Hromadná sebevražda v Jonestownu otřásla světem. Dalo se jí zabránit?

Fanatikové nejsou jen lidé, které na první pohled poznáte podle podivného chování. Často to jsou lidé, které dlouho znáte a dali byste za ně ruku do ohně. Jenže oni se pod vlivem charismatického vůdce prostě pomátnou. A může se to stát i vám. Stejně jako tisícům před vámi.

Charismatický vůdce

Nejtragičtější hromadnou sektářskou sebevraždu má na svědomí Jim Jones, kazatel, který kolem sebe v 60. letech minulého století shromáždil komunitu s názvem Svatyně lidu. Těžko uvěřit, že se pod jeho vlivem dokázalo tolik lidí odhodlat k tomu, že si dobrovolně vezmou život. Své první příznivce, převážně z řad chudých Afroameričanů, začal oslovovat především hlásáním tezí o sociální spravedlnosti, rasové snášenlivosti a právech chudých. Byl organizátorem také řady dobročinných akcí, při kterých se rozdávalo jídlo nebo oblečení pro chudé. A i tím si získal srdce a důvěru mnoha lidí, kteří byli ochotni jej následovat – třeba až na smrt.

Postupem času se jeho rétorika začala měnit ve stále militantnější kritiku vlády, ostatních církví či politiky vůči Afroameričanům. A zde jeho kázaní neskončilo. Když měl dostatečně velký počet věrných příznivců, prohlásil se za reinkarnaci mnoha známých osobností včetně Lenina nebo Batmana a své vnitřní démony se pokoušel přehlušit velkými dávkami drog. Každým coulem to byl narušený člověk, který ale dokázal davy přesvědčit, aby jej následovaly. Jeho sliby totiž byly pro řadu lidí skutečně splněným snem, který se zdál být na dosah. Počátkem 70. let už měl kolem dvaceti tisíc příznivců a na veřejnost začínaly prosakovat informace o ponižování, týrání, sexuálním zneužívání či podivných machinacích s penězi uvnitř sekty.

Kolonie

Sekty si začínaly všímat veřejné instituce a kolem jejího vedení panovalo stále větší napětí. Na nevyžádanou pozornost ale Jones reagoval poměrně radikálně. Pronajal pro svoji komunitu 3 800 akrů půdy v guyanské džungli v Jižní Americe a začal budovat svůj Jonestown. V tomto údajném ráji ale na obyvatele nečekalo nic dobrého, jen nelidská dřina, práce od rána do večera za zvuku Jonesových kázání linoucích se z amplionů. Čas od času někdo uprchl a vynesl na světlo zprávy o brutálním bití, ale také o nacvičování hromadné sebevraždy. Bohužel ale došlo k hroznému pochybení tehdejších úřadů, které strašlivé zvěsti ignorovaly. Až na kongresmana Leo Ryana.

Ten se 17. a 18. listopadu roku 1978 vydal Jonestown navštívit, aby zjistil, jak se věci mají. Na místě skutečně vyslechl šokující výpovědi některých členů sekty, kteří ho žádali o pomoc s návratem do USA. Ryan měl dost poznatků k tomu, aby podnikl radikální opatření, ale při návratu k helikoptéře ho na letišti čekala skupina Jonesových mužů a začala zběsile střílet. Kongresman Ryan, reportér Don Harris, kameraman Bob Brown, fotograf Greg Robinson a bývalá členka hnutí byli zabiti a dalších 11 členů výpravy bylo zraněno. Bylo ale jasné, že situace je skutečně kritická. Uvědomily si to nejen autority, ale také Jim Jones.

Smrtící koktejl

Věděl tedy, že nemá času nazbyt. Nechal shromáždit všechny obyvatele Jonestownu a oznámil jim, že přijdou vojáci a společný život skončí. Následně je vyzval ke společné sebevraždě. Svým projevem a silou osobnosti lidi natolik zhypnotizoval, že ti nadšeně skandovali s ním. Jakmile ztichli byl jim všem nabídnut silný jed. Členové sekty pak vypili z papírových pohárků smrtící koktejl z jahodového sirupu, obrovského množství uklidňujících tablet, silných prášků proti bolesti a kyanidu.

V osadě zemřelo více než devět set lidí včetně 276 dětí. Část příslušníků sekty vypila kyanid, na těle ostatních se našly vpichy po injekčních jehlách, sto padesát lidí, kteří se pokusili utéct nebo odporovat, bylo zastřeleno. Uprchnout se podařilo jen několika málo jednotlivcům a samotný vůdce sekty, Jones, byl nalezen s prostřelenou hlavou. Pravděpodobně spáchal sebevraždu pro něj přijatelnějším způsobem.

Tragédie byla objevena až o několik dnů později. Zveřejněné letecké snímky tehdy obletěly svět a zvěstovaly skutečně hrozné neštěstí. Nalezená těla ležela všechna tváří k zemi, u části z nich byly viditelné stopy po jejich vlečení po zemi. Tato tragédie se černým písmem zapsala do dějin – o to hůř, že se jí snad i dalo zabránit, kdyby se jednalo včas a úřady podivné okolnosti kolem Jonese neignorovaly. Snad je to poučení pro příště a podobná dramata se již nikdy nebudou muset opakovat. Někdy stačí ke zfanatizování davů skutečně jen velmi málo a stejné riziko hrozí bezpochyby i v dnešní době.

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *