Lenost není jen zlozvyk. Může vás upozornit na začínající problém

Také máte pocit, že se vám často vůbec nic nechce, jste unavení, nic vás nebaví a prostě byste nejraději zalezli na pár dní do postele a nic nedělali? Nikdy nekončící sled povinností je skutečně velkým problémem dnešní společnosti. Vlastně ani na dovolené si neodpočinete, protože vám minimálně na mobilu pořád vyskakují upozornění na nové e-maily a nová oznámení. Jde jen o lenost, nebo se může dnešní rychlý svět skutečně podepsat na našem zdraví způsobem, který už není jen o tom, jak moc se dokážeme překonávat?

Lenost je považována za jeden ze sedmi smrtelných hříchů. Popisuje se jako neochota aktivně konat. Líný člověk jednoduše nevyužívá potenciál svých schopností, protože se mu prostě nechce. Lenost je přirozená nejen pro člověka, ale i pro spoustu dalších živočichů. Pokud se zrovna nezaobírají úkony nutnými k obživě nebo přežití, většina zvířat nejraději spí nebo jinak odpočívá. Proč tedy my lidé máme neustále pocit, že pokud nejsme činorodí a aktivní, není to v pořádku?

Nadbytek povinností

Dříve lidé pracovali jen proto, aby měli dost jídla pro sebe a své děti. Typicky také nepracovali na svém, ale byli poddanými krále nebo jiného panovníka, takže se svých nadbytků museli odvádět jemu. Dnes je situace jiná – neustále se jen honíme za tím, abychom se měli lépe. Ovšem nesmí se to přehnat. I proto je tu lenost, aby nás od přepracovanosti uchránila.

Nadšením proti lenosti

Jak se přinutit ke splnění povinností, k nimž máte odpor? Autor Vadim Zeland tvrdí, že na lenost, zabírá pouze jediné – aktivace energie. Pomoci by prý mělo udělat si z povinností něco vzrušujícího, co nás nutí udělat i běžnou práci s vášnivým zaujetím. Pravdou ale je, že to se lehce řekne, ale už hůře udělá.

Prokrastinace je fenoménem moderní společnosti

Pokud máte s odkládáním úkolů a povinností konstantní potíže, pak bojujete s tak zvanou prokrastinací. Nejde u ní o lenost v pravém slova smyslu, protože líný člověk ve svém životě většinou ničeho pořádného nedosáhne a zcela programově se vyhýbá povinnostem. Ten, koho pronásleduje prokrastinace, své povinnosti vždy nakonec splní, ale za cenu maximálního vypětí a vyčerpání. V čem je u něj zakopaný pes? Obvykle je na vině strach. Bojí se, že práce, kterou má vykonat, bude nepříjemná, a ještě víc se bojí toho, že se mu nepodaří dosáhnou výsledku, který by si přál.

Proto stráví takový člověk raději hodinu hraním her na počítači, namísto učení se na test nebo přípravy prezentace do práce. Takové chování má přitom negativní důsledky, které se mohou poměrně zásadně projevit na jeho studijním i pracovním životě.

Dá se situace změnit?

Všechno jde, když se chce, a u prokrastinace to platí také. Je však nutné hýbat se kupředu po malých krůčcích. Zkuste si třeba představit, co nejhoršího se může stát, pokud se do zadaného úkolu skutečně pustíte. Většinou zjistíte, že to nebude o nic horší, než když jej vůbec neuděláte. Dobře také fungují jasně stanovené termíny, do kterých je třeba daný úkol stihnout a prostě nemáte na výběr.

Nevidíte smysl?

Máte pocit, že vaše studijní nebo pracovní počínání postrádá smysl? Pak už nemusí jít jen o lenost, ale třeba také o první plíživé příznaky nemoci. Může se klidně jednat i o tzv. syndrom vyhoření. Nějakou dobu obvykle trvá, než se rozvine, ale zejména jeho poslední fázi provází únava, pokles výkonu, úzkosti a deprese, ale třeba také poruchy spánku, paměti a soustřední nebo i některé fyzické potíže.

Když už nejde jít dál

Syndrom vyhoření je typický tím, že postižený ztrácí činorodost, provází jej pocity zklamání a ztráta zájmu o práci i osobní rozvoj. Je zcela smířen s každodenním stereotypem a snahou pouze přežít. Nic jej nezajímá, je emočně oploštěný, až cynický, opouští ho jakákoli tvořivost. Náchylní k tomuto onemocnění mohou být lidé pracující v profesích, kde se pomáhá lidem – lékaři a zdravotní sestry, učitelé, psychologové a sociální pracovníci, ale také policisté, vojáci a manažeři. Podobně rizikovou skupinu tvoří také ženy v domácnosti či na mateřské dovolené nebo studenti.

Neumíte odpočívat?

Příčinou vzniku syndromu vyhoření může být snaha o navýšení vlastní výkonnosti, která bývá často provázena obavami ze selhání a přehnanou sebekritikou. K tomu přidejte také psychické vyčerpání z důvodu jednostranného zaměření mysli nebo neschopnost vypnout a odpočívat.

Rozvoj onemocnění trvá nějakou chvíli, a proto je dobré zpozornět již při prvních příznacích (podrážděnost, ztráta energie a motivace, frustrace, netečnost či pocit neúspěchu). Jakmile zaregistrujete tyto změny, je vhodné se intenzivně začít věnovat prevenci.

Práce není jediná důležitá věc

Především je klíčové nenadřazovat práci nad smysluplné trávení času se svojí rodinou. U žen na mateřské je naopak vhodné se zaměřit i na jiné věci než jen kolotoč kolem dítěte, ale také se soustředit na rozvoj vlastní osobnosti a vlastních koníčků. Jestliže se nedaří syndrom potlačit nebo vyřešit, může být jediným řešením změna práce. Jestliže to z různých důvodů není možné, je nezbytné zkusit aspoň nějaké úpravy – sednout si jinam, převelet úkoly, které vás vyčerpávají nejvíce, změnit oddělení a podobně. Lenost tedy nemusí být vždy jen negativním projevem – možná vám vaše tělo naznačuje, že něco není tak úplně v pořádku.

ZDROJ: https://www.helpguide.org/articles/stress/burnout-prevention-and-recovery.htm

ZDROJ obrázků: Pexels

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *