Camarque: na lodi do delty Malé Rhôny

Na jihu Francie, kousek od města Arles, se Rhôna větví na Velkou a Malou a ústí do moře v největší deltu celé západní Evropy. Kam oko dohlédne, obklopuje ji bažinatá rovina se spoustou slaných lagun a zálivů. V rýžových políčkách se brodí plameňáci, sluneční paprsky rozehrávají třpytivou etudu na pyramidách sušící se soli a kovbojové prohánějí svá stáda polodivokých koní a býků. Vítejte v přírodním parku Camarque.

Ptačí ráj a podivuhodné rostlinstvo

Je mnoho způsobů, jak můžete zdejší krajinu prozkoumat – pěšky, na kole, v džípu, z kajaku i koňského hřbetu. My se vydáváme na plavbu proti proudu Malé Rhôny. Rozpustilý kapitán v bílé čepici nás vítá na své lodi. Zakrátko opouštíme přístav Port Gardian v městečku Saintes-Maries-de-la-Mer a skáčeme přes mořské vlny podél písečné pláže, kterou chrání vlnolamy před erozí. Po deseti minutách se hladina zklidní, vplouváme totiž do ústí řeky.

A už vidíme prvního živočicha – elegantní volavka stříbřitá opatrně našlapuje podél břehu a vyhlíží svou šupinatou kořist. Celá Camarque, chráněná statusem biosférické rezervace, je významným ornitologickým hnízdištěm. Krom volavek se tu vyskytuje také několik druhů racků a na 400 dalších ptačích druhů. Rýžová pole si oblíbili také plameňáci, koncentruje se tu dokonce jejich největší populace v Evropě! Na konci srpna se houfují a odlétají do teplejších krajin, ale přesto jich tu celoročně zůstává až sedm tisíc. V deltě Rhôny je ale nezahlédneme, voda je tu na ně příliš hluboká.

Plujeme dále a s lehkým vánkem ve vlasech se kocháme okolní krajinou. Jedinečný ekosystém mokřadů umožňuje růst zajímavé kombinaci rostlin. Vyskytují se tu třeba divoké kosatce, rozmarýn či slanorožce, dužnaté rostlinky plné vody a soli. Zahlédneme šestimetrové jalovce a tamaryšky, které odolají chladnému mistrálu, který s intenzitou sobě vlastní pravidelně přivane ústím řeky. Co ale bažinaté plochy pokrývá ve velkém, jsou rákosové háje. Kapitán vysvětluje, že tato rostlina tu jen tak neleží ladem. Pevné rákosové listy se suší a svazují do otepí, ze kterých se vyrábějí střechy honáckých domů. Všem přírodním živlům prý dokáží odolávat celých třicet let.

Bílí koně, černí býci

A kdo že místní bažinatou krajinou obývá? Nefalšovaní kovbojové! Říkají si gardians a už od 16. století si tu staví farmy (cabanes), aby se tu celoročně starali o svá stáda koní a býků. Nebude to náhoda, že zrovna v momentě, kdy loď přibrzdí, se na břehu zvíří prach a jeden takový kovboj se řítí se svým stádem přímo k nám. Pozdraví nás pokynutím klobouku, předvede své trojzubé vidle a laso a usmívá se do cvakajících fotoaparátů. Camarqueští koně, kteří se rodí tmaví a až po 5-6 letech zbělají, jsou neocenitelnými pomocníky těchto prvotřídních jezdců. Pomáhají jim nahánět stáda a krom toho jsou díky své robustní konstituci využívání k zemědělské práci. Odměnou jim za to je, že se část roku mohou volně pohybovat v rozlehlé travnaté krajině.

Stejně tak se v Camarque volně pohybuje několik stád černých býků, kterým se říká manades. Životního prostoru mají dostatek, vzhledem k tomu, že na jednoho býka připadají tři hektary pastviny. Potravy tu ale není mnoho, a tak jsou stáda neustále v pohybu. Hlavním údělem černých býčků s rohy ve tvaru lyry jsou kromě výtečných paštik také býčí zápasy. Na rozdíl od sousedního Španělska však v Provence nečekejte v aréně krvavou podívanou. Není totiž cílem býka usmrtit, ale pouze mu pomocí speciálního háčku sejmout ozdoby, které má zavěšeny na rozích.

Sůl (a rýže) nad zlato

Další zajímavostí, kterou si v ústí řeky můžete prohlédnout, je čerpadlo k regulaci vody v rýžových polích. Bylo to někdy po druhé světové válce, kdy místní obyvatelé mokřady vysušili, řízeně zavlažili vodními kanály a začali „sklízet plody“ své práce. Dnes už Camarque charakterizuje pěstování rýže, v menším rozsahu obilí, a dokonce i víno. Najdeme zde také solné pánve, které jsou nejrozsáhlejší v Evropě. V nádržích se postupně odpařuje mořská voda a zanechává po sobě krystalickou sůl, která pokryje třetinu francouzské spotřeby.

Z paluby lodi ještě pozorujeme příbytky rekreačních rybářů a jejich sítě – stačí je prý ponořit ke dnu, za moment prudce zvednout a radovat se ze sladkovodních i mořských ryb plujících proti proudu. Příjemná hodinka na palubě lodi utekla jako voda v řece Rhôně. Loučíme se s rybářem a spěcháme zpět do Saint-Marie za voňavým talířem čerstvých mušlí. Dovolená v Provence má něco do sebe…

Autor: Karolína Walterová – CK Mundo

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *