Nudíte se? A po ruce není ani kniha, ani nějaká zábavná deskovka? Pokud máte aspoň jednoho do páru, bude vám už stačit jen tužka a papír a o legraci máte postaráno. My vám připomeneme několik známých her, které vás jistě zabaví na nějaké upršené odpoledne. Řada z nás tyto hry naposledy hrála v dětství, ale jistě není žádná ostuda připomenout si je i dnes.
Piškvorky
Na tuto hru ani nepotřebujete čtverečkovaný papír. Stačí si nakreslit mřížku a do ní doplňovat křížky a kolečka podle známých pravidel. Hráči se střídají v tazích a každý vždy zakreslí jeden symbol. Vyhrává ten, kdo dokáže umístit pět symbolů za sebou v řadě.
Jak ale tato hra vznikla? Skutečnost je taková, že pokud byste se chtěli stát šampionem piškvorkách, nedostanete na velké soutěži tužku, ale misku bílých nebo černých kamenů. Je to odkaz k tradici, kdy se pravděpodobně podobná hra hrála s kameny už ve 2. tisíciletí před Kristem. První důkazy pocházejí z Číny či z Egypta, ale obdobné hry s podobnými pravidly byly také dobře známé v antickém Řecku nebo Římě. Nejvíce se hra v moderní době rozšířila na počátku 19. století v Anglii. Ale jak vzniknul ten český poněkud legrační název? Někteří například věří, že název pochází ze slovenštiny, kdy se „piškvorky“ mohly postupně vytvořit ze spojení „piš do štvorca“.
Šibenice
Nakreslíte nejprve kopeček, pak sloup, příčné břevno, trám, a nakonec provaz s visícím panáčkem. Takto postihujete protihráče za každé neuhodnuté písmeno ve vaší hádance.
Někdo hře říká Šibenice, někdo také Oběšenec nebo Kat. V každém případě z počátku tato jazyková hra vůbec neměla žádný morbidní podtext. Původně se totiž objevovala pod názvem Ptáci, Zvířata a ryby, a to v díle britské sběratelky lidového umění Alice Gommeové. Princip je jednoduchý – někdo si vymyslí slovo, napíše první nebo poslední písmeno a ostatní hádají po písmenech než uhodnout celou tajenku.
Koho ale napadlo kreslit právě oběšence? O tomto hovoří historka ze 17. století či z pozdního středověku. Odsouzený si prý mohl těsně před popravou vyžádat speciální rituál. Byl postaven na lavici, která měla přesně 5 noh a pod ní bylo zobrazeno nějaké tajné slovo. Poté musel hádat jednotlivá písmena a za každý špatný pokus kat usekl jednu nohu u lavice. Když tedy uhádl, zachránil se, v opačném případě, skončil oběšený.
Lodě
Čtverečkovaný papír se vám tady bude skutečně hodit. Můžete s ním svést Námořní bitvu. Nachystáte si stejně velké „moře“, které označíte po jedné straně písmeny a po druhé čísly. Poté do něj tajně umístíte předem určenou flotilu a soupeř se ji snaží svými zásahy potopit.
Duchovním otcem této hry byl údajně slavný tvůrce her Clifford Von Wickler, který pravidla vymyslel okolo roku 1900. jelikož si ale nezažádal o patent, vznikaly později různé verze. V roce 1967 přestavil obchodník Milton Bradley slavnou plastovou variantu, kde se lodě i vystřílené území označují zapichováním kolíků do dírek.
Židi
Opět se vám bude hodit čtverečkovaný papír. K tomu přidejte dvě tužky, tentokrát v různých barvách, protože oba protihráči budou kreslit stejné tečky, a to přímo na průsečíky linek. Principem hry je obklíčit svými puntíky ty soupeřovy. Jakmile se vám to podaří, vybarvíte si své území a vyhrává ten, kdo si ve finále zabere větší plochu.
Jak hra vznikla, to už dnes asi nikdo nedokáže říct. Někteří tvrdí, že je inspirovaná čínskou hrou go, která existuje již od 2. tisíciletí př. n. l. Verze s tečkami na papíře se však začala objevovat až ve druhé polovině 20. století. V angličtině, španělštině nebo třeba i polštině se hra jmenuje jednoduše „puntíky“. V češtině má řadu různých názvů, možná i vy ji znáte pod jiným jménem. Dnes je možné ji hrát třeba také prostřednictvím mobilních aplikací.
Výhonky
Tato hra je v českém prostředí asi nejméně známá. Funguje tak, že na čistém papíře uděláte několik teček. Dvě, tři nebo klidně i padesát. Hrají dva hráči, z nichž každý má za úkol dvě tečky buď spojit, nebo kolem nich udělat smyčku. A uprostřed nové linky pak vždy zakreslit další tečku. Hlavní ale je nikdy neprotnout žádnou čáru a z každého puntíku mohou vést čáry pouze tři.
Na konci 60. let to prý byla oblíbená kratochvíle studentů univerzity v britském Cambridge, kde nápaditou hru vymysleli v roce 1967 britští matematici John Horton Conway a Michael Paterson. A i dnes se s ní určitě zabavíte. Je u ní potřeba přemýšlet více, než si možná myslíte.
ZDROJ: Časopis EPOCHA, vydavatelství Rf-hobby
ZDROJ obrázku: Pixabay
Napiš komentář