V poslední době se mezi lékaři stále častěji hovoří o diagnóze, která ještě za dob našich prarodičů nebyla rozšířená – řeč je o únavovém syndromu. Doposud se příliš nevědělo, co tuto nepříjemnou nemoc způsobuje, ale zdá se, že v nedávné studii vědci přeci jen přišli na stopu původu problémů – mohlo by se prý jednat o pozůstatek lidské hibernace, která kdysi mohla být používána jako mechanismus přečkání obtížných životních podmínek.
Zimní spánek i u lidí?
Právě schopnost zimního spánku, tzv. hibernace, je možná něco, co zvířatům, která to umí, tak trochu závidíme. Tímto způsobem odpočívají třeba netopýři, včely, ježci nebo hadi. Tato zvířata dokážou po celé měsíce přežívat v úsporném režimu. Jejich teplota klesne, metabolismus se zpomalí a spotřeba kyslíku je omezena na minimum. Schopnost takto se přizpůsobit jim pomáhá přežít v nejtvrdších podmínkách. Nová studie otevírá otázku, zda člověk není schopen podobného stavu – bohužel však takovým způsobem, který nám spíše ubližuje, než pomáhá.
Únava, která se nedá překonat
Výzkum, o němž je řeč, byl publikován v Proceedings of the National Academy of Sciences. Zaměřuje se na závažné onemocnění známé jako Myalgic encefalomyelitida, které je nám povědomé spíše jako chronický únavový syndrom. Označuje se tak stav chronické těžké únavy, který trvá minimálně půl roku, někdy ale i déle. Tento syndrom je jednou z největších záhad moderní medicíny a je charakterizován těžkou únavou a souvisejícími projevy, jako jsou bolesti hlavy a problémy s pamětí. Podle posledních odhadů tímto syndromem trpí jen v USA na 2,5 milionů lidí a počty nemocných soustavně rok od roku rostou. V současnosti není zcela objasněna příčina tohoto stavu a pro mnoho lékařů je tento syndrom také trochu problematický – najdou se tací, kteří jej jen označují za přehnanou přecitlivělost pacientů a věří, že je to spíše psychický problém.
Zajímavé výsledky
Studie PNAS, vedená výzkumníkem University of California v San Diegu Robertem K. Naviauxem, srovnávala metabolity (produkty štěpení větších molekul na menší části) v tělech lidí s chronickým únavovým syndromem a bez něj. Výsledky byly zajímavé, ale počet účastníků experimentu byl dost malý na to, aby se daly generalizovat. Ukázalo se nicméně, že až 80 procent metabolitů se u pacientů s únavovým syndromem vyskytovalo v nižší míře. Také byly indentifikovány abnormality ve dvaceti z metabolických drah. To vše naznačuje, že metabolismus lidí s chronickým únavovým syndromem se výrazně zpomalil.
Obranný mechanismus
Zjištěný stav lze podle všeho nejlépe přirovnat k hibernaci hlístic, které svůj metabolismus dovedou zpomalit, když trpí nedostatkem potravy, přemnožením nebo se ocitnou v toxickém prostředí. Tato schopnost je již dlouho předmětem velkého zájmu lékařů. Umožňuje adaptovat se a v podstatě „nestárnout“. V tomto stavu dokonce hlísticím neumírají žádné buňky. Když se tyto poznatky propojí s tím, co víme o únavovém syndromu, najednou do sebe některá fakta začínají zapadat. Například by tak bylo možné zdůvodnit, proč řada lidí syndromu podléhá po konfrontaci s infekcí nebo chemickými látkami.
Při setkání s infekcí nebo toxickou látkou se totiž buňky přirozeně přepnou do obranného módu. Proto jsme během nemoci zpomalení, unavení, nic nám nejde a prostě musíme odpočívat. Zdravý organismus se ale po nějakém čase zase vrátí do normálu. V případě chronického únavového syndromu je však možné, že se tělo „zasekne“ v tomto obranném stavu.
Podle řady vědců je tento přístup k únavovému syndromu naprosto revoluční a mohl by pomoci řadu nezodpovězených otázek osvětlit. Poprvé mají vědci v rukou možnost diagnostiky, která by mohla umožnit zacílit případnou léčbu. Díky těmto poznatkům by například léčba lidí trpících únavovým syndromem mohla být založená na vybuzení organismu. A nemuselo by to být zrovna radikální – stačilo by třeba uvést tělo zpět do rovnováhy rovnováhy za pomoci správné kombinace diety a doplňků stravy. Je však nutné se výzkumu věnovat dále a získané poznatky nadále ověřovat a testovat i na dalších pacientech.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Předpokládala bych že v únavovém syndromu nepůjde o chybu jako zásek ale reakci těla na dlouhodobé vyčerpání, stres, chemické látky které ho otravují, nebo a to předpokládám nejvíce nějakou skrytou dlouhodobou virovou infekci. Proto při boji s nemocí stres a vyčerpání tělo ještě více oslabují, zapne si úsporný mód. Neorientovala bych se na vybuzení těla, ale na léčbu skryté infekce (zánětu, chaldimií) apod.
Je to z toho důvodu, že když pouze tělo vybudíme ale nestihne se zaléčit, můžeme mu přivodit trvalé poškození (nedoléčením, neopravením).