Pověstný zlatý chrám v Indii začíná ztrácet svou krásu a lesk. Celá čtyři století odolával válkám, konfliktům, požárům i povodním a jiným katastrofám, ale tomuto soupeři pomalu podléhá. Nepřítel číslo jedna je smog. Je možné, že slavná památka nenávratně ztratí některé ze svých nádherných charakteristik.
Na žebříčku nejvíce smogem znečištěných indických měst má Amritsar deváté místo. Srdci celého Amritsaru říkají místní Harmandir Sahib neboli Chrám boha a turisté ho znají jako Zlatý chrám. Jeho původ sahá do počátku 17. století, přičemž pozlacená kopule přibyla o dvě stě let později. Svatostánek představuje nejnavštěvovanější památku Indie – předčí dokonce i pro nás možná známější Tádž Mahal. Honosný chrám vypadá, jako by plul na hladině posvátného jezera Amrit, v němž se věřící omývají.
Šedivá realita
Amritsar, nejvýznamnější město indického svazového státu Paňdžáb, se každý den probouzí do velmi šedivého rána. Ačkoliv slunce svítí velmi jasně a za hranicemi města, na venkově, je poměrně hezký a slunečný den, rána v Amrtitsaru jsou vždycky šedá. Smogová situace je tak tristní, že není ani pořádně vidět z jednoho konce ulice na druhý. Nejen že tato situace velice komplikuje život všem obyvatelům turisticky oblíbeného města, ale nesmírně znečištěné ovzduší se podepisuje i na krásách místního zlatého chrámu.
Zůstane chrám skutečně zlatý?
Chrám není nazýván “zlatý” náhodou. Je obložen zlatým kováním. To by se mělo přibližně jednou za sto let kvůli opotřebení obměňovat. Jenže v roce 1999 muselo být poprvé vyměněno už po 25 letech. To jasně dokazuje, že znečištění ovzduší, které způsobuje úpadek indického chrámu, je čím dál tím horší. Z dálky pravděpodobně nic nepoznáte, pokud na chrám vůbec kvůli smogu dohlédnete. Ale jakmile se přiblížíte, je jasné, že zlatý chrám postupně mění svou barvu. Na vině je velmi poškozené životní prostředí. Za to mohou především auta, ale také nelegální skládky, které se vlivem vysokých teplot snadno vznítí. Zajímavé ale je, že ke znečištění přispívá i nešetrné vaření. Právě v Amritsaru, jen kousek od Zlatého chrámu, se totiž denně vaří pro desetitisíce věřících společné jídlo. A to v kotlích na ohni, který je živen nejen dřevem, ale někdy i benzínem nebo jinými chemikáliemi. Vláda se už několik let neúspěšně snaží přesvědčit místní kuchaře, aby vaření přesunuli na plyn. Jenže ten je dražší a v Indii ne tak snadno dostupný. Zatím se tedy nevhodné návyky příliš nedaří měnit.
Zlepšení přichází, ale pomalu
Indické úřady za svůj chrám bojují, jak se dá. Kritici ale tvrdí, že přeci jen dělají málo a pokud by opravdu chtěli, mohla být celá situace už dávno lepší. Opatření jsou totiž skutečně spíše kosmetická. Bylo například rozhodnuto, že v okolí chrámu nesmějí projíždět velká vozidla – to ale ve výsledku udělá jen malý rozdíl. Další plány jsou ale prý jasné. Vláda se také chystá nainstalovat speciální systémy na sledování kvality ovzduší. Má se vybudovat stanice, kde bude možné diagnostikovat směr větru, jeho rychlost či hladinu oxidu siřičitého v ovzduší. Podle toho se bude dát lépe poznat, co má největší vliv na chátrání Zlatého chrámu. Zatím to tedy vypadá, že vláda je prozatím spíše ve fázi analýzy, než že by se snažila skutečně zakročit.
A proto berou věci do vlastních rukou i sami občané. V okolních vesnicích se například lidé rozhodli vysadit na sto tisíc nových stromů, které by mohly pomoci smog likvidovat. Je zřejmé, že Indové se snaží ze všech sil, aby jejich Zlatý chrám dál zářil široko daleko, a to nejen v noci. Snad se jim to skutečně podaří a vzácná stavba bude stejně zářit i pro příští generace.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář