Umění vybrat si správnou stranu. Bob Denard si na tomto postavil své živobytí

Příběh Boba Denarda inspiroval autory románů i filmových trháků. Tento zřejmě nejslavnější žoldnéř 20. století vynikal neobvyklou krutostí a také schopností měnit názory a postoje jako na běžícím pásu. Jednoduše loboval za toho, kdo nejlépe zaplatil.

Na Komorských ostrovech mezi Mosambikem a Madagaskarem přetrvávalo francouzské koloniální panství až do druhé poloviny 20. století, než se černým kontinentem přelila osvobozenecká vlna. Na Komorských ostrovech byla nezávislost bez souhlasu Francie vyhlášena 6. července 1975 a prvním prezidentem se stal boháč Ahmed Abdallah. Jenže moc dlouho si panování neužil. Už po pouhých sedmadvaceti dnech byl svržen Denardovým oddílem a byl nahrazen ministrem obrany a vnitra Alihem Soilihem. Jakmile byla práce zde dokončena, Denard nelenil a přesunul se promptně do další oblasti, kde tušil, že by z toho něco mohlo kápnout. Cílem byla Angola, která byla zmítána občasnou válkou, a nabízela velkou zásobu diamantů, a později se tento nenechavec ještě pokusil rozprášit marxistický režim v Beninu.

Návrat na Komory

Po sérii neúspěchů a zbytečné ztrátě mnoha mužů ho překvapivě oslovil Abdallah, na jehož vypuzení z prezidentského paláce se Denard předtím podílel. Abdallah byl velmi zámožný muž a žil ve francouzském exilu a rozhodně se nevzdával naděje na to, že se jednou na Komorské ostrovy vrátí a opět převezme moc, která mu byla násilně odebrána. Proto neváhal investovat velké peníze do další žoldnéřské intervence, tentokrát ale ve svůj prospěch. V rámci tzv. operace Atlantis se Denard spolu s padesáti muži za nejpřísnějšího utajení a po úmorné měsíční plavbě z Bretaně přes Kanárské ostrovy a mys Dobré naděje dostal až k břehům komorské metropole Moroni. 13. května se i se svými muži vylodil a vzali útokem kasárny, ve kterých jim čelila přesila armády, která však nečekanému útoku nedokázala dobře vzdorovat. Ukrytého Soiliha žoldnéři vypátrali a zastřelili o dva týdny později. A v té době se také se vší slávou vrátil na Komory Ahmed Abdallah a usadil se v prezidentském paláci, kde poklidně strávil dalších jedenáct let. Jeho moc však byla pouze formální – skutečnými vládci ostrovů byli Denardovi společníci, kteří obsadili nejdražší vily a nechávali se vydržovat ze státního rozpočtu.

Tehdy již pomalu stárnoucí Denard se také nechal přejmenovat na Mustafu Muhadžu a stanovil se komorským místokrálem. Zároveň se nechal inspirovat jihoafrickým apartheidem a postupně začal zavádět rasistické kastování místního obyvatelstva. I proto se Komorské ostrovy dostaly do hledáčku OSN a většina států s nimi přerušila hospodářskou spolupráci. Tato ostrovní pohodička však pro Denarda a jeho spojence skončila 29. listopadu 1989, kdy rebelové zavraždili prezidenta a přinutili žoldáky včetně místokrále Denarda k útěku.

Stárnoucí bandita

Po dramatickém útěku našel Denard dočasné útočiště v Jihoafrické republice, která ho tolik inspirovala svými rasistickými opatřeními. V té době také získal několik menších zakázek ve Rwandě a v Kongu. Vyhlídka na bezstarostný život na Komorách jej však stále neopouštěla a živil naději, že se tam jednoho dne vrátí a naváže na svůj předchozí pohodový život. Proto zorganizoval a připravil akci Kachkazi a 27. září 1995 se v doprovodu tří desítek mužů vylodil v hlavním městě Moroni. Komorští politici měli z jeho návratu nahnáno, a proto požádali o pomoc Francii. A i když dříve Francie v tichosti přihlížela Denardovým kouskům, nyní už byla situace jiná. Francie tedy vyslyšela volání o pomoc a ke Komorským ostrovům vyslala námořní pěchotu. Ta nad ostrovy bleskově převzala kontrolu, Boba Denarda zatkla a eskortovala ho rovnou do vazby.

Éra nepolapitelného a vychytralého Denarda se tak pomalu chýlila ke konci. Napsal několik knih, poskytoval interview. Jednoduše se snažil ze své situace vytěžit co možná nejvíce, jak už bývalo jeho dobrým zvykem. V roce 2003 se ještě naposledy ponořil do svého živlu a v Pobřeží slonoviny vybudoval osobní ochranné oddíly pro kontroverzního prezidenta Laurenta Gbagba. Kvůli zdraví však musel svou kariéru žoldnéře zabalit a stáhnout se do ústraní. Zemřel o dva roky později, ale o jeho dobrodružstvích dodnes kolují legendy.

Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *