Sílu umění dokazuje barevná vesnice na Taiwanu

Tento umělecký počin vlastně vznikl úplnou náhodou a ukazuje, jak může být i obyčejné umění silným poselstvím, které dokáže měnit životy.

Huang Yung-Fu každý den vstává ještě dávno před rozbřeskem. Popadne štětec a zamíří do práce. Tento zvyk vstávat vždy brzy ráno pramení z toho, že za mlada sloužil v armádě, která ho naučila přesně dodržovat řád, nelenit a odvádět jen tu nejlepší práci. Pro něj je však tato „práce“ vlastně něčím mnohem víc. Znamená to, že stále dotváří, přetváří a zdokonaluje svůj životní projekt – Duhovou vesnici na Taiwanu.

Jsou věci, které ve svých 96 letech již nezvládne, ale malování mezi ně nepatří. A proto každé ráno vstává a „hlásí se do služby“. Pomáhá mu to udržovat se v kondici a vytvářet životní dílo, které má smysl.

Huangova vesnice v oblasti Nantun byla kdysi domovem více než 1200 domácností čínských veteránů, kteří bojovali za Národní stranu. Když se k moci dostala komunistická strana Mao Ce-tunga, tito vojáci byli nuceni uprchnout na Taiwan. Huang byl jedním z mnoha těch, kteří se museli narychlo přesunout v naději, že se jednou budou moci vrátit zpět do svých domovů, ale jejich odsun se stal nakonec trvalým.

Okolo roku 2000 ale většina rodin odešla a stavební developerské firmy zabraly většinu domů – kromě Huangova stavení. V létě roku 2008 obdržel oznámení od vlády, že má svůj domov opustit, ale on odmítl. Byl odhodlán bránit svůj domek tak dlouho, jak jen to půjde, i za cenu toho, že bude žít osamoceně a v neustálém strachu a obavách, co přijde. Nejprve se cítil velmi sám, a proto začal malovat. Nebyl žádným profesionálním malířem, ale jeho otec ho naučil základům, a on brzy zjistil, že mu malování usnadňuje přežívání na opuštěném místě. A tak začal malovat opravdu každý den a úplně všude.

Jak vznikla Duhová vesnice

Na svém domku nejdříve kreslil různá zvířata jako jsou ptáci nebo kočky a později začal malovat i postavy. Ze svého domku se pak přesunul na okolní stavení, lavičky v parku, stěny a různé další plochy, na které se dalo malovat. Brzy se celá vesnice rozzářila barevnými motivy a kdysi bezútěšné ulice konečně zase obživly. Jednoho dne vesnici navštívil student nedaleké univerzity a když slyšel celý příběh starcova boje za vlastní domov, dojalo jej to natolik, že začal jeho poselství šířit dál. Huang byl brzy přejmenován na Dědečka Duhu a dostalo se mu finanční podpory a pomoci od řady lidí, které jeho příběh nenechal chladnými.

Lidé byli jednoduše dojati a nadšeni nejen z toho, jakým způsobem stařec bojuje o své právo na vlastní domov, ale také z toho, jak se mladý student zasadil o to, aby se o Huangově příběhu dozvědělo co nejvíce lidí. Příběh Dědečka Duhy se šířil raketovou rychlostí a brzy se stal celonárodním tématem. Další studenti se přidali ke snaze o to, aby byla vesnice zachráněna a prohlášena za kulturní dědictví  – a nakonec uspěli. V říjnu roku 2010 byla starostou Taichungu Duhová vesnice oficiálně prohlášena za veřejný park.

Síla umění

Vesnice je jedním velkým uměleckým dílem a to díky neutuchajícímu úsilí jediného muže. Každoročně Duhovou vesnici navštíví více než milion lidí, kteří se nemohou vynadívat na barevné domy, které Huang vytváří. Vláda přislíbila, že Huangův dům nezboří a tuto vesnici zachová i po jeho smrti jako kulturní dědictví. Navíc se mu na stará kolena poštěstilo něco zcela nečekaného – během svého pobytu v nemocnici se seznámil se zdravotní sestrou a podle svých slov poznal lásku svého života. Brzy se vzali a nyní žijí společně v Duhové vesnici jako Dědeček a Babička Duhoví. Huang se také rád setkává s turisty a hovoří s nimi o svém životním osudu. Prodává také pohlednice a ilustrace, což mu pomáhá vydělat si na živobytí a užívat si pokojného stáří.

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *