Dlouhá historie pití kávy ve Vídni má své kořeny hluboko v dobách Rakousko-Uherska. Vídeňská kavárenská kultura se stala světovým fenoménem, který vyústil dokonce zápisem na seznam světového nehmotného dědictví UNESCO.
UNESCO ve svém zdůvodnění říká: Pro vídeňské kavárny jsou typické mramorové stolky, na kterých je podávána káva, židle Thonet, oddělené boxy, noviny v držácích z ohýbaného dřeva a detaily interiérového designu v historickém stylu. No a já k tomu ještě dodávám: usměvaví číšníci a milé servírky.
Kde se tedy vlastně ten slavný fenomén vídeňské kavárenské kultury vlastně vzal? Vše začalo slavným vítězstvím při obléhání Vídně Turky. Po jejich překotném úprku zbylo na bojišti po Turcích kromě zlata a hedvábí i objemné pytle s kávovými boby. Turečtí zajatci poté prozradili, jak se káva praží a jak se z ní připravuje horký povzbudivý nápoj.
První kavárnu prý otevřel v roce 1700 Armén Diodato. Kolem roku 1720 napadlo kavárníka Kramera nabízet hostům ke kávě noviny. To mělo úspěch. Literáti a různí intelektuálové začali chodit do kaváren častěji, přečíst si noviny a také za teplem. Doma měli umělci většinou studená kamna. Tak se „kavárenské povalečství“ stalo docela přijatelný způsob existence. Navíc se tu hrávali i šachy a kulečník.
Koncem 18. století nastěhovali kavárníci do svých podniků spinet a hudba začala lákat jak hosty, tak umělce, kteří tu běžně koncertovali. Po kavárnách hrávali Mozart, Beethoven i Strauss. Ale pozor! Byla to ryze mužská záležitost. Ženy do kaváren nesměly až do roku 1840 a i potom jen v mužském doprovodu.
Ve Vídni je prý přes tisíc kaváren. Není neobvyklé, že je kavárna leckdy i cukrárnou a s kávou tak můžete konzumovat i dort, třeba proslulý sacher. Některé podniky nesou přídomek K. u. K. Znamená to kaiserlich und königlich a jde o ty cukrárny a pekárny, které dodávaly zboží už na císařský dvůr. Najdete je v centru a do jejich honosných interiérů si často musíte vystát frontu. U vchodu vás poté může přivítat i livrejovaný portýr a na pár minut se ocitnete ve starých dobrých časech.
Dovoluji si připojit pár tipů na nejslavnější vídeňské kavárny, jejichž kvalitu prověřil sám čas. Především restaurace a kavárna Demel, K.u.K. má již více jak 200 let trvající tradici. Podnik si zvlášť oblíbila vídeňská aristokracie. Díky kavárně Demel je Vídeň po celé Evropě uznávána jako hlavní město lístkového pečiva. Nabízí až závratný výběr z více jak šedesáti druhů pečiva.
Snad nejproslulejší vídeňskou kavárnou je Café Sacher, ležící na prestižním místě, hned za budovou Vídeňské státní opery. Jak Café Sacher tak Demel, K.u.K trvají na tom, že jako jediní vlastní na proslulý dort Sacher originální recept. V Sachru také ochutnejte jablečný závin se šlehačkou. Labužníci tvrdí, že nemá soupeře.
Do trojice slavných kaváren patří i Café Hawelka. Celé knihy již byly napsány o této klasické kavárně, která je autentickým svědkem starých časů a prototyp kavárny ve městě, které vynalezlo evropskou kulturu pití kávy. Kavárnu založili v roce 1939 Leopold a Josefína Hawelkovi a dnes je provoz v rukou jejich vnuků. V knize hostů naleznete slavná jména jako Arthur Miller, Andy Warhol nebo Friedrich Hundertwasser. Typickým zákuskem je zde obrovská buchta s povidly, kterou pekla osobně do pozdního věku sama paní Hawelková.
Bylo by ale velmi nezodpovědné se alespoň nezmínit o vídeňských zmrzlinových cukrárnách. Již v 19. století se ve Vídni usadili italští výrobci zmrzliny. Dnes se může Vídeň pyšnit největším počtem zmrzlinových cukráren na obyvatele v celé Evropě, stejně jako takřka nedostižnou kvalitou zmrzliny. Většinu zmrzlinových cukráren stále provozují potomci někdejších italských přistěhovalců. Své osvěžující výtvory přitom nezřídka stále připravují podle tajných, starých receptů.
Napiš komentář