Chris McCandless byl ambiciózním mladým mužem, který trval na tom, že bude schopen jít sám na trek do aljašské divočiny. Jenže o 132 dní později se ukázalo, že se ve svých předpokladech mýlil. Byl nalezen mrtvý a okolnosti jeho smrti nebyly doposud uspokojivě osvětleny.
Smrt si nevybírá
V roce 1992, konkrétně šestého září, procházeli lovci losů na okraji Denali National Park okolo starého rezavého autobusu. Mezi místními byl tento autobus dobře známý. Stál zde už celá léta a běžně sloužil nejen jako orientační bod, ale také jako místo, kde se lovci i turisté čas od času zastavovali a třeba se i fotili.
Co však bylo tentokrát odlišné, byl nález malé zmačkané zprávy, který byla zasunuta za dveřmi od autobusu. Jednalo se o ručně psanou zprávu na kousku papíru, který byl zjevně vytržen z nějaké knihy. Ve zprávě stálo:
“Možní návštěvníci, prosím o vaši pozornost a pomoc. Jsem zraněný, téměř umírám a příliš slabý, abych se odsud dostal sám. Jsem ve velmi vážné situaci, nejde o žádný hloupý vtip. Ve jménu Boha, přijďte mě zachránit! Jsem zde v okolí a snažím se sbírat lesní plody a vrátím se dnes večer. Neodcházejte!”
Zpráva byla podepsána jménem Chris McCandless a datována na srpen. Uvnitř autobusu pak na lovce čekal hrůzný nález těla. Jednalo se Chrise McCandlesse, který zde podle pitvy ležel mrtvý již více než 19 dní.
FOTO: WikimediaCommons
Jak se to stalo?
Tato událost vyvolala velké pátrání po tom, co se vlastně stalo, jak Chris zemřel a co ho vlastně přimělo vydat se sám do divoké aljašské přírody. Dokonce byla o jeho příběhu sepsána i kniha z pera Jona Krakauera Into the Wild.
Chris si po celou dobu svého putování vedl deník, který se našel u jeho mrtvého těla. Doufalo se, že právě jeho záznamy prozradí trochu více o okolnostech jeho smrti i o jeho psychickém a fyzickém stavu během celého putování.
Jenže poznámky byly neúplné a často i zmatečné. Čím více Chris slábl, tím méně bylo jeho písmo čitelné a informace často nedávaly vůbec žádný smysl. Bylo zjištěno, kudy vedla jeho cesta, co dělal a jak se živil, ale některé pasáže z jeho cesty divočinou jsou stále obestřeny tajemstvím.
Faktem je, že v dubnu 1992 vyrazil McCandless z Carthage v Jižní Dakotě do Fairbanks na Aljašce. Vezl ho místní řidič, elektrikář Jim Gallien, a vysadil jej na začátku Stampede Trail, turistické cesty vedoucí do aljašské divočiny. To bylo 28. dubna 1992.
Gallien si vzpomíná, že už tehdy pochyboval o Chrisových schopnostech přežít v divočině, protože dobře znal místní prostředí a tuhost zimy i nepřívětivost zdrojů a možností obživy a odpočinku. Chris, který se ale Jimovi představil jako Alex, s sebou měl jen velmi základní vybavení, ale trval na tom, že to v pohodě zvládne. Chris měl dle Jima jen malý batoh, nějaké zásoby jídla a pohorky.
Těžko říct, co konkrétně se stalo, že to přimělo Chrise zastavit už jen kousek od začátku jeho cesty, u starého rezavého autobusu. Možná si uvědomil, že nemá dost zásob jídla nebo se něco přihodilo. To už nikdo nezjistí.
Zastávka, která se stala konečnou
U autobusu si Chris založil malý tábor a měl stále v úmyslu pokračovat směrem k Beringově moři. Nakonec ale v autobuse strávil dlouhých 113 dní. Celou dobu žil jen s pouhým čtyřkilovým pytlíkem rýže a místními surovinami, které mu poskytla příroda. Byly to zejména bobule a malí živočichové jako veverky nebo husy. Podle nálezu na místě se mu dokonce podařilo zabít i losa, který však uhnil dříve, než jej Chris mohl zužitkovat.
Podle záznamů v deníku se zdá, že si první část svého pobytu náramně užíval a vůbec ho místní podmínky netrápily. Během posledních 30 dnů se ale jeho záznamy drasticky mění a je zjevné, že Chris uvažuje on návratu do civilizace.
Sbalil svůj tábor a chtěl se vydat zpět, jenže cesta byla v té době zaplavená tajícím sněhem a ledem. Jelikož nedokázal v cestě pokračovat, byl nucen vrátit se do autobusu. Od té doby už jsou záznamy v deníku málo časté a neposkytují žádné důležité informace.
Týden před svou smrtí napsal lístek se vzkazem pro náhodné kolemjdoucí, který umístil na dveře autobusu.
Co bylo příčinou smrti?
První domněnkou bylo to, že jednoduše vyhladověl. Zásoby rýže zmizely a čím byl hladovější, tím obtížnější pro něj bylo nalézt sílu k lovu. Podle většiny lidí tedy jednoduše zemřel hladem.
Jon Krauer, který jeho život při psaní knihy důkladně prozkoumal, však přišel k jinému vysvětlení. Podle zápisů z deníku by se mohlo zdát, že Chris jedl po celou dobu jedovatou rostlinu Hedysarum alpinum. Pro zdravého člověka nemusí být konzumace této byliny smrtelná, protože jed není zas tak silný. Ale pro muže oslabeného hladem, zimou a nedostatkem jiné stravy se mohla po čase stát fatální.
Další teorie tvrdí, že Chris mohl být zabit plísní. Jídlo, které Chris požíval, bylo totiž nevhodně skladováno a podléhalo rychle hnilobným procesům. Dlouhodobá konzumace zkaženého jídla pak vedla k celkové otravě systému a ke smrti.
Co je však větší otázkou je, proč se zdravý a šťastný mladík rozhodl strávit tak dlouhou dobu v tak hrozných podmínkách, když by stačilo na cestu zpět vyrazit jen o chvíli dřív a jeho život by nemusel být ztracen. O pomoc žádal až ve zcela poslední chvíli, když už bylo zřejmé, že se jeho život chýlí ke konci. Proč se na cestu zpět nevydal dříve, když už viděl, že zásoby dochází a slábne? To už se asi nikdo nedozví, ale každopádně je škoda, mladého člověka, který takto zbytečně zemřel.
Co tam dělal?
Byl to fanoušek Jacka Londona, a toužil po dobrodružství a chtěl si dokázat nějakou samostatnost. Učil se sušit maso, vystačit si málem, a najít sám sebe. Utekl z domova, a na toulkách skrz celou Ameriku, se na výpravu na Aljašku připravoval. Byl to inteligentní kluk, a romantický snílek, co ještě na škole kupoval hamburgery, a rozdával je bezdomovcům.
Za smrt může fakt že překročil řeku která byla při jeho pokusu o návrat už rozvodněná, že o jeho plánech nikdo nevěděl, no a hlavně to, že jedl jedovatou rostlinu, kterou měl v herbáři jako jedlou. Měl ovšem smůlu že měl staré vydání, protože v dalších už je vedená jako nejedlá.
Doporučuji přečíst knížku. Čte se to jedním dechem, a má to širší záběr než filmové zpracování.
No, souhlas, Krakauer je bůh a knizka je super, film ale taky.
Z toho, co se mi podařilo zjistit – Chris byl neuvěřitelne nepřipraven, údajně neuměl ani plavat. Kdyby si aspoň sebou vzal (poradnou) mapu, tak by viděl, že v dochozi vzdálenosti proti proudu řeky bylo natažené ocelové lano, po kterém se dalo dostat na druhou stranu, a kousek dal snad celý set včetně vysilacky. Proste náš skaut by si vedl stokrat lepe, a určitě by došel aspoň do skutečný divočiny, ten autobus je fakt úplně na začátku Stampede..
Ne Ion Krauer, ale Krakauer…Chriss nebyl hlupák, ale ani nebyl bláznem.Chtěl jen dokázat něco sám a sebe, aniž by musel být bytostně závislým na něčem, co do divočiny předepisuje společnost. A právě společnost a její falešnost, či přetvářka za účelem vlastního zisku Chrisse demotivovala a znechucovala.
Četla jsem knížku, viděla film – Útěk do divočiny. Podotýkám, že je mi 72 let, za život jsem přečetla spousty knih. Tuto považuji za jednu z nejzajímavějších. Bohužel je napsána podle skutečné události, což je smutné.