Ueli Steck může být právem považován za jednoho z nejlepších horolezců světa. Byla to ale právě jeho nezadržitelná touha zdolávat stále vyšší cíle, která ho nakonec zradila a vzala mu život.
Ueli Steck byvá nejčastěji označován za neuvěřitelně silného a vytrvalého lezce, který dokázal zdolat rekordy, jež byly jinými lezci považovány za zcela nemožné. I proto je stále označován za jednoho z nejlepších lezců všech dob. To, co jiným trvalo klidně celé dny, on zvládl v rámci několika hodin. Byl rychlý, silný a nesmírně odhodlaný. Tím si také vysloužil přezdívku “švýcarská mašina”.
I když zdolával rekord za rekordem, opustil tento svět již ve svých 40 letech, a to konkrétně 30. dubna 2017, kdy se zřítil z úpatí Mount Everestu. I přesto, že plánoval zdolat nejvyšší horu světa, byl na své výpravě sám. Nacházel se na vrcholku Nuptse a právě se chystal na ambiciózní výstup podél západního hřebene Mount Everestu. Tato trasa je mnohými považována za nesmírně riskantní, a i proto byla zdolána pouze jedinkrát předtím. A nyní se o podobný kousek pokoušel Steck úplně sám.
ZDROJ: WikimediaCommons
Steck měl v plánu po výstupu na Everest pokračovat dále na horu Lhoce, což je čtvrtý nejvyšší vrcholek světa. Podle jeho slov se mělo jednat o absolutní test lidské vytrvalosti ve výškách. A to vše dokonce zcela bez použití kyslíku, který je v těchto nadmořských výškách většinou nezbytnou výbavou horolezců. Steck prostě věřil vlastnímu tělu více než čemukoliv jinému. Ale tato laťka, kterou si stanovil, se nakonec ukázala jako smrtelná. Byl prostě jen přespříliš sebevědomý? Bral na sebe risk, který nemohl zvládnout?
Jeho výstupy byly velice často riskantní. Většinu svých horolezeckých rekordů zdolal zcela sám, a navíc s minimem horolezeckého vybavení, což byl také důvod, proč dokázal být tak rychlý. A právě proto, že byl sám i během posledního výstupu svého života, zůstanou okolnosti jeho smrti navždy zahaleny rouškou tajemství.
Mimo veškeré limity
Ueli Steck se narodil v roce 1976 v malém švýcarském městečku Langnau v oblasti Emmental. Vyrostl v rodině, která se vždy velmi zajímala o zimní sporty. Později ho rodinný přítel přivedl k lezení a to se stalo jeho celoživotní vášní. Už v 16 letech se svými úspěchy mohl rovnat o mnoho straším a zkušenějším lezcům. Když mu bylo 18, vylezl na horu Eiger ve švýcarských Alpách, která je mezi profesionálními horolezci mimořádně oblíbená. Do dějin se zapsal především rychlostí svého výstupu. Za dobu svého působení zlomil rychlostní rekord na této hoře hned třikrát, poprvé již v roce 2007. Naposledy Eiger zdolal v roce 2015 v čase 2 hodiny 22 minut a 50 sekund.
Jistě není pro nikoho žádným překvapením, že dvakrát získal nejprestižnější horolezecké ocenění, Zlatý cepín. Podruhé jej získal za solo výstup na Anapurnu v roce 2014, kolem kterého ale panuje řada kontroverzí. Podle svých slov totiž ztratil při výstupu kameru, a navíc si zapomněl zapnout GPS na svých hodinkách. Jeho pohyby tedy není možné nijak potvrdit. Již předtím se o výstup na tuto horu pokoušel dvakrát a ani jednou se mu to nepovedlo. V roce 2007 zde dokonce téměř přišel o život, když ho zasáhlo padající kamení a spadl téměř 300 metrů hluboko na ledovec pod ním. Zázračně ale přežil. Následující rok pak prožil další tragédii, když na Anapurně přišel o svého druha Inaki Ochoa, se kterým lezl nahoru, ale Ochoa dostal infarkt a zahynul. Steck jej pohřbil v trhlině ve skále a další den se vrátil zpět.
Přesto jeho tvrzení o výstupu na Anapurnu potvrdili dva šerpové, kteří prý na hoře viděli pohybující se světlo. Porota Zlatého cepínu uznala, že to nemohl být nikdo jiný, a ocenění mu udělila.
Smrt
I přesto, že znal veškerá rizika, a dokonce slíbil své ženě Nicole, že solo výstupy omezí, stále ve svých lezeckých exhibicích pokračoval. Steck jednoduše miloval lezení o samotě a nedokázal si představit, že by jej pověsil na hřebík. Přesné okolnosti Steckovi smrti jsou samozřejmě stále nejisté. Ale díky svědectví nepálského průvodce Jaya Malla, která našel jeho tělo, jsme schopni okolnosti jeho smrti alespoň částečně zrekonstruovat. Ráno 30. dubna 2017 Malla uviděl lezce na západní straně od Everestu asi ve výšce 7 tisíc metrů. Ale krátce poté uslyšel Malla hluk a lezec byl pryč. Oním lezcem byl samozřejmě Ueli Steck. Malla společně s dalším průvodcem našli jeho tělo v 9.34 hodin ráno asi o 1000 metrů níže, než kde předtím zahlédl postavu lezce. Poblíž bylo kamení pokryté krví.
Při nálezu těla se zjistilo, že Steck neměl žádné jištění, helmu ani rukavice. I když samozřejmě existuje možnost, že se vybavení ztratilo během pádu, pravděpodobnější je, že si jej Steck vůbec nevzal s sebou. To byl prostě jeho styl. Svoje lezecké schopnosti daleko více zakládal na pečlivém sledování počasí a na skvělé fyzické připravenosti. Ale v takových nadmořských výškách neexistuje nic jako 100 % jistota bezpečí. Jedna malá chyba může skončit smrtí. A něco podobného se asi stalo i v případě Steckova posledního výstupu.
Rekord na Eiger je 2 h 22 min.