Je tradiční čínská medicína skutečně tradiční? Má kořeny vlastně jen několik desítek let zpět

Pojem tradiční čínská medicína jistě dobře znáte. Dnes se jím kdekdo ohání, protože to prostě táhne. Cizí přístupy a metody přeci vždy fungují lépe než ty domácí, a navíc je západní medicína celá zkažená farmaceutickým lobby a dalšími systémovými chybami. Jenže tato tradiční záležitost vlastně vůbec není tak tradiční, jak by se mohlo zdát.

Dozvuky módní vlny 70. let 20. století vnímáme ještě dnes. Jak se to má s tradovanými úspěchy čínské medicíny doopravdy? Zbaví nás akupunktura, cvičení tai-či, vykuřování, aromaterapie, bylinky, výluhy a zvláštní diety všech tělesných a duševních neduhů? Jaké jsou ve skutečnosti základy a kořeny těchto metod?

Bosí lékaři

Jen necelá 2 % čínské populace v roce 1964 žila ve městech, zatímco drtivá většina obyvatel sídlila na venkově. To samozřejmě znamenalo řadu velkých nevýhod, mezi nimiž hrála prim především naprostá nedostupnost lékařské péče. I financování zdravotnictví bylo zcela neúnosné a bohužel to mělo za následek častá úmrtí na banální nemoci. To samozřejmě narušovalo představu stranického ráje a blahobytu. Lidé často umírali z příčin, jež byly ještě před Velkou kulturní revolucí běžně léčeny.

Předseda komunistické strany Mao Ce-tung se pokusil reformovat zaostalé čínské zdravotnictví už od roku 1949, ale bez valných výsledků. Snaha motivovat kvalifikované lékaře k dobrovolnému odchodu na venkov se minula účinkem, a další úbytek vzdělaných zdravotníků přinesly i následující politické čistky. A tak tento velký myslitel přišel s jiným řešením. Když zdravotníci na venkov nechtějí, uděláme lékaře z prostého lidu. Člověk by si řekl, že taková reforma může zabrat roky – ale ve skutečnosti trvala jen pár měsíců, což už samo o sobě trochu zavání potížemi. Tříměsíční nebo půlroční kurzy v městských nemocnicích a školicích centrech absolvované politicky spolehlivými vesničany daly vzniknout 150 000 „lékařů“ a 350 000 „zdravotníků“. Krize tedy byla zažehnána, ale s jakými výsledky?

Absolventi těchto kurzů (tzv. Bosí lékaři) přinesli běžnému obyvatelstvu nesmírnou úlevu a klid na duši. Konečně byl někdo, kdo jim mohl případně pomoci a kdo měl nějaký „papír“. A to i přes to, že kromě základní prevence, hygienických doporučení a několika zásad první pomoci neovládali už nic jiného. Později přibližně pětina z nich skutečně vystudovala medicínu a získala reálné lékařské vzdělání. Neprosperující hospodaření však způsobilo další problém čínského zdravotnictví, a to nedostatek léků.

Kniha knih

A tak se musel řešit další problém. Naštěstí měl obávaný diktátor poměrně velkou fantazii a hned přišel s řešením. Jeho přičiněním roku 1971 vydal Revoluční výbor pro veřejné zdraví nevšední knihu. Její titul zněl Manuál Bosých lékařů. Dodnes najdete tento literární klenot v různých podobách a rozsahu. A co v této knize najdeme? Čtenáře seznamuje se základními anatomickými poznatky, a také působí podobně jako středoškolská učebnice o zdravé výživě, hygieně, diagnostice běžných chorob nebo třeba i o porodu. Pro soudobé pojetí tradiční čínské medicíny jsou však zásadní další kapitoly.

Ty totiž řeší onen urgentní problém nedostatku léků. Kniha na dalších stránkách představuje návody na výrobu domácích medikamentů. Popisuje, jak léčivé rostliny rozpoznat, sbírat a dále upravovat. Především se věnuje způsobu jejich podání, které mělo vzbuzovat důvěru pacienta. Nekvalifikovaní lékaři tak byli poučeni, jak vhodně nakládat s důvěrou pacientů a jak nahradit nedostupná léčiva přírodní alternativou. Důležitá byla právě nutnost seznámit pacient s tím, že jde o „tradiční lék“ předávaný ze generace na generaci, což mělo v pacientech vzbuzovat důvěru. Pozdější edice Manuálu Bosých lékařů už zahrnovaly obšírnější popisy jednotlivých neduhů a nabízely mimo alternativních postupů i konvenční způsoby. Bylo volbou každého lékaře, zda použije skutečné léky, nebo jen bahenní zábaly, vonné tyčinky či sekret z žab.

Medicína s tisíciletou historií

A jak se tedy tyto metody dostaly až do západního světa? Čína samozřejmě nezůstala v izolaci navěky. Po jejích postupném otevření západnímu světu se i západní medicína začínala stále častěji seznamovat s metodami Bosých lékařů. Američtí, němečtí a francouzští lékaři se v pečlivě zcenzurovaných verzích knihy dozvídali neuvěřitelné věci. Léčba rakoviny pomocí akupunktury? Skutečně dokážete vyléčit tuberkulózu vonnými mastmi?

A svět tak postupně zaplavil trend tradiční čínské medicíny, která přeci funguje již cela staletí. Ale to vlastně není tak docela pravda. Co ale nelze čínskému veliteli upřít je minimálně to, že výrazně rozšířil povědomí o základních hygienických pravidlech. Už i jen tato drobná změna mohla ve venkovských oblastech znamenat možnost jak zabránit šíření řady chorob a zachránit bezpočet životů.