Cesta přes Atlantik v barelu. Neuvěřitelná výprava francouzského důchodce

Dvaasedmdesátiletý Francouz strávil 4 měsíce na moři na velmi neobvyklém plavidle – obrovském barelu. A světe div se – bylo to zcela dobrovolně. Doprovod mu navíc dělalo víno, foie gras a rybářský prut.

Většina lidí se na důchod těší jako na oázu klidu, pohody a hlavně bezpečí. To však není nic pro 72 letého Jeana-Jacquese Savina, bývalého vojáka, který si na důchod vymyslel zvláštní dobrodružství. Postavil obrovský oranžový barel a zařekl se, že v něm přepluje Atlantik.

Stejná cesta, jiné provedení

Jeho dobrodružná cesta byla inspirována počinem jiného Francouze – Alaina Bombarda, který v roce 1952 přeplul Atlantský oceán v záchranném člunu. Jejich zkušenosti ale byly dost odlišené. Zatímco Bombard cestoval na malé loďce bez střechy, kuchyně nebo pohodlné postele a živil se jen rybami a planktonem, Savin si zvolil pohodlnější způsob. Do barelu naskladnil vše, co mu cestu udělalo mimořádně pohodlnou a vlastně do jisté míry i příjemnou – víno, francouzské delikatesy i pohodlnou postel.

Savinův jasně oranžový barel měřil okolo 3 metrů na délku a 2 metrů na šířku. Vnitřek byl pohodlně zařízen a vybaven, zatímco vnějšek zdobila loga firem a partnerů, kteří Savinovi pomohli tento nápad realizovat. Na svou cestu vyrazil na konci prosince z pobřeží Kanárských ostrovů směrem ke Karibiku.

Vnitřek barelu byl vkusně a jednoduše zařízen vším, co může normální člověk potřebovat. V podlaze bylo také malé okénko, kterým bylo možno pozorovat podmořský svět, což se ukázalo jako Savinova nejoblíbenější kratochvíle během 4 dlouhých měsíců na moři. Ryby se také staly jeho hlavním zdrojem obživy.

Čtyři měsíce bez půdy pod nohama

Ačkoliv před plavbou panovaly obavy, zda barel vydrží sílu mořské bouře nebo úrok velkých mořských ryb, nakonec se ukázaly zcela neopodstatněné. Savin po cestě nezažil žádné zvláštní nebezpečí, snad kromě několik bezesných nocí kvůli silnému houpání na vlnách.

Zatímco se může zdát, že se jednalo jen o pouhý bláznivý nápad bohatého důchodce, realita je jiná. Po cestě Savin pravidelně vypouštěl značky, které mají pomoci výzkumníkům se zkoumáním mořských proudů. Jeho cesta tak nebyla zcela nesmyslná, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Savinovi fanoušci mohli jeho polohu pravidelně sledovat online a také se nechat inspirovat a pobavit Facebookovými posty, které pravidelně publikoval. Během celé cesty se zdál být velice dobře naladěn, zdravotně zcela v pořádku a netrpěl žádným nedostatkem. Jelikož byl se světem spojen internetem, ani samota pro něj nebyla ta náročná, jak by se mohlo zdát. Nejhorší byl prý pocit, že pod sebou nemá nic než kilometry tmavé vody a že se země ještě několik dlouhých týdnů ani nedotkne. Naštěstí se mu ale podařilo všechny tyto drobné „krize“ přežít bez úhony a ve výsledku si cestu vlastně docela užíval.

Podle jednoho z Facebookových postů se mu dokonce podařilo usušit kůži od ryby a s pomocí jednoduchých nástrojů vyrobit obal na smartphone. Z výletu mu tedy zůstane kromě vzpomínek i taková netradiční památka.

Konec dobrý, všechno dobré

Savin dokončil svou plavbu 6. května, o měsíc později, než očekával. Doufal, že se mu podaří přistát na karibském ostrově s minulostí francouzské kolonizace, ale nakonec ho moře vyvrhlo na pobřeží nizozemského ostrova Svatý Eustach.

Ačkoliv Savin šťastně dorazil, jeho mise ještě není u konce. Nyní se ještě podrobní důkladnému zkoumání vědců, kteří chtějí odhalit, jaký vliv měly čtyři měsíce samoty na stav jeho organismu. Podobně i someliéři chtějí zkoumat, jak čtyři měsíce na moři ovlivnily kvalitu vína, které přepravoval. Jeho mise tak může přinést cenné poznatky do řady odvětví.

 

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

2 komentáře