Na Špicberkách se otepluje rychleji než kdekoliv jinde. Změny děsí vědce i místní

Všichni už jsme jistě mnohokrát vyslechli, že se klima mění. Ne všude ale stejně rychle. Například na norském souostroví Špicberky dochází k oteplování až čtyřikrát rychleji než kdekoliv jinde. Současná situace se skutečně příliš nepodobá tomu, co bylo pro Špicberky kdysi typické. Namísto trvalého sněhu a ledu se mráz spíše střídá s oblevou, prší, a tát začíná dokonce i permafrost.

Souostroví leží přibližně v polovině cesty mezi severním pobřežím Norska a severním pólem. Lednové teploty tam za posledních šest let vystoupaly až o devět stupňů. Teplé počasí zde dokonce v roce 2015 spustilo lavinu, která zavalila město Longyearbyen a vzala si životy dvou lidí. O dva roky později pak přišla další ničivá lavina, takže se zdá, že podobné excesy se budou ještě opakovat.

„Havaj“ na severu

V oblastech blízko Arktidy probíhá globální oteplování několikrát rychleji než v jižněji položených oblastech. A dokonce se zdá, že severní část Špicberků se ohřívá ještě markantněji než samotná ledová pokrývka severního pólu. Dříve se na Špicberky jezdil zkoumat arktický život, ale s tímto tempem to brzy bude jen výsměch. Dnes je spíše namístě chodit sem sledovat rychlost klimatických změn a jejich dopady na přírodu.

Ve městě Longyearbyen žije přes dva tisíce lidí, najdete zde i letiště nebo knihovnu, přičemž všechna tato místa jsou „nejseverněji položené exempláře“ svého druhu. Způsob, jakým se město vypořádává se změnou klimatu, by mohl vytyčit cestu, jakou se posléze vydají i ostatní. Právě místní na vlastní kůži zažívají to, co může být brzy realitou i pro zbytek planety.

První obyvatelé

Souostroví, které dnes známe jako Špicberky, bylo objeveno Williamem Barentsem v roce 1596, když usiloval o nalezení severní cesty do Číny. První z navštívených ostrovů pojmenoval Medvědí ostrov, další pak Spitsbergen (Špičaté hory). Na ostrovech nenalezl žádné domorodé obyvatelstvo, nicméně brzy bylo odhaleno místní přírodní bohatství v podobě velryb, které začali lovit holandští velrybáři. V polovině 18. století už po ostrovech bloumaly první vědecké výpravy a již na konci 19. století sem zavítali první turisté.

V roce 1901 ostrov navštívil i John Munro Longyear, průmyslový magnát. Po čase se pak vrátil, ale už s týmem horníků a důlním vybavením, a tak vzniklo město Longyear City nebo také Longyearbyen.

Na toto místo běžně ročně přijede přes 65 tisíc návštěvníků. Oblíbenými atrakcemi je třeba jízda se psím spřežením nebo túra za ledními medvědy. Dnes je také možné absolvovat několikadenní výpravu do oblastí, kde se klimatické změny projevují nejdramatičtěji – do krajiny kamenitých stezek, v níž déšť roztápí poslední zbytky dříve všudypřítomného sněhu.

Měnící se počasí přináší obyvatelům řadu problémů. Kvůli změnám teplot se v moři přesouvají ryby a posouvají se také horské pastviny. Co bude, až sníh zcela roztaje, to si zatím nikdo netroufá odhadovat. Město například nebylo stavěno s myšlenkou, že by jeho ulicemi měla téct dešťová voda. Hrozí potíže s kanalizací a vodovodem, problémy jsou i na silnicích, které byly navrženy pro celoroční mráz, a nyní na ně začíná být moc teplo.

Banka semen

O co mají vědci ale také velké obavy je špicberské globální úložiště semen, v němž jsou uchovány vzorky rostlin z celého světa. Tento monumentální projekt má za cíl ochránit semena rostlin před zkázou, jež by mohla přijít s válkami nebo přírodními pohromami. Jenže měnící se situace může paradoxně tuto záchrannou sbírku ohrozit dříve, než bude ohrožen zbytek vegetace. Semena jsou uložena na konci dlouhého tunelu vedoucího doprostřed hory, aby byla udržena stabilní teplota. Kvůli tání začíná ale do tunelu prosakovat voda a je nutné, aby tunel urychleně podstoupil rozsáhlou rekonstrukci.

Špicberky obecně platí za centrum vědy a výzkumu a panuje obava, že v budoucnu bude muset být řada institutů a center kvůli nevhodnému podnební přemístěna. V květnu letošního roku zde prý bádalo více než 600 vědců z 23 zemí. Odvíjí se zde 77 projektů, jejichž cílem je vše od řešení problémů půd kontaminovaných těžkými kovy až po odchyt mláďat různých živočišných druhů.

Je na místě se bát?

Podle vědců přinese zrychlené oteplování výhody i nevýhody. Utrpí zejména typické polární druhy jako je lední medvěd nebo sob polární. Ty si budou muset najít novou domovinu nebo je nejspíš čeká zkáza. Na druhé straně Rusko by si mělo polepšit, protože bude moci využívat nové severské trasy pro lodní dopravu a zároveň v tajících oblastech bezpochyby leží ložiska zemního plynu nebo ropy.

Nebezpečí hrozí i stálým obyvatelům. Budou se muset adaptovat na výkyvy počasí doprovázené nebezpečnými jevy jako jsou laviny, tornáda nebo lesní požáry. Místní ale doufají, že jim teplejší počasí zase přinese jiné možnosti než doposud, například sem migrují ryby, které dříve žily jen v teplejších vodách.

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *