Milujete túry po horách a procházky ve výškách? Dokonce natolik, že byste byli ochotni přejít přes houpající se most zavěšený ve výšce více než sto metrů nad hlubokou řekou? Pokud ano, máme pro vás skvělý tip na výlet – El Caminito del Rey neboli Královská stezka.
Cestička, kde se tají dech
Tuto velice úzkou cestu podél strmých útesů najdete v jižním Španělsku. Byla dokončena v roce 1905 za účelem propojení dvou velkých přehradních nádrží blízko Malagy v Andalusii. V roce 1921 byla oficiálně otevřena králem Alfonsem XIII, kterému se tato uzounká stezka líbila natolik, že se po ní dokonce osobně prošel.
FOTO: WikiCommons
Pro místní hrála tato, byť velice úzká a nepohodlná cestička, důležitou úlohu. Často ji používali k tomu, aby si zkrátili cestu a nemuseli dlouze obcházet útes po oficiální cestě pro vozidla. Běžně se po ní denně procházelo několik desítek lidí i včetně dětí, které tudy běžně chodily třeba do školy nebo maminek, které se vypravily na nákupy. I přesto, že byla cestička poměrně vytížená a populární, nikomu vlastně nepatřila a nikdo se tedy o ni ani nestaral. To po čase vyústilo v očekávaný výsledek. Trámy začaly hnít a cesta již nebyla bezpečná, aby se po ní mohli procházet lidé.
Během posledních 30 let se začaly jednotlivé trámy rozpadat a některé části cestičky se také celé zřítily do řeky, která pod ní teče. A lidé si zase navykli používat delší objízdnou cestu a tato nenápadná cestička na útesu byla prakticky zapomenuta. Ne však pro řadu dobrodružných lezců a turistů, kteří tuto atrakci využívali po svém a často na ní až nerozumně riskovali svůj život i zdraví.
V roce 1999 a 2000 si bohužel El Caminito vyžádala pět lidských obětí a tehdy se jí úřady rozhodly oficiálně zavřít. Alespoň tak nebyly za případná další zranění nebo úmrtí nijak odpovědní.
FOTO: WikiCommons
Lepší zítřky
Zdálo se, že cestička už navždy zůstane pouze atrakcí pro několik adrenalinových nadšenců, kteří zde neváhali riskovat své životy, a po čase se prostě sama rozpadne a odporoučí se do vln řeky.
Ale to se nakonec nestalo a v roce 2005 byla El Caminito znovu otevřena. Tomu předcházel celý rok intenzivních oprav, které ale nakonec přinesly své ovoce. Necelých osm kilometrů dlouhá stezka, jejíž přechod zabere klidně i tři nebo čtyři hodiny, byla znovu uvedena do stavu, kdy je bezpečné se na ní pohybovat.
Věci už ale nefungují stejně jako dříve. Dnes je vstup na stezku regulován a každý den se po ní může projít maximálně 600 návštěvníků. Otevřeno je od úterý do neděle v závislosti na počasí. Místa se dají rezervovat dopředu a asi není žádným překvapením, že nyní jsou zabrána i na několik měsíců dopředu.
Je to nejen kvůli tomu, že je to velmi jedinečný adrenalinový zážitek, ale také proto, že vycházka po cestě vám ukáže výhledy, které odjinud neuvidíte. Výhled na hlubokou rokli, ve které se vine řeka, a široký rozhled dále do krajiny je rozhodně něco, pro co se vyplatí překonat i drobný strach z výšek.
Pokud vás ale trápí závratě nebo jste v minulosti bojovali s fóbií z výšek, pak na návštěvu raději zapomeňte. I když dostanete helmu a všude je zábradlí, kterého se můžete držet, přesto to není výlet pro každého. Musíte se připravit i na to, že vám na záda budou dýchat další návštěvníci a vyhýbat se s někým na úzkém chodníčku rozhodně není žádná legrace. Návštěvu tedy dopředu poctivě zvažte a nepřeceňujte své síly. Pokud ale milujete lezení a život ve výškách je vaším druhým domovem, pak to pro vás bude jistě jeden z nejlepších zážitků vůbec. Jen si na něj asi budete muset chvíli počkat a svou návštěvu řádně naplánovat, aby vás nezradilo počasí. Když je silný vítr nebo prší, je cesta uzavřena a každému je jedno, že jste kvůli tomu cestovali tisíce kilometrů.
Já se obávám, že autorka píše o něčem kde vůbec nebyla. Bohužel jsem tam byl, a z pěkného adrenalinového zážitku je vytvořen unifikovaný turistický europrodukt na kterém vám hrozí tak leda poštípání od komárů(ten nadpis ,, nejnebezpečnější procházka na světě” – se asi picnu ). Chodník je pro rodiny s malými dětmi (od 3 let), vstup bez problémů a bez objednání. Ovšem i tak je to parádní rodinný výlet a výhledy jsou úžasné. Pokud trpíte závratěmi tak se dívejte do skály :-))) a hlavně nepřeceňujte své síly – bože můj to je blbost !!! to projdete za dvě hodiny v sandálech.
Cesta ma opravdu prizvisko “nejnebezpecnejsi cesta sveta”, ale tykalo se to puvodni stezky, jejiz zbytky tomu nasvedcuji. Sla jsem tuto stezku loni, v asi 36 stupnich, kdy stezka celou dobu vedla na slunci. Samotny chodnik vede po skalach asi 4,5 km, prevyseni tak 5m.Ale pristupova cesta s kaminky a odchod s docela stoupanim bez stinu byl prochazkou pro zdrave, aktivni lidi. Pro nejak zdravotne znevyhodnene to je opravdu na zvazeni. Jinak chodnicek je pohodlny a dobre zebezpeceny. Volny vstup nebyl mozny, byly rezervace pro skupinya i tak se na vstup docela cekalo. Skupiny se lisily barvou helem a opravdu se udrzovalo docela rychle tempo. Spravci, rozmisteni podel cesty nas popohaneli. Ovsem krasne vyhledy, nevsedni zabery na skaly a vodu, mosty a tunely, ty byly opravdu prekrasne. Autorka napsala clanek rozumne, pro vsechny moznosti, protoze zdravy clovek to vidi jinak a ten mene zdravy treba uplne naopak.