Bez těchto slavných a odvážných jedinců, kteří se nebáli riskovat vlastní životy na výpravách do neznáma, by dnes svět vypadal jinak. Naše vědomosti by možná nebyly tak široké a mnoho míst by stále zůstávalo záhadou. Tito lidé si určitě zaslouží obdiv a uznání.
Zatímco slavní archeologové nebo vědci také objevují neznámé a nové věci, přesto jen je jejich cesta do neznámá daleko metaforičtější než v případě objevitelů. Dnes, ve 21. století, můžeme s klidným srdcem říci, že většina míst na zemi již byla objevena a zdokumentována. A pokud ne vyloženě lidskou nohou, pak jistě alespoň objektivem fotoaparátů umístěných na satelitech. Ale o tento úspěch se více než kdokoliv jiný zasloužili známí objevitelé, kteří se osobně vypravili na daleké a náročné výpravy a přinesli poznatky, které ve své době nebylo možno získat jiným způsobem.
Roald Amundsen
Na počátku 20. století byla velká většina bílých míst na mapě již vyplněna. Vlastně už zbývala jen dvě místa, o kterých se mnoho nevědělo a nikdo se doposud neodvážil se tam v rámci průzkumné výpravy vydat – byly to dva zemské póly. A jedním z těch, kteří nám o nich přinesli informace, byl právě Roald Amundsen. Narodil se roku 1872 v Norsku a vždy byl fascinován příběhy objevitelů a dobrodruhů. Amundsenova matka měla nicméně o budoucnosti svého syna dost jiné představy a tlačila jej do studia medicíny. Po její smrti se však Amundsen rozhodl ve studiu nepokračovat a dal se k námořníkům. V roce 1897 se zapsal na belgickou loď, která mířila směrem k Antarktidě. Expedice však uvízla v ledu a byla nucena strávit tvrdou zimu uprostřed ledových vod. Přežili jen díky tomu, že lovili mořské ptáky a tuleně.
Přestože mnohé by taková tvrdá zkušenost od objevování navždy odradila, Amundsenova vášeň rozhodně neochladla. V roce 1906 se s s vlastní posádkou vypravil z Grónska na Aljašku a stal se prvním kapitánem, který byl schopen proplout ledovými vodami severní Kanady. V roce 1911 se pak Amundsen stal prvním člověkem, který na psím spřežení dosáhl jižního pólu, a v roce 1926 uskutečnil přelet nad severním pólem. Jelikož bylo dosažení severního pólu mořeplavcem Cookem a Pearyho pozemní výpravou několikrát zpochybňováno, někteří věří, že Amundsen byl také prvním člověkem, který dosáhl severního pólu.
O dva roky později se účastnil velké pátrací akce na záchranu jiného objevitele, ale ta se mu nakonec sama stala osudná. Jeho letadlo se ztratilo a od té doby jej už nikdy nikdo nespatřil.
Peter Freuchen
Peter Freuchen se narodil v Dánsku roku 1886. Podobně jako Amundsen, Freuchen studoval medicínu, ale nakonec studia vzdal ve prospěch objevování dalekého severu. Roku 1906 podnikl cestu do Grónska. Zde žil v úzkém kontaktu s místními domorodci, od kterých se naučil jak přežít v těžkých životních podmínkách, které na severu panují. Společně se svým partnerem založili v Grónsku základnu Thule, odkud se pak organizovali Thule expedice do neobjevených míst severu.
Již však ta první byla málem i poslední. Freuchen se se svým partnerem vypravili na velmi dlouhou pouť se psím spřežení po Grónsku. Po cestě je však zavalila obrovská lavina, která Freuchena uvěznila pod tlustou vrstvou sněhu. Jeho jedinou šancí na záchranu bylo vykopat se nahoru, ale bohužel mu chyběly nástroje, které by se k tomu daly použít. Proto přistoupil k poměrně nestandardnímu řešení. Ve sněhové jeskyni si ulevil a poté vyčkal, až jeho exkrementy zmrznou, a ty poté použil jako krumpáč, kterým se prosekal ledem a sněhem až na povrch.
Zbytek svého času strávil střídavě v Grónsku a Dánsku. Třikrát se oženil a stal se pátým člověkem, který vyhrál jackpot ve známé vědomostní soutěži. Napsal také několik knih a byl přispěvatelem časopisů. Zemřel na infarkt v roce 1957 a jeho popel byl rozptýlen v Thule v Grónsku.
Nellie Bly
Narozena jako Elizabeth Jane Cochran v roce 1864, Nellie Bly se do historie zapsala spíše pod svým pseudonymem, který používala jako velmi odvážná a nekompromisní novinářka. V té době bylo pro ženu dost těžké vydobýt si jakýkoliv profesionální respekt a Nellie Bly byla jednou z prvních žen, které se nebály postavit se mužům i v tak typicky mužských disciplínách jakým je objevování a cestovatelství. Nechala se inspirovat knihou Cesta okolo světa za 80 dní a rozhodla se, že podobný kousek zkusí sama. Její odhodlání ihned přilákalo pozornost široké veřejnosti a konkurenční časopisy dokonce prý zasponzorovaly jiného odvážlivce, který měl Nellie Bly porazit.
Bly cestovala z New Yorku do Anglie, poté pokračovala napříč Evropou, skrze Asii, až dorazila do Japonska. Během celé doby pečlivě dokumentovala své zážitky a zasílala je zpět od Ameriky, takže čtenáři mohli její počínání sledovat. Ve zdraví se nakonec vrátila zpět do New Yorku a cestu zvládal za 72 dní, čímž pokořila světový rekord. Později se vzdala své kariéry reportérky a převzala práci svého zesnulého muže jako ředitelka výrobní společnosti. Zemřela v pouhých 57 letech na zápal plic, ale přesto významně změnila tehdejší pohled na ženy.
Jeanne Baret
Jeanne Baretová je oficiálně první ženou, která obeplula zeměkouli. Jak se jí to mohlo podařit v časech, kdy ženy rozhodně na palubu lodi nepatřily? Chtělo to odvahu a také blízký vztah s mužem. Jeanne měla velkou lásku pro botaniku, a tak si nenechala ujít příležitost zúčastnit se velké objevitelské výpravy Louise Antoine de Bougainville. S sebou na palubu ji propašoval přírodovědec Philibert Commerson. Protože ženy neměly na lodě francouzského námořnictva přístup, vydával ji za svého komorníka. Později však byla její identita prozrazena a Bougainville jí dovolil zůstat na palubě jen než loď dorazila na ostrov Île de France, kde ji i s Commersonem vysadil. Commerson však brzy zemřel a Baretová se o sebe musela postarat sama. Později se provdala za francouzského důstojníka a s ním se vrátila do Francie. Svými poznatky významně přispěla k rozvoji botaniky.
Napiš komentář