Každé vítězství je úžasné – a o to víc to platí ve sportu, zvlášť když zrovna nepatříte mezi favority. A právě na sportu je krásné to, že i když statistiky a čísla mluví proti vám, může se stát zázrak a zvítězí i ten, od koho to nikdo nečekal. Historie sportu je plná takových událostí, které se nesmazatelně zapsaly do dějiny. Vzpomínáte si na některé z nich také?
Vítězství na ledu
I u nás se lední hokej poměrně dost prožívá a není tomu tak dávno, co se cenilo především vítězství proti SSSR, později Rusku. Podobně to mají i jiné státy, nejen my. Jedno z památných vítězství se odehrálo na zimních olympijských hrách v Lake Placid roku 1980. Do tohoto turnaje nastupoval tým SSSR jako naprosto jasný favorit s takřka nulovou konkurencí. Vždyť na všech čtyřech předešlých olympiádách získal sovětský tým zlato a nezdálo se, že by se v roce 1980 mělo něco změnit. Překvapivé už ale bylo složení finalistů, kdy proti sovětskému týmu nastoupila skupina nováčků a amatérů z USA. Už ale první třetina ukázala, že mladí Američané nebudou tak snadnou kořistí, jak by se mohlo zdát. Po prvních dvaceti minutách byl stav nerozhodný 2:2. Po přestávce se Sověti jedním gólem dostali do vedení, ale v senzačním závěru tým USA nejen srovnal, ale nakonec i zcela nečekaně zvítězil 4:3.
Zázrak na dvou kolech
Tour de France patří k nejnáročnějším závodům planety. Konkurence je velká a pokud se nesejde dohromady řada okolností, není možné se v tak našlapané skupině cyklistů prosadit. Američan Greg LeMond však dokázal takřka nemožné. V roce 1986 toto náročné klání vyhrál, ale o rok později jej postihla tragická nehoda. Byl omylem zasažen loveckou zbraní a skončil s broky v plících, tenkém střevě a játrech. Kariéra závodního jezdce tak byla v troskách. Greg se ale nenechal přemoci nepřízní osudu a dva roky na sobě tvrdě pracoval a v roce 1989 se opět kvalifikoval do Tour de France. Bohužel jej trápila zanícená šlacha na noze, a tak mu nikdo nedával velké šance. Ukázalo se však, že síla mysli často zvítězí nad tělem a Greg oproti všem očekávání opět zvítězil. Cílovou pásku proťal s náskokem pouhých osmi sekund před druhým cyklistou, ale jeho příběh inspiruje dodnes.
Vždycky se zvednout a jít dál
Občas stačí jediná chyba a celý sen se sesype jako domeček z karet. To často platí například v atletických bězích, kdy stačí drobné zaškobrtnutí a pád a všechen trénink přijde během sekundy vniveč. Neplatilo to ale pro finského běžce Lasse Viréna v Mnichově roku 1972, který dokázal, že se vždycky vyplatí zvednout ze země a běžet dál. Na desetikilometrové trati se ve dvanáctém kole dostal do kolize s Belgičanem Emielem Puttemansem a oba borci skončili na zemi. Virén se nicméně odmítl vzdát, rychle se posbíral a pokračoval v závodě. Stačilo mu pouhých 150 metrů, aby dohnal vedoucí skupinu, a 600 metrů před cílem nasadil tempo, jež ho posunulo na zlatou příčku. Toto tempo udržel až do konce a ještě ke všemu pokořil i sedm let starý světový rekord.
Hazard ve vzduchu
Některé sporty snad pro svou nebezpečnost ani nelze sporty nazývat. Možná by trefnější název byl hazard se životem. Právě v takových sportech ale často dochází k takřka zázrakům, které hraničí s lidskými možnostmi. Patří k nim i banzai skydiving, při němž parašutisté vystoupají v letadle do výšky tří kilometrů, poté vyhodí ven padák a následně vyskočí za ním. Jejích úkolem je tedy batoh ve vzduchu chytit, nasadit si jej a zajistit si bezpečné přistání. Pokud to nezvládnou, je jejich osud zpečetěn. I když jde samo o sobě o naprosté šílenství, někteří sportovci si jej okořeňují tím, že prodlevu mezi vyhozením padáku a vlastním výskokem co možná nejvíce zvětšují. Naprostým rekordmanem v tomto ohledu je Jasuhiro Kubo z Japonska, který byl schopen vyčkávat dlouhých 50 sekund, než se do tříkilometrové propasti vrhnul sám. A světe div se – stále je mezi živými.
Z outsidera legendou
Zázraky se dějí i na tratích, kde mají hlavní slovo koně, nikoliv lidé. Když v roce 2012 nastupoval hřebec Hero of Order na startovní pozici v Louisianském derby o milion dolarů, jeho šance na výhru byly skutečně mizivé. Jeho kurz se pohyboval okolo 109:1. Přitom nešlo o to, že by byl tento kůň neprávem podceňován. Jeho majitel jej totiž pořídil za pouhých 70 tisíc korun a v dostihovém světě platil spíše za vysloužený „ojetý vůz“, který je na startu jen do počtu. Jenže outsider se už v polovině závodu dostal do vedení, které si nakonec udržel až do strhujícího finiše. Zapsal se tím také do historie jezdectví, jelikož do té doby se žádný kůň s kurzem 99:1 a vyšším neumístil lépe než na třetí příčce. Kdo si na něj ten den vsadil, se v jistém smyslu také stal rekordmanem.
Napiš komentář