Kanibalismus je obecně považován za vůbec tu největší zvrácenost, jaké se člověk může dopustit. Určitě nezbývá než souhlasit, i když je známo mnoho případů, kdy se kanibalismus stal doslova otázkou života a smrti, a nebylo možné se mu vyhnout. Některé národy jej ale stále praktikují jako součást své kultury. Ne vždy se ale takové chování vyplácí.
Když se během dějin začalo postupně rozšiřovat povědomí o různých národech a oblastech, vznikalo o domorodcích a divoších mnoho rozporuplných představ. Jedni je odsuzovali za jejich barbarství a omezenost, jiní zase tvrdili, že jen tito lidé jsou skutečně čistí, dokonalí a neovlivnění mocí a penězi. Ať už zastáváte jakýkoliv názor, je jistě dobré si uvědomit, že právě národy nepoznamenané pokrokem jsou ty, které stále ještě praktikují kanibalismus.
Kanibalismus tu s námi je již celá tisíciletí
První důkazy o kanibalismu máme nicméně už z daleké historie. Ví se například, že jich před více než 100 tisíci lety praktikovali kanibalismus neandrtálci v jihofrancouzském Marillac. Není sice zcela jasné, jaký smysl kanibalismus měl, a zda šlo o těla nepřátel nebo dokonce snad vlastní rodiny, ale jisté je, že kanibalové byli, jsou a budou. Šlo o rituál, který měl přenést sílu ze zabitých bojovníků? Bylo to uctění zesnulých předků? Nebo jen obyčejné vylepšení jídelníčku?
Pochopit kanibalismus nám může pomoci studium současných domorodých kultur, které tento barbarský zvyk stále praktikují. Jde především o domorodce na Nově Guineji, kde se stále daří udržovat původní osídlení bez vlivu pokroku a techniky. Těchto komunit je však opravdu málo. Jakmile totiž do vesnice zavítá jakýkoliv příslušník civilizované společnosti, započne nevyhnutelný proces, který ve výsledku vede k zániku původních tradic a rituálů.
Nebezpeční domorodci Korowai
Posledními lidmi, kteří se podle našich znalostí kanibalismu běžně oddávají, jsou příslušníci kmene Korowai na Nové Guineji. Jde asi o tři tisíce lidí, kteří žijí v jihovýchodní části ostrova. Přežívají v hluboké a divoké džungli, kde je obrovská vlhkost, na kterou je nutné se po velmi dlouhou dobu adaptovat. Kromě pojídání lidí proslulo zmíněné etnikum i mnoha dalšími zvláštnostmi. Obydlí si například staví vysoko na stromech, jako ochranu před nepřáteli.
Je však třeba uvést, že ne všichni příslušníci tohoto etnika jsou kanibalové. Někteří původní obyvatelé opustili starý způsob života pod vlivem misionářů, centrální vlády a dalších vlivů a dnes žijí na mýtinách v dřevěných chýších. Z těchto komunit kanibalismus již zcela vymizel a byl nahrazen moderním způsobem života, který často zahrnuje i sledování televize nebo klasické moderní oblečení.
Část příslušníku kmene Korowai však stále žije tradičně a snaží se udržovat v izolaci od okolního světa. Právě v této izolaci přitom přežívá jedna z prastarých tradic – lov čarodějů. Je totiž faktem, že celou komunitu sužuje velmi vysoká úmrtnost, která je zapříčiněna řadou nemocí, špatnou hygienou a všudypřítomným nebezpečím. Tyto rány osudu si však domorodci jen těžko dokáží vysvětlit a přisuzují je tedy například prokletí čarodějem. Čarodějové zvaní „kakhua“ tedy představují nejvíc nenáviděný element korowaiského života. Pokud někdo umírá z neznámých příčin, je vysoce pravděpodobné, že do jeho těla vstoupil právě kakhua. Domorodci věří, že člověk, který takto zemře, se může ve spánku vrátit ke svým blízkým a sdělit jim jméno zlého čaroděje. Ti se pak mohou za jeho smrt pomstít. Obvykle pak následuje krvavá akce – pozůstalí domnělého čaroděje surově zavraždí. Těla zabitých jsou pak obvykle připravena pro hostinu. Mozek se považuje za nejvíc ceněnou část menu a většinou ho dostane ten, kdo zasadil smrtelnou ránu. Ostatní obdrží zbytek těla dle vlastních zásluh.
A jak vlastně takové lidské maso chutná? Jeden z domorodců jej například přirovnal k masu kasuára, což je velký nelétavý pták, který se podobá pštrosovi. Potvrdil tak to, co se o lidském mase traduje i v našich končinách – že lidské maso připomíná chuťově dobře známé kuřecí maso.
Epidemie z lidského masa
Ale kmen Korowai zdaleka není jediný, u něhož se kanibalismus potvrdil a zkoumal. U jiného kmene – Fore – však mělo toto chování tragické následky. V přibližně dvacetitisícové populaci, žijící v hornaté východní části ostrova, byl běžný rituální kanibalismus. Nejednalo se však o vraždění čarodějů, ale o způsob uctívání zesnulých předků. Tato praktika ovšem v 60. letech minulého století zapříčinila epidemii nemoci kuru, známé také jako chechtavá smrt. Podlehlo jí na tisíce lidí a centrální vláda zakrátko postavila pojídání nebožtíků mimo zákon.
Ačkoliv se podle kmene Fore jednalo o láskyplné vyjádření úcty k nebožtíkovi, zadělali si tito domorodci konzumací lidského masa na pořádné problémy. Pokud se totiž předtím u zesnulého rozvinulo degenerativní onemocnění mozku zvané Creutzfeldt-Jakobova choroba, nakazili se všichni, kteří mozek mrtvého pozřeli. Ačkoliv má nákaza různou formu a průběh, mozek postiženého jedince obvykle „zhoubovatí“, vznikají v něm mikroskopické díry, zmenšuje se jeho objem a rozpadá se struktura. Následkem je třes, nekontrolovatelné pohyby, nemožnost spát, rozpad osobnosti a ztráta kontroly nad emocemi. Protože postižení často před smrtí upadají do nekontrolovatelného smíchu, rozmohlo se označení této nemoci jako “chechtavá smrt”.
Naděje pro celou lidskou společnost?
V běžné civilizaci jde o velmi vzácné onemocnění, ale pokud se praktikuje kanibalismus, nemoc se může velmi rychle šířit. Podobným způsobem se například šíří i nemoc šílených krav. Důvod, proč vypukla v minulosti tak velká epidemie, je stejný – krávy totiž často pojídají masokostní moučku, což jsou vlastně rozemleté ostatky mrtvé krávy.
Mezi léty 1957-1960 se choroba mezi příslušníky kmene Fore rozšířila natolik, že si vyžádala na tisíce obětí. Od té doby, co byl vydán zákaz těla mrtvých pojídat a ostatky se normálně pohřbívají, počet nemocných výrazně poklesl – a k poslední zaznamenané smrti došlo v roce 2005. I tato tragédie ale měla pozitivní přínos. Vědci zjistili, že někteří členové kmene si vůči nemoci vytvořili imunitu. Studie publikovaná v roce 2015 tak vyvolala velké očekávání. Znamenalo by to, že je to možná první krok k vytvoření vakcíny k celé řadě podobných onemocnění.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář