Určitě už jste nějaké viděli také v polích okolo vašeho bydliště. Kruhy v obilí se čas od času objevují na různých místech nejen Česka, ale celého světa. Podivné vzory vyvolávají zájem a samozřejmě povzbuzují i různé odvážné teorie mezi veřejností i odborníky. Těmito kruhy byly inspirovány také filmy nebo knihy, ale navzdory tomu, že se tento fenomén zkoumá již celá staletí, doposud se nepodařilo vysvětlit, kdo nebo co za nimi vlastně stojí. Respektive, ne u všech takových obrazců.
Podle řady vědců je možné považovat za prokázané, že se kruhy v obilí objevují již po staletí a jedním z hlavních důkazů pro toto tvrzení je dřevoryt z roku 1678, kde je zachycen ďábel s kosou na poli, kde jsou některé rostliny přitisknuty k zemi právě ve tvaru kruhu. To mnozí považují za jasný důkaz toho, že podobné obrazce se objevovaly již stovky ne-li tisíce let zpátky.
Zpochybnění pravosti
Přitom právě tento dřevoryt hovoří o legendě o „ďábelském sečení“, ve které anglický rolník raději požádá o pomoc se sečením ďábla, než aby zaplatil pracovníkovi za jeho práci. Někteří se tedy domnívají, že s fenoménem kruhů v obilí, jak jej chápeme dnes, nemá tento dřevoryt pranic společného.
O 8 let později anglický přírodovědec Robert Plot navrhl jako příčinu vzniku obrazců v obilí proudění vzduchu z nebe a také jeho krajan John Rand Capron popsal pro časopis Nature, jak bouře na jeho poli vytvořila několik záhadných kruhových ploch.
Ve 20. století se s kruhy roztrhl pytel
Mimo toto snad nejstarší pozorování záhadných kruhů v obilí, máme nespočet záznamů z 20. století, které popisují více či méně záhadné okolnosti vzniku takových obrazců. Za první skutečný mediálně známý novodobý případ jsou považovány kruhy poblíž městečka Tully v Austrálii v roce 1966. Podle místních vznikly po přistání mimozemského letounu.
Později se podobné kruhy začaly objevovat také ve Velké Británii, kde je jich dodnes každoročně nejvíce, dále pak v Austrálii a v Kanadě, ale vždy se jednalo o jednoduché vzory, které se jistě dají vytvořit i nějakým ryze pozemským působením.
Jejich počet a složitost však začala dramaticky růst a snad největšího vrcholu dosáhla celá kauza okolo 80. a 90. letech, kdy se začaly objevovat stále komplikovanější tvary včetně těch, které vyžadují složité matematické výpočty. I u nás se tento fenomén ukazoval stále častěji a častěji, nejprve na Domažlicku, později se kruhy objevily i na Klatovsku a Sušicku.
Hledání vysvětlení
Mnozí samozvaní badatelé se tak pustili do vypracovávání všemožných teorií o původu těchto záhadných obrazců. Některé přitom byly skutečně absurdní. Mnozí se domnívali, že na vzniku kruhů mají podíl některé druhy větrného proudění anebo různá magnetická pole Země, případně další fyzikální vlivy.
Jiní, poněkud odvážnější, naopak tvrdili, že vzorce mohli vytvořit cestující v čase z daleké budoucnosti. Podle nich mohly být zamýšleny jako určité zprávy nebo vzkazy. Dle některých se zase mohlo jednat o kruhy vytvořené mimozemšťany nebo neviditelnými energetickými paprsky z vesmíru.
Ti střízlivější zase hovořili o zvířatech, či dokonce o mimořádné sexuální aktivitě ježků, kteří při námluvách divoce běhají v kruzích.
Přiznání
I přestože je teorií je spousta, doposud se za prokázané původce těchto kruhů považuje pouze člověk. V září roku 1991 se dva angličtí šprýmaři David Chorley a Doug Bower přiznali, že vytvářejí vzorce po celá desetiletí jako legraci a škádlí tak všechny ty, kteří si myslí, že by se mohlo jednat o důkaz mimozemské existence.
Při svých tvůrčích aktivitách prý používali prkna a provazy a inspirovali se právě zprávou z Austrálie o přistání UFO nedaleko Tully. Rozhodně se nepotvrdilo, že by vytvořili všechny známé kruhové obrazce, ale velkou spoustu z nich jistě ano.
Zklamání i vystřízlivění
I toto odhalení přispělo k tomu, že se kruhy v obilí přestaly brát tak vážně a většina lidí nyní věří tomu, že jde o lidské žertíky. Faktem totiž je, že se obrazce objevují hlavně zrána, což znamená, že vzniknou během noci. Není přitom jasné, proč by nějaké záhadné mimozemské energie nebo magnetická pole měla působit pouze v noci. Navíc se objevují nejčastěji na polích, kam se může dostat skutečně kdokoliv.
Možnost pro spekulace a dohady zde ale určitě je. Je totiž na druhou stranu těžké uvěřit i tomu, že by si neznámí umělci dávali opakovaně tolik práce s dílem, u kterého ani nemohou své autorství veřejně přiznat a musí se kvůli tomu plahočit na vzdálená pole, pracovat v noci, a ještě se ujistit, že nebudou odhaleni při činu.
ZDROJ: Časopis EPOCHA, vydavatelství Rf-hobby
ZDROJ obrázku: Fotografie od uživatele Maksim Goncharenok ze služby Pexels
Napiš komentář