Mnohá místa na zemi opřádají tajuplné legendy a mýty. Mnohá z nich jsou také symbolem náboženství nebo nějakých kultů, jiná pouze ohromují svou zvláštností či jedinečností. Bez nadsázky se dá říci, že hora Uluru kombinuje vše výše zmíněné. Je jak posvátným místem, tak také největším monolitem na světě, a tak je významná nejen z náboženského, ale i geologického hlediska. Aktuálně sem proudí doslova poslední turisté, jelikož rozhodnutí, které padlo v roce 2017 – a to, že Uluru se turistům zcela uzavře, vejde v platnost v 26. října tohoto roku.
Svatyně s tajemnou mocí
V samém srdci Austrálie se tyčí uprostřed pouště snad nejznámější přírodní památka Austrálie – mohutná skála Uluru. Tento ohromný pískovcový monolit se táhne v délce 348 metrů a částečně se také zavrtává do země až do hloubky 5 metrů. Uluru proslulo svými nádhernými barvami, které se mění v závislosti na denním světle, ale také množstvím legend a pověr, které tento monolit opřádají. Výstup na něj prý přináší smůlu, o čemž svědčí historky o ztracených turistech. Duchové dávných předků by také velmi tvrdě potrestali každého, kdo by se pokusil byť i jen kousíšek posvátné horniny odnést.
Roku 1985 se Uluru vrátilo do rukou původních majitelů – domorodců z kmene Anangu. Ale boj to byl dlouhý a náročný. Přitom tito domorodci místo obývali již před více než 10 tisíci lety a Uluru pro ně po celou dobu představovalo svatyni, kde se konaly tajemné obřady a rituály. Podle starobylé pověsti má Uluru reprezentovat zkamenělé klubko dvou skupin hadů, respektive předků lidí Anangu, kteří kdysi soupeřili o krásnou ženu. Jenže jejich lítý boj vyvolal zemětřesení, ze kterého vznikla hora Uluru a hady pohltila. I kvůli tomu, že pochází z krveprolití, zachovává si svou rudou barvu připomínající krev. Ananguové také věří, že hora má kouzelnou moc a může jim zprotředkovat kontakt se zemřelými předky. Dodnes se zde prý odehrávají různé magické rituály.
Duše předků nechtějí být rušeny
Domorodci tedy na horu zásadně nechodí – vždyť je logické, že duchové zemřelých by se něměli vyrušovat. To ale, zdá se, turistům nepřekáží a v minulých letech tam proudili po davech. Zajímavé ale je, že turistický zájem postupně opadá. Zatímco v 90. letech vrchol zdolalo i 1,4 milionu nadšenců ročně, v roce 2015 už se jednalo asi „jen“ o 300 tisíc osob. Čím to je? Roli mohou hrát varovné historky místních, ale i samotný fakt, že výstup na horu je dost fyzicky náročný a mnohdy i riskantní. Ve velkém vedru hrozí kolapsy a další potíže. Mimo jiné nelze pominout ani skutečně neobjasněná zmizení některých turistů – mezi nimi třeba i českého reprezentanta v závěsném létání Lubomíra Genčury, který zde beze stopy zmizel v roce 2015.
Oslava výročí
Poté, co Ananguové získali posvátné místo zpět, pronajali jej organizacím, které spravují okolní národní park výměnou za to, že budou mít většinové zastoupení v jejich vedení. Už od počátku se hlasitě nesly požadavky na zavedení zákazu vstupu na horu. Austrálci už v minulosti opakovaně kritizovali turisty, že se na posvátné skále chovají neuctivě. Neukáznění návštěvníci na hoře například močili, odpalovali golfové míčky nebo se obnažovali. Snahy nakonec přinesly své ovoce a slavný monolit už nebude pro turisty přístupný. Uluru se tedy definitivně uzavře pro turisty 26. října, což je datum, které nebylo vybráno zcela náhodně. Označuje totiž také 34. výročí navrácení Uluru jeho původním majitelům.
Stezka kolem hory zůstane i nadále přístupná. Turisté a další zájemci se tedy mohou dostat k hoře stále velmi blízko, ale vylézt na samotný vršek už nebude možné. A do jisté míry to vlastně je dobře. Zabrání se řadě dalších zbytečných nehod a bude možno lépe chránit a uchovávat takto mimořádně vzácnou přírodní památku.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář