Planeta se vlivem člověka mění k nepoznání. Hrozí krize, která zasáhne každého

I když člověk bezpochyby patří k vrcholu stvoření, přesto zároveň přestavuje vlastně největší hrozbu pro budoucnost naší planety. Kácíme lesy, zabíjíme zvířata, spalováním ohříváme celou planetu, okyselujeme oceány, vyhazujeme tuny odpadu, znečišťuje životní prostředí… je toho tolik, že se z toho člověku může až zatočit hlava. Našich lidských přešlapů začíná ale v poslední době přibývat a zdá se, že přichází doba zúčtování, kdy bude lidstvo muset zaplatit za své “hříchy”.

Mizející lesy

Počet obyvatel Země raketově roste – populační přírůstek dosahuje zhruba 82 milionů lidí ročně. A to znamená mnoho problémů a změn v životním prostředí. Nejvíce ze všeho potřebujeme jíst a pít. Tato potřeba, která je zcela nenahraditelná, vede nutně k tomu, že kácíme lesy, abychom získávali zemědělskou půdu. Ročně takto zmizí více než 7,3 milionu hektarů lesního porostu.

K udržení vysokého životního standardu také potřebuje neustále získávat nové zdroje energie a pohonných hmot, potřebuje také stále více místa k životu. Lidská rozpínavost tak s každým dalším rokem tlačí přirozené pozemské ekosystémy do stále přeplněnějšího kouta. Řada lidí, států nebo světových organizací si toto nebezpečí uvědomuje a snaží se hledat řešení. Mnozí však tuto situaci úspěšně ignorují a tváří se, jako by se jich nic z toho netýkalo. Změna je však na každém z nás.

Znečištění všech sfér životního prostředí

Nejvíce na ekologii podle průzkumu společnosti International Energy Agency “kašle” karibský stát Trinidad a Tobago. Ze 102 sledovaných států má prý suverénně nejvyšší emise CO2. V zemi s 1,4 milionu obyvatel připadá na každého občana 37,1 tun oxidu uhličitého ročně. Po tomto státečku ale ihned následují natolik vyspělé státy jako je USA nebo Austrálie. Nadměrná produkce tohoto plynu se přitom stala jedním z hlavních důvodů globálního oteplování, jež mění podmínky pro život na celé Zemi. Vědci mají obavy zejména ohledně tání ledovců. To zvyšuje hladinu oceánů až o 3,4 mm za rok, což znamená, že pokud se situace nezmění, zvednou se do konce století hladiny oceánů a moří až o 120 centimetrů.

Další neméně závažný problém představuje okyselování planety. Oxid uhličitý reaguje se světovými vodami a vzniklá kyselina postupně snižuje celkové pH oceánů. Kvůli tomu stoupla kyselost vod za posledních 200 let až o 30 procent. Tento stav je nebezpečný pro mnoho vodních živočichů. Ohroženi jsou například korýši, kteří kvůli nedostatku vápníku ve vodě nejsou schopni vytvářet své ulity a krunýře. Tato voda také ničí korálové útesy, které jsou podle vědců dnes již minimálně ze čtvrtiny nenávratně zničeny. Přitom právě korálové útesy jsou domovem obrovského spektra podmořského života, který bude bez nich pravděpodobně také postupně vymírat.

Vraťme se ještě na moment k nechvalně proslulému Trinidadu a Tobago. Tato země vyniká také v tom, že se naprosto nezajímá o způsoby “zelené” produkce energií. Preferuje spalování tuhých paliv, při kterém se samozřejmě uvolňuje velké množství CO2 a dopadá pak na zem v podobě kyselých dešťů. Ty přímo decimují pozemský život a vsakují se do podzemní vody. Taková voda je pak otrávená nejen pro živočichy a rostliny, ale také potenciálně pro nás.

Odpad, kam se podíváš

Zásadní negativní vliv má i produkce odpadu. Podle střízlivých odhadů skončí každý rok v oceánech přes osm milionů tun odpadků. Z nich se do vody uvolňují toxické látky a plasty se také snadno dostávají do zažívacího ústrojí mořských živočichů, kteří kvůli nim poté hynou. Při výzkumu v roce 2015 se zjistilo, že víc než 90 % mořských ptáků má v žaludku plast, jenž se samozřejmě nerozkládá a zabírá místo. Čím více umělé hmoty tedy nebohý pták sezobe, tím méně živin může přijmout, a nakonec zemře vyhladověním.

Víte, který stát vyprodukuje odpadků nejvíce? Prvenství si drží ostrovní stát Srí Lanka, kde dokáží vyprodukovat až 5,1 kilogramů odpadu na osobu za den. Následuje Irsko s 3,58 kg a Spojené státy s 2,58 kg. Problémy s odpadem a jeho likvidací ale řeší většina zemí. V některých zemích je ale produkce odpadů stále velice minimální. Například v Ghaně je to jen něco okolo 0,09 kg na osobu a den a jen o málo více vyprodukují lidé v Nepálu nebo Mosambiku. Zatímco některé chudé země jsou doslova proslulé množstvím odpadu, jiné platí za naprosté troškaře. S tímto souvisí také denní množství spotřebované vody. Nelichotivé prvenství drží Spojené státy, za nimi následuje Austrálie a Itálie. Tyto státy však alespoň většinu použité vody čistí, zatímco Srí Lanka nebo Trinidad a Tobago většinu znečištěné vody dále vypouští přímo do přírody.

Nebezpečná hnojiva

Problém představuje i nešetrné zemědělství, které si často doslova zahrává s rovnováhou životního prostředí. Kontroverze například vzbudilo používání nového herbicidu s názvem glyfosát. V současnosti patří k nejoblíbenějším, přestože mnohé studie upozorňují na jeho toxicitu a předpokládají, že má vliv na vznik rakovinného bujení. Tento herbicid je ale velmi účinný, a proto jej využívá téměř každé průmyslové zemědělství. Jenže – stejně jako lidé, i škodlivé rostliny se na své životní podmínky adaptují. Používání glyfosátu tedy zvýšilo jejich odolnost, a vznikla tak nová generace extrémně odolných plevelů, vůči kterým nezabírá téměř nic. Zemědělci proto musejí častěji orat, půda tak rychleji vysychá a mizejí z ní užitečné bakterie, které hrají důležitou roli v ekosystému. A to vše nehledě na to, že hnojivo se podzemní vodou může snadno dostat do vodních nádrží nebo moří, odkud se dostává i k přímému kontaktu s námi.