Zdá se nám, že internet je světem netušených možností. Že na něm najdeme skutečně všechno a vlastně se nám tak otevírají doslova každé dveře. Ve skutečnosti to ale není pravda. Internet je značně regulován a informace, které na něm najdeme, jsou pod kontrolou dalších subjektů. Ty odpovídají za bezpečnost na internetu a za to, že na něm nebude volně dostupný nelegální obsah. Ne vždy se to daří, ale z velké části jsou škodlivé informace filtrovány. Přesto někde existují – a to je teprve svět neomezených možností.
Řeč je o tzv. dark webu. Co je jinde problém, tady není problém zjistit, dohledat, zařídit (když víte, jak na to). Možná to zní jako opravdová svoboda na internetu, ale ta je draze vykoupená tím, že se zde převážně kšeftuje s drogami, zbraněmi i lidskými životy.
Možná byste si mysleli, že informace by měli být pro všechny a bez cenzury – ostatně přesně taková je původní myšlenka dark webu. Jenže taková svoboda vždy znamená také otevření dveří nelegálním a škodlivými aktivitám, a to je samozřejmě problém.
Možnosti dark webu jsou netušené
Většina z nás se do této oblasti nikdy nedostala, takže můžeme jen odhadovat, co všechno se dá zařídit, anebo získat. Zkazky však praví, že není nic, o čem by se na dark webu nedalo jednat. Může se jednat o přihlašovací údaje k cizímu účtu, padělané doklady nebo peníze, falešné bankovní karty a mnoho dalšího. To je navíc jen slabý odvar z toho všeho, co se dá na dark webu zaplatit. Klíčové je však znát ta správná zákoutí. Dostat se na dark web a procházet jej přitom není nelegální. Do potíží vás mohou dostat až případné aktivity, které byste tam prováděli.
Kdy to všechno začalo?
S dark webem je možné se setkávat až od počátku 21. století. V té době se totiž do volného oběhu dostal speciální internetový prohlížeč Tor, který je vstupní branou do něj. Myšlenka anonymní komunikační platformy však sahá až k prapůvodní představě internetu – ARPANETu.
Ten byl spuštěn v roce 1969. Byl financován americkým ministerstvem obrany a měl sloužit zejména ke studijním a akademickým účelům. Ukázalo se ale, že jej lidé brzy začali používat ke zcela jiným aktivitám. Už o dva roky později si jeho prostřednictvím studenti Stanfordské univerzity domluvili prodej marihuany ve vůbec první online transakci se svými protějšky z MIT.
Digitální trasování
Když se postupem času z experimentální sítě stal dnes zcela nezbytný internet, vzniknul postupně naprosto fascinující a nedozírný on-line svět, který na první pohled poskytuje moře informací, kterými může člověk anonymně proplouvat. Realita je však jiná – každý uživatel po sobě na internetu zanechává stopy, a to ať už jen surfuje, vyhledává skrze Google, prohlíží zeď Facebooku anebo nakupuje. Vše se ukládá a je dohledatelné. Pro řadu společností začaly mít právě tyto online stopy cenu zlata. I proto se již během 90. let diskutovalo o možnosti zcela privátního přístupu k internetu a zároveň snadné dostupnosti jakéhokoliv požadovaného obsahu. Jako odpověď na poptávku se objevil prohlížeč Tor (The onion router), který tuto misi splnil.
Vstupte do temného světa
Vývoj prohlížeče Tor započal v 90. letech a podíleli se na něm programátoři z Americké národní výzkumné laboratoře spadající pod vládu. Zadáním bylo vytvořit virtuální prostředí, kde by instituce i jedinci, třeba agenti, mohli bezpečně a anonymně sdílet a sbírat informace. Postupem času se ale rozhodlo o tom, že bude zpřístupněn široké veřejnosti, což se také v roce 2002 stalo. Dobré úmysly, které stály na zrodu, se rozplynuly do neznáma a ukázalo se, že Tor bude spíše sloužit těm, kdo nemají tak úplně čisté úmysly. Díky Toru byl umožněn skutečně nerušený pohyb po on-line světě, který samosebou lákal všechny ty, kteří měli co skrývat, ale přesto internet ke svým aktivitám nutně potřebovali.
Jak to celé funguje?
Princip je snadný. Tor umí zašifrovat vaši IP adresu a poté ji přesměruje přes několik počítačů po celém světě se stejným softwarem. Počítače, přes které příkaz prochází, však vědí pouze to, kam mají data dále přesměrovat a odkud přišla. Díky tomu se uživatel stává pro internetové prostředí prakticky neviditelný a nevystopovatelný. Skrz Tor je možné otevřít adresy s koncovkou „.onion“, kterou stránky v rámci „temného internetu“ využívají. Nečekejte ale žádné uhlazené stránky s nabídkou pochybných služeb. Ve skutečnosti je to spíše jen jeden velký chaos, ve kterém se případný uživatel musí umět dobře orientovat, aby našel, co hledá. Běžné URL adresy vám budou k ničemu, potřebovat budete speciální kombinace písmen a čísel, následovaná už zmiňovanou příponou „.onion“.
Co se dá najít?
Pokud víte, jak to najít, pak najdete skutečně cokoliv. Poměrně běžně jsou k dispozici různá tržiště, kde jsou na prodej čísla kreditních karet, kradená elektronika, falešné doklady, zbraně, drogy a další nelegální služby. Je samozřejmě možné objednat si hackerský útok nebo si najmout zabijáka. Platí se zejména pomocí kryptoměn, což je mimochodem jedním z důvodů toho, proč je o ně takový zájem a vykazují dramatický růst.
Vražda, která se nedpovedla
Samozřejmě dost často jde jen o podvod, který má ze zájemců vylákat peníze. O tom se přesvědčil také dvaatřicetiletý Američan Beau Brigham, který se rozhodl nechat zabít nevlastní matku. Na dark webu si objednal nájemného vraha, za jehož služby zaplatit v přepočtu 70 000 korun, dalších 50 000 měl zaslat po činu. Matka ale stále žije a nikdo se jí nepokusil zabít.
Obchod s drogami funguje perfektně
Pokud je na něco dark web skutečným specialistou, pak jsou to drogy. K mání jsou tu všechny možné druhy a nakupovat můžete velmi podobně jako na každém jiném e-shopu. Dokonce se zde prý dají nalézt i uživatelské recenze.
Smutná realita
Kromě drog se na dark webu daří ještě jedné oblasti, a tou je dětská pornografie. Udává se, že až procent návštěv na dark webu bohužel míří na stránky s dětskou pornografií. V minulosti se podařilo některé z autorů videí odhalit a zatknout, ale většina jich je stále na svobodě a stále vznikají nové a nové materiály.
ZDROJ: Časopis EPOCHA, vydavatelství Rf-hobby
ZDROJ obrázku: Pexels
Napiš komentář