Bitvy, které měly skončit jinak: Tady přesila nehrála žádnou roli

Ve válce obvykle mluví nejhlasitěji čísla. Kdo má navrch co se týče lidí, techniky a vybavení, ten obvykle vítězí. Jako každé pravidlo i tohle má své výjimky, a nejen jednu. I v historii se najde pár momentů, kdy zcela překvapivě zvítězili ti, na které by si nikdo nevsadil, a zapsali se tak natrvalo do historie. O které válečné konflikty se jedná?

Bitva u hostince Gravia – 8. květen 1821

Tento případ hovoří i za všechny ostatní. Podle záznamů stanulo pouhých 120 Řeků proti neuvěřitelné přesile více než 8 000 Turků. Řecko začátkem 20. let 19. století trpělo pod tureckou nadvládou. Středobodem odboje se stal Peloponés, kde se odehrávala jedna vzpoura za druhou a místní obyvatelé se nechtěli nechat Turky zotročit a ovládnout. Turci si chtěli celou oblast podmanit, a proto na místo vyslali velmi početnou armádu, aby pro jednou konečně ukázali, kdo tady má navrch.

Do čela bojů se postavil Odysseus Androutsos, povstalecký velitel, jehož záměrem bylo zpomalit turecký postup na Peloponés. Ku pomoci mu bylo tehdy asi 150 bojovníků, se kterými se usadil ve stařičkém hostinci Gravia. Ten stál na příhodném místě, v těsné blízkosti cesty, po které turecké vojsko směřovalo směrem k Peloponésu.

Posádka proměnila hostinec velmi rychle v ozbrojenou pevnost a sledovala, jak se k nim postupně blíží ohromné osmitisícové vojsko Omera Vrioniho. Albánský kapitán v tureckých službách nejprve vyslal své vyjednavače, ale toho Řekové bez milosti zabili a dali jasný signál, že po dobrém to tady nepůjde. To samozřejmě Turky dostalo do pořádné ráže a vypukla nelítostná bitva.

Androustos ale útok odrazil, zatímco Vrioni byl trochu v šoku a rychle vymýšlel další strategii. Mezitím odvážní odbojáři na hostinci vyvěsili řeckou vlajku jako jasnou provokaci. Druhý útok zabral pouhých 20 minut, ale okolní zem se začala stále více napouštět tureckou krví. V té chvíli Turci pochopili, že takhle to nepůjde a na noc se ukryli nedaleko, aby počkali na dělostřelectvo, které by hostinec konečně srovnalo se zemí. Pod rouškou tmy pak odbojáři utekli, ale během nerovného boje se jim podařilo zabít přes 300 Turků, zatímco Řekové pohřbili jen 6 svých spolubojovníků.

Bitva u Tolvajärvi – 12. prosinec 1939

Proti sobě se postavilo na 4 000 Finů, kteří chtěli odolat více než 20 000 Sovětů. Tento konflikt by se bez nadsázky dal nazvat jako souboj Davida a Goliáše. I díky přesile nabyl Stalin dojmu, že celou operaci Rudá armáda zvládne velmi rychle, ale krutě se v tomto ohledu zmýlil. Finové byli totiž na válku dobře připravení.

Vybavení ruské armády postrádalo některé zcela zásadní propriety, které zase Finům nechyběly. Šlo například o lyže, díky kterým byl pohyb v zasněžené krajině daleko snadnější. Nedaleko vesničky Tolvajärvi, která shodou okolností dnes patří Rusku, také stála finská polní kuchyně. Sověti se potřebovali dostat k důležité železnici, a tak vytipovali právě místo nedaleko zmíněné vísky. Do oblasti se ale rychle přesunuly mobilní finské jednotky pod vedení Paava Talvely, který rozhodl, že Sověty dostanou pod tlak díky obklíčení přes dvě zamrzlá jezera.

Počasí Finům ještě vyšlo vstříc a nabídlo velmi špatnou viditelnost. Do bitvy proto nijak nemohlo promluvit letectvo a rozbahněný terén zase zastavil tanky. Rudá armáda se tak velmi rychle ocitla pod tvrdou palbou a zavelela k ústupu. Po masakru zůstalo na ledové země na 5 000 sovětských vojáků, vedle toho Finové ztrátili pouze 150 mužů.

Bitva o Longewalu – 7. prosinec 1971

Ve velké přesila proti sobě stanulo 120 Indů vs. 4000 Pákistánců. V této době zažívala Indie horké chvilky, protože na východě země vrcholily boje o bangladéšskou nezávislost. Na opačné straně se do konfliktu zamotaly také pákistánské síly.

Hlídka operující v oblasti Longewala uslyšela v noci zvuky obrněných vozidel. Velitel mohl buď čelit jasné přesile nebo utéct – a zvolil tu statečnější možnost. Využil proto všechno, co měl k dispozici. Pákistánci se 4 000 vojáků a přes 40 tanky zaútočili krátce po poledni. Jenže agresorovi brzy došel dech a těžká technika neměla v nepřístupném terénu šanci. Stejně tak Pákistánci nedisponovali žádným letectvem, a tak Indie využila své čtyři stíhačky a bylo brzy hotovo. O život přišli na indické straně dva vojáci, druhá strana však napočítala přes 200 mrtvých. Občas prostě štěstí stojí na straně slabšího a zahraje klíčovou roli.

ZDROJ: https://www.britannica.com
ZDROJ obrázku: Autor/ka fotografie: Brian Verslues: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/ryma-zima-vojensky-zbran-10884287/

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *