Pověst o tom, jak Řekové přelstili Trójany s pomocí daru v podobě obrovského dřevěného koně, známe všichni. Tento lstivý kousek natolik fascinoval, že se příběh o něm dochoval až do dnešních časů. Jenže podle moderních výzkumů se zdá, že žádný trojský kůň vlastně nikdy neexistoval – tedy alespoň ne v podobě, v jaké si jej běžně představujeme.
Trojský kůň se stal symbolem pro zákeřné propašování něčeho škodlivého či nebezpečného pod záminkou, že jde vlastně jen o obyčejný dar, kterým se má prokázat úcta. Do širokého povědomí se dostal díky eposu Ilias řeckého básníka Homéra z 8. až 7. století před naším letopočtem. Právě díky bájnému dřevěnému koni se podařilo Řekům dobýt mocné město Trója a pokořit jeho obyvatele.
Příběh o lstivé porážce
Pojďme si tento příběh krátce připomenout. Řekové se nacházeli v bezvýchodné situaci – již týdny obléhali Tróju, ale nedařilo se jim proniknout za hradby. Vysílení celé armády bylo patrné, ale Řekové se nechtěli jen tak vzdát. Vymysleli proto chytrou lest. Předstírali, že uznali porážku, spálili celý svůj tábor před hradbami a zdánlivě místo opustili. Před branami nechali stát jen obrovskou sochu koně – a Trójanům se to jevilo jako dar na znamení toho, že respektují sílu města i svou vlastní porážku. Trójané v opojení vítězstvím vtáhli obří koňskou sochu do města. Co však netušili bylo to, že socha je dutá, a uvnitř jsou ukrytí řečtí bojovníci. Ti pak v noci otevřeli brány svým soukmenovcům a společnými silami překvapené Trójany zdecimovali.
Není divu, že se příběh o trojském koni dočkal mnoha literárních, výtvarných, hudebních i filmových zpracování. A na hodinách latiny, literatury i dějepisu se jej každoročně učí tisíce studentů. Příběh je to natolik fascinující a dobře známý, že si ani nedovedeme představit, že by naše představy o něm mohly být chybné.
Že by všechno bylo trochu jinak?
Podle italského archeologa Francesca Tiboniho však celá legenda stojí na chybě v překladu, která se odehrála již před tisíci lety. Oním slavným Trojským koněm totiž podle něj byla ve skutečnosti obchodní loď. Jak mohlo k tak významné záměně dojít? Podle Tiboniho se výraz “kůň” nebo také “hroch” používal přeneseně pro označení obchodní lodi. Ty totiž byly běžně zdobeny na přídi galionovou figurou připomínající koňskou hlavu. Touto záměnou pak vznikla legenda, která se na školách učí dodnes.
Tiboni přitom rozhodně není první, kdo něco takového tvrdí. Teorii, že slovo kůň či hroch bylo ve skutečnosti použito jako námořnické slangové označení pro loď, věřila již řada vědců před ním. Neměli však pro to pádné důkazy, které se ale Tibonimu konečně podařilo nashromáždit. Například už řecký geograf Pausanias ve druhém století našeho letopočtu píše, že je nepravděpodobné, že by Řeky napadlo použít jako dar koně. Už tehdy byl tedy tento příběh zpochybňován, ale z nějakého důvodu se další generace historiků a kronikářů rozhodly věřit původní legendě.
Nová teorie dává smysl
Celá myšlenka toho, že darem byla ve skutečnosti obchdoní loď dává totiž daleko větší smysl. Obchodní lodě byli v té době běžnou poctou, kterou poražení vzdávali hold svému silnějšímu nepříteli. Jednalo by se tedy o poměrně běžné a nijak nepřekvapivé gesto. Stejně tak vystavění sochy koně, do kterého by se navíc mohla ukrýt část armády, by byla docela náročným úkolem, který by obyčejní vojáci nemuseli vůbec zvládnout. Upravené lodní podpalubí by pro tento účel posloužilo daleko lépe.
Navíc i v eposu Aeneida slavného římského básníka Vergilia byli někteří Trójané k daru dost skeptičtí a doporučovali, aby byl potopen. Kdyby se nejednalo o loď, nedávalo by zmínka o potopení mnoho smyslu, protože by logicky bylo snazší jakoukoliv dřevěnou sochu spálit. Zdá se tedy, že Tiboni skutečně přišel na něco, co by mohlo změnit naše dosavadní chápání této slavné legendy.
Legendu již nezměníme
Je však pravda, že i kdybychom se rozhodli jeho výkladu věřit, nelze čekat, že se interpretace legendy skutečně změní. Příběh je natolik zažitý, že jej nelze jen tak zničehonic měnit. Legenda má navíc své kouzlo a slovní spojení „trojský kůň“ prostě už nelze z našeho slovníku vyřadit. I když tedy historii Tiboni nejspíš nepřepíše, stejně je dobré vědět, že ne vše, co se dozvídáme na hodinách historie, musí být zcela pravdivé. I léta zažitá fakta mohou být zkreslená či zcela nepravdivá. Koneckonců spekuluje se i o celé autentičnosti antického eposu, na kterém je příběh o porážce Tróji postavený. Jde z půlky o historii, ale z poloviny také o mytologii, a interpretace takových příběhů je tedy značně ošidná.
Napiš komentář