Hrůzy druhé světové války známe jen z vyprávění a z hodin historie. I to ale stačí na to, abychom byli naprosto zděšeni rozsahem zvěrstev, kteří nacisté páchali nejen na židovském obyvatelstvu. Není tedy divu, že po válce se řada z nich chtěla mstít. Jeden z nejodvážnějších pokusů Židů o pomstu provedla skupina Mstitelé. Ti na jaře roku 1946 potřeli na tři tisíce bochníků chleba v táboře v Norimberku směsí arzenu, aby zlikvidovali zde držené bývalé příslušníky nacistické strany.
Utrpení a strach
Vyhlazování Židů nacisty je dobře známým fenoménem. Během druhé světové války byly miliony Židů zajaty a povražděny v plynových komorách. Když byl po válce zveřejněn rozsah jejich utrpení, šokovalo to celý svět, a o to více i samotnou židovskou komunitu, která se logicky chtěla pomstít svým věznitelům a tyranům. Bohužel ale Mezinárodní trestní tribunál v Norimberku stíhal pouze pár nejvýše postavených nacistických pohlavárů, a to zdaleka neodpovídalo tomu, co si Židé pod spravedlivým trestem představovali. Proto se tisíce Židů aktivně zapojilo do bojů proti nacistům zejména v britské armádě v rámci Palestinského pluku a později židovské brigády. Z těchto řad se pak rekrutovali lidé, kteří byli ochotni vzít spravedlnost do vlastních rukou.
Poválečná Evropa
Situace v Evropě byla po válce hodně komplikovaná a zmatená. Mnoho zajatců v koncentračních táborech se konečně dostalo na svobodu a v mnoha případech si sami začali vyřizovat účty se svými dozorci. Takto to ale logicky nemohlo pokračovat a propuštění vězni byli soustřeďováni v repatriačních táborech spravovaných organizací UNRRA. Odtud se pak postupně měli přesunout do Palestiny. Mnozí Židé však do této země z Evropy utíkali nelegálně transporty s ozbrojeným doprovodem. Ten zajišťovali lidé, kteří už měli nějaké bojové zkušenosti. Po Evropě také fungovala rozsáhlá informační síť.
Získané informace hodlala využít především organizace založená litevským Židem Abbou Kovnerem v červnu 1945 v Polsku. Cílem měla být pomsta za smrt milionů Židů během druhé světové války. Tato skupina si začala říkat Nakam a tvrdé jádro jejích členů si říkalo Mstitelé. Tito lidé využívali podporu lidí sloužících v britských jednotkách, a i díky tomu se jim dařilo vyhledávat bývalé nacisty. Jakmile se jim podařilo nějakého takového lumpa vypatrát, začali se mu odpočítávat posledních dny života. Většinou byli zabiti daleko dříve, než si pro ně přišla oficiální policie.
Výjimkou nebyly ani podezřelé sebevraždy již zatčených nebo vězněných válečných zločinců. Dokonce se hovoří i o tom, že Mstitelé měli prsty i v sebevraždě říšského vůdce SS Heinricha Himmlera. Činnost Mstitelů ovšem dosud není podrobně zmapována a neexistují žádné důkazy, které by byly schopny propojit tyto osoby s úmrtími některých bývalých nacistů.
Oko za oko, zub za zub
Mstitelé se ale nezaměřovali jen na jednotlivce. Jejich hlavní plán se soustředil kolem toho, že chtěli potrestat celý německý národ, a to v tom rozsahu, v jakém byl poškozen národ Židů. Právě Kovner vymyslel plán na otravu městských vodních zdrojů v Německu, což mělo postihnout miliony civilistů. To se mělo odehrát v Berlíně, Mnichově, Norimberku, Hamburku, Výmaru či Frankfurtu nad Mohanem.
V těchto městech byla voda pumpována z řek nebo systému studní potrubím do vodáren, kde byla voda čištěna a filtrována. Plánem bylo propašovat jed do Německa v plechovkách od mléka. Poté by se jen umístil do bazénu s vodou, která už prošla filtrací a byla připravena k rozdělení mezi spotřebitele. Někteří méně radikální zástupci židovské obce však takové řešení odmítali i s odkazem na to, že to nutně ohrozí vznik židovského státu a také případné reparace ze strany Německa.
Kovner ale věřil v oprávněnost takto masové pomsty a přípravy k operaci nepřerušil. Jeho lidé v Palestině obstarali jed, ale o akci se včas dozvěděla britská vojenská policie a její přípravy překazila. Byli to prý právě samotní představitelé židovských organizací, protože měli obavy, že masakr takového rozsahu obrátí svět proti nim.
Nový plán na pomstu
Když tento plán nevyšel, začali se radikální Židé soustředit na jiné možnosti. Nový plán počítal s hromadnou likvidací zhruba 15 000 zajatých příslušníků SS ve sběrném táboře Stalag XIII-D v Norimberku. Tento tábor za války sloužil jako německý tábor pro válečné zajatce, ale nyní byl využíván Spojenci. Druhým cílem se měl stát také koncentrační tábor Dachau, kde bylo vězněno dalších 30 000 německých vojáků. Židé hodlali v tomto případě využít dodávky chleba, které měly být otráveny pomocí arzenu.
Skupina v Dachau byla brzy odhalena, takže se nadále pracovalo jen na otravě v Norimberku. Člen skupiny Liepke Diestel se na jaře 1946 nechal zaměstnat v pekárně, která tábor zásobovala, a v noci 12. dubna vpustil do budovy další dva odbojáře. Posléze natřeli směsí arzenu na 3 000 bochníků chleba, což podle jejich odhadů mělo stačit k usmrcení až 13 000 lidí. Koncentrace použitého jedu však byla zřejmě příliš slabá. Dodnes nejsou známy přesné následky útoku, údaje se různí.
V novinách New York Times například bylo uvedeno, že asi 1 900 zajatců otrávený chléb skutečně požilo. Obvykle však měli pouze průjmy, zvraceli a objevila se u nich nepříjemná kožní vyrážka. Z otrávených však nezemřel ani jeden.
Zpravodajská služba Mosad
Mstitelé prováděli své akce až do roku 1950. Řada z bývalých členů poté začala působit u zpravodajské služby Mosad. Ta se pochopitelně na vyhledávání válečných zločinců také zaměřovala a její činnost přinášela kýžené výsledky. Podrobnosti o jejích tajných akcích nicméně veřejnosti známy nejsou. Víme však například, že 5. května 1958 uhořel ve svém autě při podezřelé dopravní nehodě nedaleko Düsseldorfu bývalý nacistický vyslanec u francouzské kolaborantské vlády Otto Abetz.
Poněkud zvláštní smrt čekala v uruguayském hlavním městě Montevideo 24. února 1965 také na Herberta Cukurse. Velmi dobře známý je také únos jednoho z hlavních organizátorů holocaustu Adolfa Eichmanna, který žil v Buenos Aires pod jménem Richard Klement a věnoval se chovu králíků. Mosadu se podařilo jeho identitu odhalit v květnu 1960 a poté jej unesli z Argentiny do Izraele, což vyvolalo mezinárodní skandál. Následně byl Eichmann odsouzen k smrti a 1. června 1962 popraven oběšením.
ZDROJ: https://time.com/5710303/nazi-collaborator-trials/
ZDROJ obrázků: Pixabay
Napiš komentář