Čas od času se stane, že dojde k erupci vulkánu, pobřeží zasáhne vlna tsunami, nebo může dojít ke katastrofálním povodním. To jsou všechno nepříjemná překvapení přírody, která často kompletně promění život lidí tam, kde se uskuteční. Mohou si vzít životy stovek tisíc lidí, znamenat ohromné ztráty na majetku a celkově proměnit i celý ráz krajiny. Na tyto katastrofy se nelze spolehlivě připravit, a proto pokaždé znamenají celosvětovou tragédii.
Když se voda vymkne kontrole
Podobně tragické následky mělo i vylití Žluté řeky, mocného říčního pramene protékajícího Čínou. Obyvatelé Číny se odpradávna pokoušeli Žlutou řeku neboli Chuang-che zkrotit budováním hrází, avšak za poslední tři tisíce let tyto zábrany bezmála 1 500krát selhaly. Roku 1887 došlo k dramatickému protržení hráze u čínského Kchaj-fengu v provincii Che-nan. Mohutná přívalová vlna doslova smetla 600 vesnic a měst a v rovinatém okolí se živel rychle šířil, až nakonec zasáhl území o rozloze asi 130 000 km², což je téměř dvojnásobek téměř dvojnásobek České republiky.
Uniknout před obrovským přívalem vody nebylo absolutně možné. Lidé byli zaskočeni a než se stihli vzpamatovat, odplul jejich celý život na mohutné přívalové vlně. Katastrofa si vyžádala bezmála 900 tisíc životů a další dva miliony obyvatel se ocitly bez střechy nad hlavou. Mezi těmi, kdo přežili, se navíc rozšířila epidemie tyfu a cholery, jíž následně podlehl další milion Číňanů. Tragédie postihla nejen celou zemi, ale zasáhla i okolní státy. Katastrofa takového rozsahu rozhodně není žádnou běžnou záležitostí.
Druhé neštěstí
Mohlo by se zdát, že horší už to být nemůže, ale opak byl pravdou. V roce 1931 totiž čínské řeky předvedly svou převahu podruhé, tentokrát s ještě ničivějšími následky. Po nezvykle tuhé zimě roku 1930 tály na jaře ledy a vzápětí se přidaly i neustávající silné deště. Toho roku se navíc centrální Čínou přehnalo nezvyklé množství cyklonů. Jako by toto všechno samo o sobě nestačilo, to nejhorší mělo teprve přijít. V tom roce se rozvodnila nejen obávaná Žlutá řeka, ale také Jang-c’-ťiang a Chuaj-che. Mohutné záplavy měly podobné následky jako v předchozích letech, ale Čína skutečný počet obětí bedlivě tajila. Přiznala tehdy pouze 145 tisíc obětí, ale reálné odhady se pohybují mezi 850 tisíci a čtyřmi miliony. Asi 80 milionů obyvatel přišlo z hodiny na hodinu o střechu nad hlavou a v postižených oblastech propukaly epidemie tyfu a cholery, jimž pak podlehly další statisíce Číňanů.
Voda útočí potřetí
Když už by se mohlo zdát, že následky katastrofy jsou konečně zažehnány, zaútočila divoká voda potřetí. Tentokrát však nebyla na vině příroda, nýbrž člověk. V obavách z japonského vojska postupujícího do země vyvolala v roce 1937 čínská vláda katastrofu tím, že vyhodila hráze na Žluté řece do povětří. Podle odhadů si „řízené neštěstí“ vyžádalo na 900 tisíc obětí. Samotné vedení země tedy provedlo akci, která již dříve způsobila nespočitatelné utrpení a katastrofy.
Projekt protipovodňových opatření
V roce 1955 Čína zahájila ambiciózní plán, který měl trvat dlouhých padesát let. Jednalo se o vybudování rozsáhlých protipovodňových opatření, aby se podobná situace už v budoucnu nemusela opakovat. Zahrnoval rozsáhlou výstavbu, opravy a zesílení hrází, zalesňování ve sprašových oblastech i vznik řady přehrad. Klíčovým prvkem se stala nová obří elektrárna, která měla navíc pokrýt potřeby překotně rostoucí ekonomiky. Až v roce 2012 se přehrada nesoucí jméno Tři soutěsky dostala do plného provozu. Gigantický projekt však od počátku čelí kritice kvůli malé efektivitě i nešetrnosti vůči životnímu prostředí. Jakákoliv havárie by navíc mohla vyvolat katastrofu nedozírných rozměrů, která by teoreticky mohla předčit i bilanci předchozích přírodních katastrof. Zda se tedy Čína vydala dobrým směrem, je na zvážení.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář