTRONÓMII po celom svete!
” Olmék/ Ulmeca” je meno z kaučukovníka-stromov, z ktorých ” surovej gumy” ro ili lopty pre svoju známu ” astronomickú” loptovú hru…
Olmékovia by sa mali nazývať buď ako ” Jaguárí ľudia”, alebo ako ” Benû Yamina” ľudia, ako ludia ” Boha Mŕtvych= Yama”,keďže vymreli…Teda biblický Benjamín-ci…
Z hystórie už čosi vieme o ” Atlantíde” a jej potomkoch z Egypta( Elefantine island) a Mezoameriky…V biblii je symbolicky Jozef-Egypt, a ” Olmékovia” sú jeho najmladší brat, z ” dvanástich”, a iba títo dvaja majú spoločného otca a matku! Je jasné,že sú potomkami bájnej ” Atlantídy” pred Potopou a koncom doby ľadovej( Younger Drayas).. . Podrobné a detailné,komparatívne štúdiá Egyptskej civilizácie s Mezoamerickou toto len potvrdzujú! Tak ako aj najnovšie vykopávky z Göbekli Tepe! A je to práve Izapa, na Mexicko-Guatemalskej hranici,ktorá dokazuje,že práve tu predala tzv.” Olmécka” kultúra svoje dedičtstvo Mayom Mezoameriky! A kedže Mayovia stáke žijú,sú potomkami ” Živého Boha”, zatiaĺčo ” Olmékovia sú potomkami boha mŕtvych”,Yama…Takže Maya a Yama s gematriou 52,a lunárnym číslom cyklov! Biblický príbeh Jozefa( Egypt) a BenYamina/ Benjamína(Mezoamerika)so Strieborným Kalichom je zlatým klincom tohoto ” tajomného” príbehu!