Záhada plujících kamenů odhalena. Alespoň to tvrdí vědci

Národní park Death Valley je nejteplejší a nejsušší místo v celé Severní Americe. Na povrch této části země dopadne jen něco okolo 50 mm vody ročně. Toto místo tak rozhodně není stvořeno k životu, a to nejen lidí. Ani příliš rostlin nebo zvířat zde nenajdete. Občas se zde objeví nějaký had, želva nebo kojot, ale ne o moc více. Jen písek, kamení a horké slunce.

Ale vůbec nejzajímavější věcí na celém národním parku není ani horko, ani vyprahlá krajina, ale zvláštní plující kameny.

Kameny, které se samy hýbou

První záznam o těchto kamenech pochází už z roku 1915. Cestovatel Joseph Crook navštívil tuto oblast, konkrétně část Racetrack Playa, a byl naprosto ohromen tím, co viděl. Podle něj se po poušti samy od sebe pohybovaly balvany, někdy až o velikosti 60 centimetrů v průměru. Jeho svědectví se šířilo po okolí velice rychle a na místo se brzy vypravili geologové, aby si tento zvláštní úkaz prohlédli na vlastní oči.

A skutečně, příběh nebyl vymyšlený. I odborníci zaznamenali pohyb balvanů po povrchu pouště, které za sebou zanechávaly písečnou brázdu, takže bylo vidět odkud a kam se posunuly.

Jako by to samo o sobě nestačilo, při pohledu ze vzduchu se zjistilo, že kameny následují dokonce stejné vzorce pohybu a pohybují se synchronně. Za minutu se navíc mohly posunout až o neuvěřitelných 16 metrů.

Možné vysvětlení

Rané hypotézy navrhovaly, že za vším může stát silný vítr. Jiné zase tvrdily, že to může být způsobeno tím, že i malé množství vody, které zde ročně spadne, umožní balvanům klouzat po povrchu, a tak vzniká jejich pohyb.

V roce 1972 začali geologové Rob Sharp a Dwight Carey monitorovat pohyb kamenů. Během sedmi let sledovali postup jednotlivých kamenů, jejich rychlost, směr i to, jak často se do pohybu daly.

Výzkum ukázal, že nejvíce se kameny hýbou v zimě, což vedlo k závěrům, že roli může hrát led. Než však stačili dospět ke konečným závěrům, museli výzkum předčasně ukončit.

Jak je to doopravdy?

Na počátku 90. let pak výzkum znovu započal a bylo potvrzeno, že pohyb je skutečně způsobován ledem a také poryvy větru. Proto aby se daly kameny do pohybu, bylo nutné dosáhnout určité ideální kombinace větru a ledu.

Konečně v roce 2009 byla záhada vyřešena nadobro. Výzkumníci opět vycházeli z předpokladu, že led a vítr hrají roli, ale zdá se, že něco stále scházelo. Tím posledním článkem celé skládačky se nakonec ukázalo být to, čeho je v této oblasti nejvíce – slunce.

Při vzácných příležitostech kdy v Death Valley zaprší je voda velice rychle absorbována do země a zde uložena. V zimě a na počátku jara, kdy teploty padají pod nulu tato podzemní voda zamrzá. V tomto stavu se pak dostává na povrch, kde vytváří velice tenounkou vrstvu ledu.

Jakmile pak slunce zesílí, led postupně taje a vytváří tak malou říčku, která kameny sune po pláni. zastaví se až tehdy, když se všechna voda opět vypaří nebo zmrzne. Pokud se kamen dostane do místa, kde je obzvláště sucho, jeho pohyby jednoduše ustanou.

I přestože byla záhada plujících balvanů zdá se vyřešena, rozhodně je to nečiní o nic méně zajímavými. Vidět obrovské kameny jak se samy sunou po holé pláni může být skutečně neobyčejný zážitek. V Death Valley ve Spojených státech stále máte možnost jej prožít.

 

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

3 komentáře