Na češtině si lámou jazyk i rodilí mluvčí. Je skutečně tak náročná?

Někteří milovníci češtiny tvrdí, že čeština je nejtěžší jazyk na světě. Taková silná prohlášení asi nebudou zcela pravdivá a pravděpodobně se na světě najdou jazyky, které jsou minimálně stejně obtížné, ne-li daleko obtížnější. Ale je pravdou, že pro cizince představuje výuka češtiny velký oříšek a nezřídka i pro nás, rodilé mluvčí, jsou češtinářské obraty pěkně zapeklitou disciplínou.

Nekoordinované souhlásky a samohlásky

My, Češi, češtinu přijímáme od mala, a tak si často ani neuvědomujeme, jak složitá a svým způsobem poťouchlá je to řeč, a jaké vylomeniny s ní jdou provádět. Vydejme se na malou exkurzi do tajů naší mateřštiny. Pro cizince je často velmi nepochopitelné, jak je možné, že některá slova jsou v češtině tvořena jen se souhlásek a ke všemu se ještě vyslovují tak, jak se píšou. Třeba takové slovo „scvrnkls“ nebo dokonce celá věta „Smrž pln skvrn zvlhl z mlh.“ budí hrůzu i pro české mluvčí, natož pro její studenty z cizích zemí. Význam těchto vět je samozřejmě trochu pochybný, ale pro daný účel se hodí. Naopak všechny samohlásky jsou pěkně poskládané, dokonce i v učebnicovém pořadí, ve slovech „mateřídoušky“ nebo „dvacetikoruny“. Určit přesně, které slovo je v češtině nejdelší, asi nelze, nicméně k favoritům určitě bude patřit i „nejneobhospodařovávatelnějšími“. Už i na těchto pár příkladech je jasně vidět, že čeština si umí s písmenky pěkně divoce pohrávat.

Stejná slabika kam se podíváš

I opakování stejných slabik nemusí znamenat, že dotyčný koktá, třeba si zrovna jen hraje s češtinou: „Ulili-li liliputáni oheň včas, zabránili požáru.“ Dokonce za sebe můžeme poskládat i osm stejných slabik: „Nebudou se štítiti títi Ti ti tiší špehové do vazu?“  Ještě vám z toho nejde hlava kolem a jazyk nemáte celý popletený? My tedy ano. A čeština umí být i pěkně inovativní. Využívá i moderních technologií a trendů v komunikaci a využívá zkratky pro rychlejší komunikaci. Zvláště v dnešní uspěchané době SMS zpráv a Twitteru se hodí těsnopis, ovšem v moderní formě. Třeba číslicový – „Pe3kovi bra3 spa3li, jak 8ahlí lo3, 3mající pos3břené pi100le, o5 a o5, s3leli,“ nebo třeba tzv. Q-systém: „Qapem přiqačil qartál a qelikému přeqapení qalita qasinek qůli qantu dodáveqázne. Qasinky neqasí.“

Zábavné palindormy

A zde hra s jazykem ještě nekončí. Víte, co to je třeba takový palindrom? Je to například toto slovní spojení: „kobyla má malý bok“. Co je na této větě tak zvláštního? Zkuste ji přečíst odzadu – zjistíte, že čtete tu samou zpráv. Těchto zábavných palindromů má čeština hned několik. Zkuste si třeba přečíst z obou stran tyto věty: „Fešná paní volá: Má málo vína pan šéf?“ „Do chladu si masa mísu dal Chod.“ „Sabina hrává na varhany bas.“

Věty, na kterých si zlámete jazyk

A poslední oblíbenou skupinou jazykových hříček jsou samozřejmě jazykolamy. Křepelky létající přes střechy jsou poněkud ohrané, ale zkuste si hezky nahlas a rychle přečíst následující:

• V hlavní roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová.
• Rozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora, či nerozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora?
• Kolouch, kohout s mouchou mnohou s hloupou chloubou houpou nohou, plavou dlouhou strouhou ouzkou, chroupou oukrop s pouhou houskou,.

Jak vám to šlo? Už možná chápete, proč je pro cizince tak obtížné se v tom našem jazyku zorientovat. A to se k těmto podivuhodnostem v rámci studia často ani nedostanou. Nejde jen o zprofanované “ř”. Problémy činí i skloňování, zejména sedmý pád, nebo výslovnost řady slov. Čeština je navíc velmi květnatý a variabilní jazyk, kde je často správných více možností, což cizince velmi mate. Nesmírně bohatá je i naše slovní zásoba a také regionální rozdíly. Pro cizince tedy pak může být ohromný problém porozumět tomu, jak se mluví třeba v Praze a na Moravě.