Umělecká díla jsou i dnes oblíbeným cílem lupičů a podvodníků. I přes veškerá opatření a zabezpečení se každoročně podaří odcizit umělecká díla v hodnotě miliard dolarů. Co se ale s nimi děje potom? Končí v soukromých sbírkách, prodají se dál nebo co?
I když se všeobecně ví o tom, že známá umělecká díla jsou oblíbeným cílem zlodějů, přesto se stále najde řada institucí, které zlodějům práci nezřídka usnadňují. Například v říjnu 2012 se vloupali do rotterdamské galerie Kunsthal dva lupiči, kteří si odnesli sedm obrazů od Picassa, Matisse, Freuda, Moneta, Gauguina a de Haana v hodnotě až 100 milionů eur. Vše bylo až směšně jednoduché – celý proces netrval více než pár minut. Pachatelé se do budovy dostali skrz nouzový východ, který se jim podařilo naprosto primitivně otevřít kleštěmi. Následně vzali v podstatě první obrazy, na které narazili, a i přes jejich význam a hodnotu, nebyl žádný z nich připojen k poplašnému zařízení. Práce to byla tedy tak snadná, že je to skoro až k neuvěření.
Kdo udělal chybu?
Policie si zpočátku myslela, že se muselo jednat o zkušenou dvojici, která se na podobné loupeže specializuje. Po dopadení se ale ukázalo, že ani jeden z nich umění vůbec nerozumí. Když pak vyšetřovatelé vyslýchali oba rumunské výtečníky i jejich komplice, včetně matky jednoho z nich, tvrdili, že obrazy byly spáleny v kamnech. Pravděpodobně se tedy nejednalo o žádný promyšlený zločin, ani síť mezinárodních překupníků, ale umělecká díla pravděpodobně opravdu lehla popelem někde v Rumunsku.
Podle advokátů obviněných by navíc škodu mělo zaplatit samotné muzeum, protože vzácná díla dostatečně nezabezpečilo – no něco na tom asi bude, že? A to nejde ani zdaleka o první případ, kdy se zloději dostali k hodnotným dílům tak jednoduše. Například loňského roku odnesl neznámý pachatel z nizozemského muzea Singer Laren van Goghův obraz Jarní zahrada. Jednoduše rozbil dvoje skleněné dveře a utekl s lupem dřív, než si vůbec někdo všimnul spuštěného alarmu.
Kam díla mizí?
Většina lidí se asi táže, co se s takovými obrazy následně děje. Jsou přeci tak notoricky známé, že prodávat je někde jen tak je snad nemožné. Muzea krádež okamžitě ohlásí a policie předmět zanese do Databáze chybějících uměleckých objektů. Pokud by se tedy dílo objevilo v nějaké aukční síni, galerii nebo soukromé sbírce, mělo být velmi rychle odhaleno a vráceno zpět do muzea.
Ti chytří zloději si proto dobře uvědomují, že takový artefakt již nikdy nesmí spatřit světlo světa. Obvykle tedy pracují na zakázku vášnivého sběratele, který jednoduše po díle touží natolik, že je ochoten nejen královsky zaplatit, ale především také žít s rizikem toho, že vědomě uchovává kradené dílo. Možností lupiče je také požadovat od muzea výkupné za navrácení obrazu nebo vyčkat až samotná instituce nabídne odměnu. Tyhle pokusy ale obvykle nekončí úspěšně.
Přímo ze skladů
Chytré může být odcizit díla ze skladů, kde se na chybějící obraz často nemusí nějakou dobu vůbec přijít. Prázdné místo na zdi je patrné ihned, ale pokud něco zmizí z archivu, mají lupiči často velký náskok, než se po díle začne vůbec někdo shánět. Britské Národní muzeum dokonce donedávna odmítalo o popsaném druhu krádeží informovat veřejnost ze strachu, že tak bude akorát motivovat a nabádat další zloděje.
Prodej na černém trhu
Dílo je možné zpeněžit také černém trhu, ale i ten je ošemetný. Většinou nebývá o známá díla zájem a pokud se je přeci jen podaří zpeněžit, nezřídka to vynese pouhý zlomek jeho skutečné hodnoty.
Návrat domů
Jak dostat ztracené poklady zpět? To bývá někdy obtížné, ale ne nemožné. Klíčové je dílo zanést do databází Interpolu, ale také do databáze Art Loss Register, která momentálně eviduje na 700 tisíc ztracených položek. Hledání se samozřejmě aktivně věnují některé složky policie a mezinárodních agentů, ale je to opravdu náročná a mravenčí práce.
Možností je oslovit i soukromého detektiva. Existují lidé, kteří svůj života zasvětili hledání ztracených děl mistrů. Výhodou takového člověka je jistě ochota jít do toho naplno a ušpinit si klidně i ruce nebo možné kontakty na některé lidí z podsvětí. Tyto lidi mohou někdy oslovit i samotní policisté, když jsou po měsících pátrání bezradní a nedaří se jim případ nikam posunout.
Jarní zahrada
Právě po zmizení van Goghovy Jarní zahrada se do pátrání zapojil jeden ze soukromých detektivů a získal zatím asi nejčerstvější stopu. Podařilo se mu získat indicii v podobě snímku obrazu. Zřejmě jako důkaz, že v době pořízení fotky bylo plátno v pořádku, k němu neznámý autor přiložil deník New York Times z 30. května 2020 a knihu. Je pravděpodobné, že obraz se nachází někde v mafiánských kruzích. Byť plátno nebylo nalezené, je fotografie dobrým znamením – není zničené ani závažně poškozené.
ZDROJ: https://www.nbcnews.com/news/world/here-s-why-art-thieves-steal-paintings-they-can-t-n657656
ZDROJ obrázku: Fotografie ze služby Pexels
Napiš komentář