Máte také nějakou sběratelskou vášeň? Třeba podtácky, turistické známky, anebo něco daleko bizarnějšího? Kdysi byly nejoblíbenější sběratelkou komoditou určitě známky. I díky tomu dnes existuje pár takových, které si díky své vzácnosti a jedinečnosti vybudovaly tak silnou pozici na trhu, že jejich cena stoupá k závratným výšinám. Které to jsou a proč jsou tak výjimečné?
Modrý Mauricius
Název této mimořádně hodnotné známky zná skoro každý – i ti, kteří jinak o známkách žádný přehled nemají. Její původní nominální hodnota byla pouhé 2 pence, ale dnes byste ji mohli koupit v přepočtu za 64 milionů korun. Jak tato známka získala svůj věhlas? Psal se rok 1847 a úctyhodný sir William Maynard Gomm, guvernér ostrova Mauricius, chystal společenský večírek. Na ten bylo samozřejmě nutné rozeslat pozvánky hostům. Jenže právě sehnat známky se ukázalo jako velký problém. A tak guvernér pověřil svého úředníka a tiskaře Josepha Osmonda Barnarda, aby vystavil speciální edici známek, které později vejdou do dějin právě pod názvem „Modrý Mauricius“. V současnosti existuje jen dvanáct exemplářů modré barvy, z toho 4 nepoužité a osm použitých. Dvě z nich vlastní britská královna Alžběta II., která je získala z vlastní rodinné pozůstalosti. Další jsou hodnotným sběratelským kouskem, který si ale může dovolit vlastnit jen hrstka vyvolených.
Jednocentová magenta z Britské Guineje
Mysleli jste si, že Modrý Mauricius je nejdražší známou světa? To určitě není pravda. Tato osmihranná známka ho snadno strčí do kapsy s cenou 173 milionů korun. Je vytištěná červenou anilinovou barvou, s fragmentem podpisu poštovního úředníka E. D. Wighta. Na svém líci nese také stopy latinského nápisu Damus Petimus Que Vicissim, tedy „Dáváme a doufáme v návrat“. Známka byla vydána v roce 1856 v jihoamerickém Georgetownu, ale nikdy se nedostala do masové výroby.
Roku 1873 našel dvanáctiletý Louis Vernon Vaughan v Demeraře v pozůstalosti svého strýce jeden exemplář a za drobný peníz jej prodal jinému sběrateli. Postupně se známka dostala až do Evropy a její cena každým rokem rostla. Roku 1922 ji koupil Arthur Hind, který ji ale pořídil se zcela jedinečným záměrem. Doma již totiž měl jednu jinou jednocentovou magentu. A udělal něco hodně nečekaného – svůj vlastní exemplář, který už tenkrát měl hodnotu okolo 36 000 liber, jednoduše spálil. Jeho záměr byl jasný – nyní se stal jediným majitelem zcela unikátní známky a její cena tedy mohla dále růst. Známka dále putovala sběratelskými kolekcemi a v roce 2014 byla na dražbě v Sotheby’s prodána za necelé dvě minuty neznámému kupujícímu za neuvěřitelnou částku 9,5 milionu dolarů.
Černá penny
Patří také k jedněm z nejdražších známek světa. Originál dnes pořídíte za 121 milionů korun. Ve 30. letech 19. století byl poštovní systém v Británii jeden velký chaos. Každý pošta si vydávala jiné známky a bylo velmi obtížné vědět, kterou známku přesně potřebujete, pokud chcete dopis zaslat za hranice, nebo třeba i jen na druhý konec země.
Proto se Sir Rowland Hill inspiroval Rakouskem, Švédskem, nebo Řeckem, a postaral se o vydání první univerzální emise známek. Díky této nenápadné černé známce bylo možné poslat psaní vážící 14 gramů kamkoliv, bez ohledu na vzdálenost. Známka se navíc dočkala také zcela revolučního vylepšení – přidal k ní zezadu lepidlo a světlo světa spatřila první lízací známka. Jenže po několika týdnech se přišlo na to, že levná červeň poštovního inkoustu z razítek šla z kvalitní odolné známky velice snadno odstranit, a tak spořiví Britové mohli vyluhováním v čaji známku recyklovat a používat opakovaně. Proto se černé známky začaly hromadně a rychle stahovat z oběhu, a i kvůli tomu je dnes počet dochovaných exemplářů zcela minimální. Odhaduje se, že jich je mezi sběrateli přibližně 10.
Tříšilinková žlutá
Za vznik této známky může čirá nepozornost. V roce 1855 se tiskař v Uppsale přehmátl a na tříšilinkový list známek omylem dal žlutou barvu namísto obvyklé zelené. Jeho chyby si nikdo nevšiml až do roku 1873, kdy byly tehdejší známky přeceňovány. Tento objev samozřejmě vyvolat mezi filatelisty nesmírný zájem a začalo hromadné skupování existujících žlutých tříšilinek. Taková známka okamžitě začala růst na ceně. Tato unikátní známka se pak v následujících letech stala předmětem řady podvodů, spekulací i padělání. I dnes jsou osudy tohoto unikátu často neznáme a přesně se neví, kdo je vlastní a zda jsou vůbec pravé. Na jednu takovou měl prý zálusk i Hermann Göring, kterému ji ale před nosem vyfoukl rumunský král Karol II.
Napiš komentář