Představte si, že celé své dospívání žijete v domnění, že jste jedináček. Pak se ale ze dne na den dozvíte, že nemáte jen jednoho, ale rovnou dva bratry a dohromady jste se narodili jako trojčata. Tato psychologická studie otřásla v 80. letech celými Spojenými státy.
Jednou z nejpalčivějších otázek psychologie je jistě i to, do jaké míry je osobnost dítěte ovlivněna genetickým dědictvím předků. A naopak, do jaké míry následně působí výchova, kolektiv, vzdělání a další vnější faktory. Nejlepší způsob, jak to zjistit, je zřejmý – nechat pokrevně příbuzné děti vyrůstat odděleně, v různých prostředích, s jinými vlivy a příležitostmi. Jenže který rodič by dovolil, aby se jeho potomek stal pokusným králíkem v takto kruté studii, která vyžaduje oddělení blízkých příbuzných? Přesto podobná studie proběhla. Jak k tomu došlo?
Sám, a přesto se dvěma bratry
Hlavními hrdiny tohoto příběhu je 58letý právník Robert Shafran, jeho bratr David Kellman, jenž dnes pracuje coby pojišťovací agent v New Jersey, a poslední z trojice, Edward Galland, který však již v roce 1995 zemřel. O jejich neuvěřitelné cestě byl dokonce natočen film, který se do kin dostal v roce 2018.
Jednovaječní sourozenci se ovšem proslavili po celém světě dávno před premiérou snímku. Setkali se totiž již před třemi dekádami, a to díky naprosto neuvěřitelné náhodě. Nejprve na sebe narazili Bobby s Eddiem a následně se setkali i s Davidem. Něco takového se samozřejmě nestává každý den, a trojici identických mladíků tak brzy znaly celé Spojené státy.
Pochybná agentura
Chceme-li vystopovat jejich příběh a k úplnému počátku, musíme zavítat až do roku 1915, kdy začala v New Yorku fungovat adopční agentura Louise Wise Services. Ta se soustředila především na hledání nových domovů pro židovské děti a rychle si vybudovala poměrně slušné renomé. V červenci 1962 do agentury zavolali pracovníci nemocnice, kde se právě narodila trojčata. Jejich matce ale bylo pouhých 19 let a rozhodla se je dát k adopci. Najít nové rodiče pro tři zdravé bělošské chlapce neznamenalo nijak složitý úkol. Jenže pracovníci agentury se rozhodli pro velmi netradiční řešení – namísto společného umístění sourozenců zvolili jinou variantu a chlapce se rozhodli oddělit. Později se obhajovali tím, že najít domácnost ochotnou přijmout hned tři novorozence by bylo příliš obtížné.
Jenže pravý důvod tkvěl někde jinde. Adoptivní rodiče totiž o existenci dalších sourozenci vůbec nic nevěděli. Mysleli si, že jejich miminko je jedináček. Děti také putovaly do rodin, které byly společensky na jiné úrovni. Bobby vyrůstal v domácnosti lékaře a advokátky, tedy v dobře situované rodině s vyšším sociálním statusem. Eddieho otcem se stal středoškolský učitel, který byl doslova typickým představitelem střední třídy. A David našel svůj nový domov u dvojice přistěhovalců provozujících v New Yorku malý krámek.
Změna života po 20 letech
Všichni tři bratři žili po celých 19 let poměrně spokojeně a bez větších životních turbulencí. Existovala ovšem řada náznaků, že se od svých vrstevníků liší. Jejich domovy totiž pravidelně navštěvovali zástupci agentury Louise Wise Services, pod záminkou standardní kontroly. Velmi neobvyklé ale bylo to, že pravidelně pořizovali také snímky a nechávali hochy absolvovat různé psychologické testy. Rodičům pravé důvody své návštěvy samozřejmě nesdělili. Tvrdili, že chlapci jsou zapojeni do běžné studie, prováděné u všech adoptovaných dětí. Vše se ale začalo odkrývat prvním školním dnem roku 1980.
