Sice nepříjemně zapáchá, ale přesto má obrovskou hodnotu. Stačí však, aby nějakou dobu zrála, a získá velmi příjemné, hřejivé aroma, které se přidává do mnoha parfémů. Řeč je o ambře, která je po staletí nejen velmi žádaným artiklem, ale také o ní kolují různé mýty a teorie. Proč má právě tato látka tak velkou hodnotu a jak vlastně vzniká?
Ambra je ceněným obchodním artiklem, a to bezpochyby již od středověku, nicméně dodnes máme ohledně ní celou řadu nezodpovězených otázek. Vědci tvrdí, že pochází z velrybích útrob a je vytvářena pravděpodobně v jejich trávicím traktu. Jenže zdá se, že ji produkují pouze vorvani, a odhadem jen jediné procento z nich – jak se tedy přesně vytváří a proč to dovedou jen někteří jedinci? Přitom je teorie o velrybím původu potvrzená až relativně nedávno a po mnoho let se věřilo, že je to holý nesmysl. A to navzdory tomu, že se nejčastěji nacházela plážích a námořníci tuto látku nalézali také v mrtvých tělech velryb.
Odkud se tedy bere?
Muslimští autoři cestopisů z 9. století věřili, že do velrybího těla se dostává tak, že ji velryby někde zkonzumují a následně vyvrhnou. Obdobné vysvětlení bylo pak poměrně univerzálně po dlouhou dobu považováno za pravdivé.
Ve 12. století zprávy z Číny naznačovaly, že by se mohlo jednat o sušené dračí sliny. Později se v encyklopedii bylinných léků Hortus Sanitatis objevila teorie, že ambra je mízou ze stromů, druhem mořské pěny nebo určitý druh houby.
Ani to však všechny neuspokojilo, a tak se hovořilo o tom, že by ambra také mohla být zvláštní exotické ovoce, dále také drahý kámen nebo rybí játra. Do poloviny 17. století existovalo o ambře celkem 18 různých teorií, z nichž některé byly skutečně poněkud přestřelené. Zmatek byl ale pravděpodobně zapříčiněn i tím, že ambra během svého životního cyklu poměrně značně mění svou podobu. Začerstva je černá a viskózní, ale časem ztvrdne a získává světlejší odstíny hnědé, šedé nebo bílé barvy a samozřejmě také již dříve zmíněnou příjemnou vůni.
Široké použití
Zaznamenané nálezy se také lišily co do velikosti. Některé kousky ambry měly jen velikost drobných oblázků o hmotnosti pouhých několika gramů, ale našly se také velké balvany o velikosti člověka. Arabové, kteří přijali ambru jako lék už přinejmenším v 9. století, tuto cennou látku ukázali také západní civilizaci a ambra si získala celosvětový obdiv i svou vysokou cenu.
Během pandemie moru okolo 14. století se v Evropě věřilo, že právě ambra dokáže před smrtící chorobou ochránit. Příslušníci šlechty si ji proto zavěšovali na krk nebo na opasek a věřili, že se jim černá smrt vyhne.
Ambra se však také konzumovala. Bylo známo, že britský král Karel II. Stuart (1630-1685) rád jedl ambru s vejci. V historických záznamech ji však lze nalézt i v receptuře na zmrzlinu nebo v receptu na punč ze 17. století.
Tajemná surovina
Čím tajemnější původ, tím také vyšší cena. Lidé pořádně nevěděli, odkud pochází a kde ji tedy sehnat, a proto se její cena vyšplhala poměrně vysoko. Dnes už víme, kde je její původ, ale přesný proces vzniku je stále zahalen tajemstvím. Při studiu ambry tak měli možná větší úspěch spíše chemici, kteří dokázali vyrobit některé složky ambry. Ani ty se však nemohou rovnat přírodnímu originálu, ale užívají se například při výrobě parfémů, aby byly dostupnější širšímu spektru zákazníků.
Zájemci o přírodní ambru jsou však dodnes ochotni platit za ni horentní sumy. Na Blízkém východě se jí například také přisuzují afrodiziakální vlastnosti a na indickém subkontinentu je součástí místní ajurvédské medicíny. Ambra je proto stále velmi drahou surovinou a kdo jí chce užívat, musí za toto privilegium zaplatit horentní sumy.
ZDROJ: Časopis EPOCHA, vydavatelství Rf-hobby
ZDROJ obrázku: Autor/ka fotografie: Andre Estevez: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/more-obloha-plaz-voda-3309869/
Napiš komentář