Více jak 1000 let byly Delfy sídlem nejvýznamnější věštírny starověkého Řecka. Davy poutníků žádali zdejší orákulum o věštbu nebo radu. Věřilo se, že je ústami samotného boha Apollóna. Sedmého dne každého měsíce upadla moudrá věštkyně, kněžna Pýthie do transu a v něm vyřkla před kněžími proroctví, které mohlo mít i několik výkladů.
Delfy leží na působivém místě, ze tří stran 
chráněné mohutnými skalami. O Delfách se tvrdí, že je založil sám Zeus, když se rozhodl, že se toto místo stane středem všehomíra. Dia totiž trápilo, že vládl nad světem, o kterém nevěděl jak je velký a kde má svůj střed. Vypustil tedy dva stejně rychlé orly, oba na opačnou stranu a kde se orli setkali, tam Zeus umístil velký balvan, označující střed světa. Tento kámen, zvaný omfalos je dodnes k vidění. Právě na tomto kameni kněžka sedávala a vyslovovala svá proroctví.
Na vrcholu moci byly Delfy v 6. století př.n.l. V jedné z prasklin ve skále vycházely jedovaté páry a každý, kdo se ke skále přiblížil, upadal do extáze a vykřikoval nesrozumitelná slova. Z tohoto místa vznikl posvátný okrsek, který se stal i úložištěm pokladů jiných městských států. Poklady 
chránila nedotknutelnost delfské posvátné půdy.
Jak už to ale na světě bývá, nevyhnuly se ani Delfám korupční skandály v podobě podplacených věšteb a tím kdysi slavná věštírna začala ztrácet na důvěryhodnosti. Rozhodnutím císaře Theodosia, horlivého bojovníka proti všemu pohanskému, byla Delfská věštírna ve 4. století našeho letopočtu definitivně uzavřena.
Nad zbylými základy Apollónova chrámu dodnes stojí dobře zachovalé řecké divadlo ze 4. století. Kdysi bývalo místem konání slavných Pýthických her, které se podobně jako olympijské hry konaly každé čtyři roky.
Za areálem vede stezka na stadion, 
nejzachovalejší v celém Řecku. Při návštěvě Delf rozhodně nevynechejte Delfské muzeum s nádhernou sbírkou, která vám představí starověké Delfy se svými ohromujícími poklady. Slavná bronzová socha vozataje v životní velikosti, symbol Pýthijských her, je stejně stará jako sám amfiteátr a stadion
Napiš komentář