Až 30 milionů Číňanů nemá šanci najít si životní partnerku

Čína je velmi dobře známá svým přísným režimem, který často zavádí pro nás naprosto nepochopitelná pravidla. Jedním z nich byla i tzv. politika jednoho dítěte, která měla zabránit nárůstu populace. Od roku 2015 už sice neplatí, ale za dobu, co bylo toto pravidlo účinné, stihlo nadělat škody, které se nyní začínají v plné síle projevovat. V zemi nyní žijí miliony mladých mužů, kteří nemají šanci najít si životní partnerku.

Kvůli této situaci dennodenně nedaleko Zakázaného města v Pekingu vzniká prazvláštní tržnice. Neprodává se na ní zelenina ani květiny, ale matky zde nabízejí své syny a hledají pro ně vhodnou partnerku. Na lístečku před sebou mají napsané nejdůležitější informace: věk, pozici v zaměstnání a také výši platu. Až tak daleko zašel nedostatek mladých žen.

Roli hrají hlavně peníze

Hledání partnera je v současné Číně tak trochu začarovaný kruh. Muži ze střední vrstvy logicky pokukují po chudých ženách z venkova. Jenže to zase snižuje šance bohatších žen, o které pak není zájem. Chudší muži jsou na tom jednoznačně úplně nejhůř, jejich šance na získání životní partnerky je skutečně téměř mizivá. Jak vůbec celá takhle situace vznikla? Podle sociologů je odpověď jasná – politika jednoho dítěte. Ta byla v komunistické Číně zavedena v roce 1979 s cílem omezit růst populace. Jenže brzy se ukázalo, že rodiny chtějí hlavně chlapce, který se o rodiče jednou lépe postará. Pokud tedy rodina zjistila, že čekají holčičku, žena často šla dobrovolně na potrat. Pokud se již dívka narodila, běžně skončila odložená nebo byla nabídnuta k adopci. To vyústilo v naprosto kritickou nerovnováhu mezi muži a ženami, které nyní čínská populace čelí. Podle odhadů zabránila politika jednoho dítěte narození až 400 milionů dětí.

Kupčení s láskou

V Číně tedy nyní doslova bují byznys dohazovačů. Jenže řemeslo to rozhodně není snadné. Mezi jejich klienty je až 80 % mužů, takže úspěch může slavit jen málo z nich. Na druhou stranu, dohazovači si mohou přijít i na pěkné peníze. Většinou to funguje tak, že hledající mladík platí každý měsíc dohazovači určitou částku za jeho úsilí, a pokud by se mu přeci jen podařilo najít vhodnou partnerku ke svazku, bude to mladého muže stát klidně dalších několik desítek tisíc korun.

Asi si také všichni dokážeme představit, že takové randění nebo námluvy nemají příliš romantický charakter. Daleko více to může připomínat doby dávno minulé, kdy se snoubenci viděli na svatbě úplně poprvé a roli hrály hlavně majetkové a společné poměry. V Číně je situace bohužel dost podobná. Dva mladí lidé se většinou potkají v doprovodu rodičů, které zajímá především majetek a plat muže. Podle toho se pak rodina potenciální nevěsty může rozhodnout, zda je to dobrá partie či nikoliv. Ještě horší je samozřejmě situace ne venkově, kde mladí lidé obecně dost chybí, jelikož většina odchází za prací do měst. Podle sociologických výzkumů bude v nejbližších letech žít v Číně až 30 milionů mužů, kteří nenajdou partnerku.

Vysoké nároky

Mnoho žen si je navíc vědomo své “výhodnější” situace, kdy si mohou vybírat, a mají až přehnané nároky. Chtějí drahé domy a auta, diktují si podmínky a vyhrožují, že si dotyčného nevezmou. Asi každý dokáže posoudit, že takové manželství je ještě před uzavřením odsouzeno k nutnému zániku a neštěstí obou partnerů. Mnoho svazků tedy nakonec končí rozvodem a většinou se z takových manželství ani nenarodí žádné děti. Dopady politiky jednoho dítěte tedy budou mít následky ještě na několik dalších generací. Je otázkou, jestli si tehdejší politici byli alespoň trochu vědomi toho, co způsobí. K omezení populace možná došlo, ale za jakou cenu.