Devatenáctiletý Bobby tehdy přijel do univerzitního kampusu v Catskills a snažil se zorientovat. Jenže k jeho naprostému zmatení jej začali místní studenti zdravit a oslovovat cizím jménem. Zmatený Bobby se domníval, že si jej s někým spletli – a do jisté míry měl pravdu. V kampusu už totiž byl tou dobou dobře známý jeho bratr Eddie, který si shodou okolností ze všech amerických vysokých škol zvolil tu stejnou. Eddie už měl za sebou první ročník, ale na další rok se vrátit neměl, takže se brzy ukázalo, že musí jít o jinou osobu.
Eddieho kamarád tedy společně s Bobbym ještě téhož dne vyrazili za Eddiem na návštěvu. Okamžik šokujícího setkání si Bobby pamatuje zcela přesně i po třiceti letech. Oba chlapci nemohli uvěřit vlastním očím, když před sebou viděli svou vlastní nesmírně věrohodnou kopii. Senzačního shledání dvojčat se ihned chopil nejen místní tisk, ale postupně i noviny v celých Spojených státech. Zůstávalo jen otázkou času, kdy se vše dostane i k třetímu z bratrů. Což se také o pár měsíců později stalo, když David zavolal Eddieho matce a vysvětlil jí, o co jde.
Hvězdy televizních show
Celý příběh byl doslova hltán každým, kdo v USA četl noviny a díval se na televizi. Fotografie tří mladíků podobných jeden druhému jako vejce vejci se objevila na titulních stranách celostátních deníků a trojčata se stala hvězdami obrazovek. Velmi zajímavé bylo to, že hoši měli až nápadně podobné záliby – a to i přesto, že téměř dvacet let strávili zcela odděleně a vyrůstali v úplně jiném prostředí. Všichni tři kouřili cigarety Marlboro, zajímali se o wrestling a líbil se jim stejný typ dívek. Navíc byly rození showmeni a s kamerami si velmi rozuměli.
Budoucnost zalitá sluncem? Ne tak docela
Krátce nato si v New Yorku koupili společný byt a otevřeli si restauraci s lakonickým názvem Trojčata. Díky jejich silnému příběhu neměli o návštěvníky nouzi a brzy si vydělali velmi slušné peníze. Jenže stále více je trápila ona zásadní otázka – jak je možné, že byli po narození rozděleni a kdo je za to zodpovědný?
Znepokojivou odpověď vypátral v roce 1995 novinář Lawrence Wright a opět šlo v podstatě o dílo náhody. Během psaní článku o trojčatech narazil na zmínku o utajované vědecké studii. Stál za ní prominentní dětský psycholog Peter Neubauer z prestižní Yaleovy univerzity. Ten také zahájil spolupráci s adopční agenturou Louise Wise Services, která měla na starosti obstarání vhodných subjektů pro výzkum.
Dodnes se neví, kolik dětí se do výzkumu nedobrovolně zapojilo. Jisté však je, že v roce 1962 se mezi nimi ocitli i Bobby, Eddie a David. Studie se měla zabývat vlivem prostředí a trojice mladíků samozřejmě v tomto ohledu představovala velmi cenný zdroj. Výstupem mělo být více než deset tisíc stránek. Psycholog ovšem považoval jejich obsah za natolik citlivý, že si nepřál, aby mohl kterýkoliv ze zapojených subjektů nahlédnout dovnitř. Závěry proto pečlivě zapečetil a před svou smrtí v roce 2008 je odkázal Yaleově univerzitě s tím, že nesmějí být odhaleny před rokem 2066.
Naděje na odhalení
Od 80. let se řada věcí změnila. V roce 1995 spáchal Eddie sebevraždu a zbylí dva bratři se netoužili vrátit do světel reflektorů. Také proto byl film o jejich neuvěřitelném příběhu natočen až nyní – režišér je roky přemlouval, aby dali k natočení filmu své svolení a spolupracovali na jeho výrobě. K souhlasu je nakonec zřejmě přiměl hlavně příslib, že by se přece jen mohlo podařit zpřístupnit zapečetěné záznamy.
Nakonec skutečně uspěli – po premiéře filmu předali správci odkazu rodinám bezmála 11 tisíc stran původních Neubauerových záznamů. Jenže k žádnému dramatickému odhalení stejně nedošlo – většina text byla začerněná. K čemu tedy slavný psycholog dospěl, zůstane zřejmě zahaleno tajemstvím ještě 45 let.
Napiš komentář