Díky tomu, že toto jihoportugalské město neleží přímo u moře, není evropskými turisty tak vyhledávané, jak by si zasluhovalo. Velmi zachovalé historické centrum, ohraničené téměř kompletním městským opevněním, je totiž zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Sami Portugalci si však město chrání jako národní poklad.
V Évoře zanechal každý věk své stopy. Jako z učebnice architektury můžeme zde studovat všechny významné stavební slohy: románský sloh, gotiku, manuelský styl přechodu gotiky a 
renesance i baroko. Nejstarší památky pamatují Julia Caesara, který roku 57 př.n.l. město dobyl. Římany vybudované městské hradby, zbytky římských lázní a Římského chrámu se zachovaly dodnes.
Nespornou dominantu města tvoří katedrála, která se začala stavět již ve 13.století. Během prohlídky doporučuji podívat se na střechu, odkup je dechberoucí výhled na město. Směsicí gotického a manuelského slohu je bíle 
omítnutý kostel sv. Františka, kde se nachází jedna z nejnavštěvovanějších zajímavostí města – kostnice. V 16. století, kdy kostel vznikl, bylo ve městě na 40 hřbitovů, našlapaných k prasknutí. Františkánští mniši lidské ostatky vyzvedli a pietně je uložili v kostnici. Portugalský nápis „my, kosti zde ležící, čekáme na ty vaše“ nad vchodem do kaple vás má připravit na poněkud morbidní podívanou.
Évora je pravděpodobně nejkrásnější v noci, když je osvětlena záplavou světel. Přestože je často srovnávána s Florencií nebo Sevillou, má nádherný, typicky portugalský ráz. V děrovaných balkonech, půvabných bílých fasádách a nádvořích zdobených obkládačkami je dobře patrný
maurský vliv. Když byli Mauři ve 12.století po 450 letech z města vyhnáni, stala se Évora oblíbených místem portugalských králů.
Hlavním náměstím v Évoře je Placa do Giraldo. Nese jméno Geralda Smělého, který osvobodil Évoru od Maurů. Dnes náměstí vévodí bílý kostel Igreja de Santo Antao s renesanční fontánou. Je těžké uvěřit, že toto poetické místo bylo v minulosti svědky hrůzných procesů pod taktovkou španělských inkvizitorů.
Napiš komentář