Napadlo vás někdy přemýšlet nad tím, kdo vlastně objevil, že se dají pít sušené lístky čajovníku, že se kávový zrna dají upražit a namlít k vytvoření lahodného nápoje a mnoho dalšího? Je skvělé, že tyto chutné nápoje můžeme mít, ale komu za ně vlastně vděčíme? Ráno si málokdo dokáže představit bez šálku čaje nebo kávy a večer si zase rádi dopřejeme skleničku vína nebo sektu na uvolnění. Cesta těchto nápojů až k nám na stůl byla ale pořádně dlouhá a je skoro k neuvěření, že to vše dopadlo takhle dobře.
Čajová meditace
Byl krásný letní den roku 2737 př. n. l., když se Šen-nung, druhý z trojice mýtických čínských císařů, vydal po dlouhé cestě hledat vhodný způsob odpočinku. Došel až do lesa, kde se usadil pod stromem a rozdělal oheň, u kterého se chtěl ohřát. Na něj dal také vařit kotlík s vodou, jelikož si později chtěl uvařit nějaké jídlo a ponořil se do meditace, jak bývalo jeho dobrým zvykem. Co ale osud nechtěl, vítr z nedalekého stromu shodil několik listů, které se snesly přímo do kotlíku s horkou vodou. Už o pár minut později císaře z rozjímání vytrhla velmi příjemná vůně. Hned si všiml, že takto voní jeho kotlík, ve kterém plavou listy z nedalekého stromu. Neodolal a nápoj ochutnal. Neznámý nápoj jej naprosto okouzlil.
A tak vznikl čaj – alespoň nám to tedy takto líčí starobylá legenda. Jaká ale byla pravda? To už dnes asi přesně nevypátráme, ale jisté je, že Číňané čaj znali již mnoho staletí před naším letopočtem. V západní dynastii Čou bylo zvykem předkládat čajové listy jako dar bohům, později se čaj již běžně pil v rámci různých ceremoniálů. V říši Tchang se pití čaje rozšířilo mezi všechny společenské vrstvy. Až v 17. století se čaj dostal do Indie a odtud pak také do Evropy.
Vzpruha pro tělo i mysl
Co legenda praví o původu kávy? Je potřeba vrátit se více než 1100 let zpět do oblasti východní Afriky, kde se svou rodinou žil mladý pasáček koz Kaldi. Jednoho dne své stádo vyvedl na pastviny vzdálenější od domova a sám pohodlně se usadil do trávy. Jelikož ale nebylo pasení koz příliš zábavné, brzy se začal nudit a čas si krátil hrou na flétnu. Do hraní se ale zabral natolik, že když po čase vzhlédl, aby stádo zkontroloval, zjistil, že jsou všechny jeho chovankyně pryč. Pustil se do hledání na okolních loukách až po dlouhém putování své stádečko skutečně objevil. Nevěřil ale tomu, co spatřil – kozy tančily! Chvíli je zaujatě pozoroval a povšiml si, že si pochutnaly na jakýchsi zvláštních keřích, které nesly rudě červené plody.
Proto sám několik bobulí okusil a ihned se cítil jako znovuzrozený a plný energie. Několik větviček keře donesl také mnichům v nedalekém klášteře, kteří zjistili, že díky těmto bobulím dokážou bez potíží zůstat celou noc bdělí na modlitbách. Zvěsti o zázračném keři se rychle šířily a brzy se káva rozšířila do celého světa. Pravdou je, že káva skutečně pochází z Afriky. Odtud byla přibližně ve 13.–14. století válečníky převezena do Jemenu a následně se dostala i do Arábie.
Šumivá láska
Většina z nás považuje šampaňské za luxusní nápoj na speciální příležitosti, ale proč si jej vlastně nedopřát častěji? Jeho původ bychom měli hledat v roce 1668, kdy byl mnich Dom Pérignon jmenován sklepmistrem kláštera v opatství Saint-Pierre d’Hautvillers v kraji Champagne, který je dnes znám jako mekka vinařského průmyslu. Jenže v 17. století byla znalost vztahu cukru a procesu kvašení nulová, a proto se stávalo poměrně často, že lahve z kvašeným vínem čas od času prostě explodovaly. Odhodlaný mnich ale věřil, že tento problém musí být řešitelný. Celé úterý 4. srpna 1693 strávil experimentováním a marným přemýšlením, jak víno zbavit bublinek. Protože ho ale nenapadlo žádné kloudné řešení, rozhodl se alespoň výtvor svého snažení ochutnat. A byl překvapen tím, jak lahodný mok vytvořil
Podle rozšířené legendy je právě on považován za otce šampaňského vína. Je pravdou, že se na jeho vývoji poměrně zásadně podílel, ale ve skutečnosti se bublinkové víno začalo vyrábět už o století dřív. Z roku 1534 je zaznamenán blanket rurálního šumivého vína, které vznikalo spontánně právě z toho důvodu, že v zimě kvasinky nepracovaly. Trvalo ale dlouhé roky než se nápoj podařilo vyladit tak, aby byl skutečně chutný a také trvanlivý. Muselo se zapracovat i na technologii skladování a dodnes se vlastně na vývoji dokonalého šampaňského stále pracuje. Každý vinař má své postupy a tajné metody a víno je vlastně neustále v procesu výroby a vývoje.
ZDROJ: https://www.britannica.com/topic/tea-beverage
ZDROJ obrázků: Pexels
Napiš komentář