Všichni víme, že delfíni patří k nejinteligentnějším tvorům naší planety. Také dokážou velmi dobře komunikovat s lidmi a dají se naučit mnoha kouskům. V minulosti se dokonce vědci pokoušeli o experiment, kdy se kytovce pokoušeli naučit vyslovovat anglická slovíčka. Jenže tento revoluční experiment nedopadl tak, jak bychom čekali – a dalo by se říct, že skončil vyloženě tragicky.
Určitě už jste někdy četli příběh o tom, jak delfíni pomohli tonoucím lidem nebo chránili ztracené plavce před žraloky. I tyto události přivedly vědce na myšlenku, že možná máme s delfíny společného daleko více, než by se mohlo zdát.
Mohou komunikovat naší řečí?
V roce 1963 byla zbudována na karibském ostrově Svatý Tomáš chovná nádrž. Právě zde se mělo studovat, zda se mohou delfíni naučit chápat lidskou mimiku. Mělo se jednat skutečně o velmi slibný výzkum, který podpořila dokonce i NASA a rovněž americké námořnictvo. Hlavní postavou celého projektu byl psycholog a přední odborník na chování delfínů John C. Lilly, který rozhodně nemířil nízko – byl odhodlán naučit kytovce mluvit. Věřil, že právě tito savci mají kapacitu na to, aby lidský jazyk dokázali pochopit.
Tvrdé studium
Delfíni jsou oblíbeni mezi dětmi i dospělými a kdekdo by možná chtěl strávit prázdniny v delfíním centru, kdy by s těmito kytovci mohl trávit každou volnou chvíli. V roce 1963 se tento sen splnil 21leté Margaret Howeové z ostrova Svatý Tomáš. Když sledovala, jak se v místě jejího bydliště staví obří delfinárium, jednoho dne sebrala odvahu a bez ohledu na absenci jakýchkoliv zkušeností se poptala po práci. Byla proto naprosto šokována, když tato zcela neznámá dívka dostala příležitost zapojit se do pokusu, který byl sice nesmírně významný, ale bohužel nepovedený.
Nadšení mladé dívky přesvědčilo vedoucího výzkumu, že její role bude nepostrádatelná a stala se rovnou cvičitelkou. Z floridské chovné stanice Marine Studios byla dovezena trojice delfínů skákavých, samice Sissy a Pamela a šestiletý samec Peter, který měl být právě oným „pokusným králíkem“. Již dříve byli tito delfíni úspěšně trénováni pro filmové role, ale na dalších 10 týdnů se měli jako vůbec první stát žáky jakési delfíní akademie. A jejich učitelkou se stala právě Margaret.
Nepřetržitý výzkum
Svůj úkol vzala skutečně vážně – hned na začátku si ostříhala vlasy, aby jí nepřekážely při plavání, obstarala si neopren a v podstatě se převtělila do role lidského delfína. Na několik následujících týdnů se do areálu nastěhovala a veškerý čas byla v kontaktu s delfínem Peterem. V bázenu bylo jen asi půl metru vody, takže v něm mohla pohodlně chodit, zatímco Peter mohl snadno plavat okolo. V delfináriu trávila skutečně 24 hodin, dokonce tam i spala a pracovala na všech poznámkách k výzkumu.
Program dne byl jasně daný – už v osm hodin ráno začínala první lekce angličtiny a Margaret se snažila, aby delfín opakoval zvuky, které vydávala. Aby byl delfín schopen lépe vidět, jak pohybuje ústy, měla tváře natřené bílou barvou a ústa si zvýraznila černě. Následně neustále dokola opakovala větu „Ahoj, Margaret“ a chtěla po zvířeti, aby ji napodobilo. Jakkoliv pošetile to zní, skutečně se zpočátku zdálo, že experiment ponese ovoce – inteligentní kytovec dokázal odpovídat stejnou větou a také se brzy naučil i další slova. Společně udělali skutečně značné pokroky. Delfín dokázal reagovat, rozuměl tomu, co Margaret říkala, a uměl i rozlišovat počet slabik nebo si osvojil základy gramatiky.
Láska a touha
Po prvním týdnu se proto zdálo, že půjde o velký úspěch, jenže postupně se vše začalo komplikovat. Bylo jasné, že během tréninku muselo mezi zvířetem a cvičitelkou vzniknout silné pouto. Jenže šestiletý samec vzal celou situaci poměrně vážněji, než se čekalo, a do dívky se vlastně zamiloval. Jeho chování k ní se ve vodě změnilo. Dívky se cíleně dotýkal a bylo patrné, že se u ní snaží vyvolat sexuální napětí. Také přestal spolupracovat ve výuce a bylo viditelné, že je značně frustrovaný.
Delfín Peter se jednoduše proměnil v žárlivého zamilovaného mladíka, který chtěl dívčinu pozornost a nic jiného jej nezajímalo. Touha po fyzickém kontaktu se navíc stupňovala a již nebylo možné situaci nějak rozumně zvládat.
Poslední rozloučení
Delfínovu nekonečnou erekci a žádosti o dotyky se nakonec Margaret rozhodla řešit radikálně. Delfína se pokusila uspokojit pomocí vlastních rukou – podle svých slov doufala, že to posílí jejich pouto a uvolní napětí. Jenže ani to nepomohlo, delfín naprosto ztratil zájem a výuku bylo nutné předčasně ukončit.
S podobným vývojem samozřejmě nikdo nepočítal. Muselo se urychleně řešit, co s výzkumem dál a jak naložit s delfíny, jejichž chov se začínal nepříjemně prodražovat. Zvířata proto byla přestěhována do delfinária v Miami, jenže místní podmínky byly na hony vzdálené komfortu karibského ráje – a především zde nebyla cvičitelka Margaret.
Po několika týdnech navíc došlo k něčemu zcela nečekanému – Petera nalezli na dně nádrže mrtvého. Delfín totiž udělal něco v živočišné říši naprosto nevídaného – spáchal sebevraždu. Veterinář potvrdil, že delfíni dokážou vědomě ovlivňovat své dýchání a Peter se zkrátka rozhodl, že se znovu už nenadechne. Jednoduše pro něj život bez Margaret neměl smysl.
Pokus o nápravu
Margaret, která zvířeti nechtěně zlomila srdce, už se nikdy do podobných výzkumů nezapojila. Zato Lilly se rozhodně nenechal odradit. Pokračoval v intenzivní práci až do 80. let, i když některé jeho metody byly považovány minimálně za značně kontroverzní. Pokus s výukou delfínů už sice nezopakoval, ale experimentoval kromě jiného s telepatií a také vymyslel laboratoř, kde by kytovci a lidé mohli komunikovat díky počítačově syntetizovanému jazyku.
ZDROJ: https://www.republicworld.com/technology-news/science/meet-peter-the-dolphin-that-committed-suicide-after-being-separated-from-its-trainer.html, 100+1 zahraničních zajímavostí
ZDROJ obrázku: Pixabay
Napiš komentář